DetektoRING - Brož

Reaguji na příběhy, které jsem tady četla a moc se mi libí. I na mě při procházkách po lukách nebo lesem dýchá historie a pokaždé, když něco najdu ,tak mi hlavou probleskne příběh. Tak tady je jeden ode mne.

Začalo to v malinké vesničce, kde se žilo těžce, ale právě tím měli lidé k sobě blíž.
Žil tam farmář, který pěstoval pšenici a žito. O kus dál bydlel kovář, který koval koně a měl malého syna. A naproti bydlela rodina, která vlastnila pekárnu. A jak jsem řekla, je to velmi malá vesnička, takže nám tu chybí už jen dřevorubec, se svou rodinou. A právě u této rodiny se tento příběh odehrával. Nedávno se jim narodila malá dcerka. Samozřejmě z toho měla celá vesnice radost. Vypadala jako malá princeznička. Roky plynuly a Anička rostla, hodně se kamarádila s kovářovic synem, chodili spolu do druhé vesnice pro mléko, vyměňovali ho za chleba, protože chleba bylo dost, a mléka málo. Tato vesnička byla vlastně taková velká rodina. Farmář vypěstoval žito a pšenici, dal to pekaři a ten upekl chleba, ale aby ho mohl upéci potřeboval k tomu oheň a o to se staral dřevorubec. Ale kdo měl to dřevo tahat z lasa, takže byli zapotřebí i koně. Museli se kovat a to dělal kovář, takže se navzájem všichni potřebovali. Anička měla mít zanedlouho 10 narozeniny a tatínek jí chtěl dát něco výjimečného, takže přemýšlel a něco ho najednou napadlo. Zašel za kovářem a poprosil ho jestli by mu nemohl udělat dárek pro Aničku. A kovář se ptal, co to má být, dřevorubec mu odpověděl, nějakou brož a začal vyprávět, jak se Anička narodila, že byla tak krásná, jako princezna a pro princeznu se hodí střevíček. Kovář se zasmál a odpověděl, že by to šlo, že to udělá, že má přijít za týden. Týden uplynul jak voda a dřevorubec přišel za kovářem. Kovář vytáhl střevíček z plátěného hadříku. Dřevorubcovi to vyrazilo dech, takovou krásu ještě neviděl. Poděkoval kováři a šel šťastný domů.
Dcerka právě seděla u stolu a táta k ní přistoupil a řekl „máš desáté narozeniny a to si zaslouží něco výjimečného“ Vytáhl střevíček a dal ho Aničce. Anička byla šťastná a hned si ho připla na šatičky. Uplynul týden a do vesnice přišli vojáci a vybírali silné a zdatné muže, vybrali si dřevorubce. Dřevorubec odmítal, ale nakonec ho odvedli násilím. Co posledního Aničce stihl říct bylo, že se vrátí a že má maminku i Aničku strašně rád. Anička od toho dne chodila každý den po cestičce na kraj lesa vyhlížet tátu, ale marně. Uplynulo mnoho let a Anička zestárla, ale pořád doufala, že se táta vrátí a jako každý den, už mnoho let, chodila na kraj lesa a doufala, že tátu zahlédne, jak se vrací lesní pěšinkou.

Ráno jsme brzo vstali, aby jsme mohli být brzo v lese. Trvalo to trochu déle, než jsme našli dobrou lokalitu. Chodila jsem po lese i s taťkou, skoro celý den a našla jsem jen pár drobnůstek. Už jsme šli pomalu k autu a myslela jsem, že už nic nenajdu, ale to se změnilo. Šla jsem po cestičce a najednou signál, říkala jsem si, že to bude nějaký knoflík,začala jsem kopat a vytáhla jsem to ze země, trochu jsem to očistila. A co to vidím střevíček, zatajil se mi dech, poprvé jsem něco takového viděla. Je mi teprve 14 let a myslím ,že je to docela dobrý výkon. Možná, že je to zrovna ten střevíček ,co tam Anička ztratila, když vyhlížela tátu.