DetektoRING - Spisovatel ve válce

Přestože mám rozpracováno několik článečků, rozhodl se s vámi nejprve podělit o knižní titul, který se mi dostal do rukou těsně před vánočními svátky, který jsem přečetl téměř jedním dechem a který bych vám touto malou recenzí k přečtení doporučil.

Spisovatel ve válce - Vasilij Grossman s Rudou armádou 1941 – 1945

Již podle názvu je jasné, kterého období a které armády se kniha týká. Pokud však čekáte nějaký klasický román ve stylu hrdinných, hodných nebo zlých vojáků s příměsí lásky, vlastenectví a nostalgie, tak budete s velkou pravděpodobností zklamáni. Obsah a forma knihy dokáže nepochybně vyburcovat čtenářovu fantazii a představit mu popisovaný děj v těch nejfantastičtějších barvách a podrobnostech. Autorem je Antony Beevor (historik se zaměřením na moderní dějiny) se spolupracovnicí Lubou Vinogradovou (překladatelka a novinářka na volné noze). Kniha je volným publikováním obsahu zápisníků, esejů a článků, které Vasilij Grossman napsal jako zvláštní zpravodaj listu Rudé armády „Krasnaja Zvezda“ - Rudá hvězda - v období let 1941 – 1945. Kniha zahrnuje i několik dopisů, které jsou ve vlastnictví jeho dcery a nevlastního syna. Grossman na frontě strávil celkem více než tisíc dní (téměř celé tři roky čtyřleté války) a jeho očitá svědectví podaná s pozoruhodnou bezprostředností jsou vyjímečným svědkem dění, kterého byl účasten.

Vasilij Semjonovič Grossman, vlastním jménem Josif Solomonovič Grossman (rusky Василий Семенович Гроссман, 12. prosince 1905 - 14. září 1964), byl ruský spisovatel, který během druhé světové války působil jako válečný dopisovatel. Jeho literární dílo se zabývalo druhou světovou válkou z jiného pohledu, než který byl v tehdejším Rusku považován za oficiální, zajímal se i o cenu některých vítězství, která byla někdy příliš vysoká a nezamlčoval spáchané krutosti. Patrně jeho nejznámější knihy jsou „Lid je nesmrtelný“ a „Za Volhou není země“. Kniha „Život a osud“ (Žizň i suďba) - 1960, vyšla až v roce 1988, protože byla zabavena KGB při domovní prohlídce. Jedná se o románovou kroniku, která bývá označována za Vojnu a mír 20. století.
Kniha „Spisovatel ve válce“ je rozdělena na úvod, pět hlavních částí a doslov. Úvod knihy obsahuje životopis autora, který je ale podaný v kontextu doby a země ve které žil, nejde tedy o žádné suché podání životopisných údajů. Hlavní části jsou pojmenovány: Šok z invaze 1941, Rok Stalingradu 1942, Opětné dobývání obsazených území 1943, Od Dněpru k Visle 1944, V troskách nacistického světa 1945. Doslov se nese v duchu pokračujících životních osudů autora s přiblížením antisemitismu po válce v Sovětském svazu. Ve jmenném rejstříku na úplném konci knihy lze dohledat jak jména obyčejných vojáků tak jména generálů. V Knize je také několik schématických mapek. Kniha obsahuje mnoho upřesňujících poznámek pod čarou - šikovně doplňují text, uvádějí některá málo známá fakta a pomáhají k celkové orientaci čtenáře.

Citace z knihy : „Příběhy o odříznutí. Každý kdo unikl, rád vykládá historky o obklíčení a všechny jsou velmi hrozivé.“ „Pilot unikl z obklíčení ve spodkách, ale s revolverem.“ „Mladý rudoarmejec odpálil raketu na (letištní) velitelské stanoviště a trefil náčelníka štábu do zadku.“ „Němčevič mi řekl, že se nad jeho letištěm již deset dní neobjevilo žádné německé letadlo. Jeho soud byl zcela kategorický: Němci nemají palivo, Němci nemají letadla, všechna byla sestřelena. Přesvědčivější projev jsem neslyšel – vrchol optimismu. Takový povahový rys je jak dobrý, tak škodlivý, ale stratég z něj v žádném případě nebude.“ „… Konečně se po úspěšném útoku na německou kolonu stíhačky vracejí a přistávají. Vedoucí má v chladiči kusy lidského masa. Nákladní vůz s municí vybuchl přesně ve chvíli, kdy nad ním přelétalo vedoucí letadlo. Poppe, pilot vedoucího, vybírá kusy masa pilníkem. Povolají doktora, který krvavou hmotu pozorně prohlédne a prohlásí – Árijské maso. Všichni se smějí. Ano, přišla nelítostná, tvrdá doba.

Citace z knihy : „Těžce raněný tajemník Komsomolu Jeretik umíral, chtěl hodit granát na valící se Němce, neměl ale dost síly. Granát mu vybuchl v ruce, zabil Němce i Jeretika.“ „Turilin a Lichatov roztrhali své stranické legitimace *). Guljajev prohlásil: Nač kopat zákopy ? Nejsou k ničemu.“ „Komunista Jevsejev ztratil svůj notes. Rudoarmejci notes našli. Byla v něm opsaná motlitba.“ „Naši vojáci zpozorovali v poli u stohu tři německé samopalníky. Obklíčili je a zakřičeli: Vzdejte se!. Němci mlčí. Ukázalo se, že tam stojí mrtví, zmrzlí a opření o stoh, pravděpodobně je tam ve dne umístili nějací šprýmaři.“

