nám napsal(a): Zdravím všechny hledače i nehledače, není to dlouho, co jsem se vrátil ze svého odpočinku na Korsice v rámci mého vzdělávacího ústavu, a proto bych se rád podělil o hledačské zkušenosti od tamať.

Už když jsme přejížděli ostrov z Bastie přes hory až do ,,hlavního města,, Ajjacia, bylo mi jasné, že lesy jsou pro mě tabu. Každý les i lesík do posledního obehnané plotem, eventuelně navrch ostnatým drátem. No fajne. Ve středozemí bylo možne vidět i plno pěkně povlačanych políček, bohužel i s cedulkama na způsob našeho ZÁKAZ VSTUPU. I nezbylo, než proluxovat tamní pláže. První den u vody mi málem oči vypadly: písečná pláž zhruba dva kilometry dlouhá, 100 metrů široká a doslova s dvaceti lidma na ni. Když jsem se později bavil s jedním místním, tak v to období je to asi tak maximum lidi, co se tam dá potkat.
A vlítnul jsem na to, zapnul detektor a šel, zpočátku na ,,neviditelném,, místě, když v tom první signál a hned Ag prstýnek. To mi dodalo odvahy a šel jsem mezi deky, pak už mi publikum nevadilo, vlastně se ani nedívali, co že to tam dělám, vládne tam prostě jiná mentalita, než u nás. Jen jedni pořád čuměli, ale když se ponašimu zeptali, zda hledám poklad, byl neobvyklý jev vysvětlen. Po celé 4 dny hledání za mnou nikdo se stížnosti nepřišel. Na pláži byla i policejní stanice, kolem které jsem taky vesele luxoval a nikdo nevylítnul. Jen se ukázal jakýsi Pařížan, že tam a tam ztratil dva zlaté dedičné medajlonky, nabízel za nalezení majland, bohužel byly na hranici souše a vody, tak se Prizm III nechytal. Nicméně se mi názorně v praxi ukázalo, jak je dobré umět k výdělku cizí jazyk. :)
Předposlední den pláž navštívil i místní hledač s Quatrem a chotí, je prý jediný, kdo tam hledá. Když jsem na něm ale uviděl ochranný kevlarový oblek proti střepinám, musel jsem se mu začít smát; jiný kraj- jiný mrav.
Samozřejmě prstýnkem mé nálezy neskončily, přišly ještě další, i náušnice a podobné drobnosti, ale taky i ty platné mince Euro měny, ty daly dohromady 40E. Tím se mi zaplatila jedna raritní sada vín A. Hitlera, co jsem si ji koupil na cestě zpět v Benátkách. Potvory za ni chtěly 25E.
Jinač přírodní podmínky na hledání byly jako z příručky, polojasno až jasno, 25 C ve stínu, 24 C voda, ve které jsem sice strávil celkem 20 minut a vždy v noci jemný osvěžující deštík. Pravda moc se mi od tamať nechtělo, gor když jsem četl, jak je u nás, ale zase tam nemají tučné měděné Marušky :).

P.S. Korsičanky stojí za prd, ty naše jim tam šly za vzor.