nám napsal(a): Tím myslím nálezy ve vztahu k 2 světové válce. I když tenhle dávný magický symbol se v některých končinách stále používá, stěží bych ho u nás obhájil ( pokud bych ho měl např. na oděvu, vytetován na těle aj.)argumentem, že v Indii je to znak pro štěstí a některé sochy Buddhy ho mají též na sobě.

Samozřejmě díky jisté ideologii. K mému nálezu se váže následující příběh:

Nevím kdy u nás na vesnici vznikla tahle tradice. Na vánoce když chodili pastýři, hrála muzika a zpívali se koledy, každý kdo měl nějaké palné zbraně tak střílel do vzduchu. Jako kluci jsme kulili oči na ten arzenál co naši sousedé, včetně mého dědy, vlastnili. Vetšinou německé provenience a děda měl šturmkvér, jak tomu říkal. Jak začal režím postupně utahovat závity, a za přispění jednoho bonzáka, tak tahle ctihodná domobrana se musela zbraní zbavit. Jak jsem se později dozvěděl od dědy, téměř všíchni zbraně a věci s křížem hodili do nedalekého slepého ramene potoka.
Za několik let, když dlouho nepršelo tak v létě rameno vyschlo a to byla pro nás kluky příležitost. A tak jsme se jednoho prázdninového dne, vyzbrojeni tesařskými kramlemi, vydali na průzkum.
Nekopali jsme dlouho a začali se ozývat radostné výkřiky. Dlouhé palné zbraně jsme nebrali, těch tam bylo nejvíce. Já jsem si tenkrát domů odnesl v uzlíku z trička, revolver, oboustraně broušenou dýku se stříbrnou rukojetí, cínovou krabičku s 3 prsteny s bílého kovu a lebkou a několik metálů. Za pár dnů se bohužel stalo co se stát nemělo.
Při kopání to tam těžce zranilo kluka a do dnes nevím co to tam bouchlo. Chvíli se tam motali četníci a aniž by se odtud něco odvezlo, jezedáci to zavezli zeminou, zcelili, přeorali a dodnes se to obdělává. Osud mnou nalezených předmětů byl následující:

Rezavý revolver mě zabavil otec, ovšem před tím o mě přerazil koště, u ostatních předmětů jsem si vyplakal jejich ponechání. Prsteny a dýku jsem vyměnil se synem hospodského za mírně jeté kolo favorit, v té době jedno v dědině a dluho jsem se klepal strachem aby si to nerozmyslel. Metály ležely dlouho v šuflíku než to u mě objevil jeden člověk a dal mě za ně neuvěřitelných tisíc korun. Za nějakou se objevil v mírně jetém mercedesu piano, v té době superfáro. Asi náhoda, dělal ve městě pinkla. Vím asi o třech poměrně rozsáhlých, možných, úložištích zbraní a munice. Pro klid svědomí jsem to již dříve nahlásil odpovědným ouřadům. Občas tam mrknu, stavět by se tam nikdy nemělo a snad se to časem v prach obrátí, aniž by to někomu ublížilo.