Citace z knihy : „Mimořádná událost. Rozsudek, poprava. Svlékli ho a zakopali. V noci se vrátil ke svému útvaru ve zkrvaveném spodním prádle. Zastřelili ho znovu.“ „Sedm Uzbeků se provinilo sebezmrzačením. Všichni byli zastřeleni.“ „Nepřátelský tank přežehlil zákop kulometčíka Turjeva, on přesto pálil na průzory a na řadu nepřátelských pěšáků, která kvůli silné palbě zalehla. Když si toho muži všimli, obrátili tank zpět a zastavili se nad Turjevovým zákopem. Ten statečný muž pak vzal kulomet, vyplazil se zpod tanku, usadil se u stohu sena a znovu začal Němce kosit. Tak hrdina Turjev bojoval, dokud nezahynul pod pásy tanku.“ „Návštěva v Ponyrech. Ševernožukův pluk. Historky o kanonech ráže 45mm, pálících na tanky Tiger. Střely je sice zasahovaly, ale odskakovali od nich jako hrách od stěny. Byly případy, kdy dělostřelci při tomto pohledu zešíleli.“

Jednou z nejsilněji působících pasáží knihy je popsání vyhlazovacího tábora Treblinka. Článek, který byl otištěn v listu „Znamja“ pod titulkem „Peklo zvané Treblinka“ byl později citován před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku. Jen několik informací – táborový štáb asi 25 příslušníků SS, asi 100 ukrajinských pomocných strážců, nejprve 3 plynové komory 5x5x1,9m později 10 komor 7x8m plněné výfukovým plynem z tankového motoru a maskované jako sprchy, asi 1.000 vězňů na „práci“, 780.000 – 876.000 obětí (odhady se velmi různí, původí počet obětí byl odhadován na několik milionů !). Treblinka byla vybudována v rámci akce Reinhard, ale na přímý rozkaz Himlera se SS pokusila zahladit veškeré stopy její existence. Rudé armádě se podařilo z tábora nalézt asi 40 přeživších z nich se někteří ukrývali v okolních lesích.

Citace z knihy : „Koncem roku 1943 navštívil Treblinku Himler. Prohlédl si tábor. Jeden z těch, kteří ho tam viděli, říkal, že ministr smrti šel k hluboké jámě a dlohou do ní mlčky hleděl. Ještě týž den letadlo Reichsfuhrera SS odletělo. Krátce předtím dal velitelům tábora rozkaz, který všechny zmátl: Hauptsturmfuhrer Baron von Perein, jeho zástupce Korol a kapitán Franz měli okamžitě začít spalovat zahrabané mrtvoly, spálit je všechny, do poslední, popel a škváru odvézt z tábora a rozsypat po polích a silnicích. V zemi byly tou dobou již miliony mrtvol, zdál se to být nesmírně těžký, složitý úkol. Také byl vydán plán mrtvé již nepohřbívat, ale okamžitě pálit. Proč Himler přijel na inspekci a osobně vydal tento kategorický rozkaz? Může pro to existovat jediné vysvětlení: vítězství Rudé armády u Stalingradu.“ „Je nekonečně těžké o tom byť jenom číst. Čtenář musí uvěřit, že psát o tom je stejně těžké. Někdo by se mohl tázat: Proč o tom psát, pro to všechno připomínat? Je povinností spisovatele strašlivou pravdu vylíčit, je občanskou povinností čtenáře ji poznat. Každý, kdo se odvrátí, kdo zavře oči a jde dál, uráží památku mrtvých.....“ „..... Také lazaret nově vybavili. Dali vykopat kruhovou jámu na jejíž dno nainstalovali rošty s hořícími mrtvolami. Okolo jámy rozestavili zvlášť pro tento účel vyrobené nízké lavičky jako na sportovním stadionu. Stály tak těsně při okraji, že ten, kdo na nich seděl byl přímo na jámou. Potom sem přivedli nemocné, staré vetché lidi a „sanitáři“ je usazovali na lavičky tváří k hranici lidských těl. Když už kaniabaly podívaná přestala bavit, stříleli do šedivých zátylků a sehnutých zad sedících. Zabití i ranění padali na hranici.“

Citace z knihy : „V rozporu s představou Berlína coby kasárenského města tu je spousta rozkvetlých zahrad, šeřík, tulipány, jabloně. Nebe se otřásá mohutnou dělostřeleckou palbou. V přestávkách je slyšet ptáky.“ „Mrtvá stařena zpola sedí na matraci před domovními dveřmi a hlavu opírá o zeď. Ve tváři má klidný a smutný výraz, zemřela s tímto zármutkem. V blátě cesty leží dětské nožičky ve střevíčkách a punčoškách – byl to asi granát, anebo ji přejel tank. (byla to holčička).“ „Reichstag. Obrovský, mocný. Vojáci v sále zapalují ohně, rachtají ešusy a otevírají plechovky s kondenzovaným mlékem bodákem.“ „Rabování: barely, hromady látek, boty, kůže, víno, šampaňské, oděvy – všechno odvážejí nebo odnášejí na ramenou.“ „Měmci: někteří jsou normálně komunikativní, jiní se zarputile odvracejí. Mnoho mladých žen pláče.“

Spisovatel ve válce
Nakladatel: BETA Dobrovský
ISBN: 978-80-7306-280-4, EAN: 9788073062804
Originál: A Writer at War, překlad: Hana Řeháková, Květa Macáková
Formát: 336 stran, 24x16cm, česky, vázaná vazba
Rok vydání: 2007 (1. vydání)

Internetové odkazy:
http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/180479-vasilij-grossman
http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/treblinka
http://reinhard.mysteria.cz
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=465&sid=c870dfeeb71320877582a922370f8078

______________
*) Moje poznámka pod čarou :) – v knize je roztrhání členských průkazů strany komentováno jako ochrana před němci v případě upadnutí vojáka do zajetí.