DetektoRING - Tělesně postižení a detektor

Jsem přesvědčen, že to dohromady jde. Na naše Mezinárodní sportovní závody detektoristů jezdí nadupaní detektoristé kypící zdravím, ale objevili u nás i tělesně postižení. Ti samozřejmě nemohli stačit zdravým závodníkům, ale svým uměním a snahou se umístili nejhůře v polovině pole závodníků.

Jednou jsem byl překvapen, že na start nastoupil závodník s berlemi a těžce se s nimi na měkké louce pohyboval. Když jsem viděl, jak těžce se skládá k zemi, aby mohl vykopat nalezený čtvereček, nabídl jsem mu pomocníka na kopání. Tvrdě to odmítl. Totéž se mi stalo při dalším závodě u závodníka, který měl jen jednu ruku. Detektor měl zavěšený na speciálním držáku na krku a tak jednou rukou zvládal detektor, tak i motyku. Jak se jmenovali tito závodníci si již nepamatuji, ale dobře si pamatuji na Paula Shimpanna, slepého závodníka, který na naše závody jezdil pravidelně. Na poslední závody nepřijel. Ten musel mít průvodce, který ho vodil ve vymezené závodní ploše. Čtverečky i mince si detektorem nalézal sám i sám si nalezené vykopával. Paul Shipmann pochází z anglického Manchesteru. V Mnichově míval speditérskou firmu. Někdy v roce 1999 ho silná cukrovka připravila o zrak. Ani tato strašná nemoc ho ale nepřipravila o svého koníčka - hledání. Hledá dál i když to má nyní silně ztížené. Musí mít průvodce, který ho hlídá, aby někam nespadl. Hledání i vykopávání dělá sám podle sluchu a hmatu. Munice se prý nebojí, tvrdí, že má na ni čich. Hledá od svých devíti let a to mu už letos by mělo být 47. Na našich závodech ho průvodce hlídal, aby se pohyboval ve vymezené závodní ploše. Při volné disciplině C ho průvodce postavil do středu velkého pole a on tam sám čtyři hodiny chodil a hledal. Já si to nedovedu představit.

I když nejsem lékař, tak jsem vymyslel jednu léčebnou terapii, kterou by mohli lékaři pacientům infarkťákům doporučovat. Domnívám se, že by nemusela ani procházet dlouhodobými zkušebními testy. Před řadou roků mne postihl infarkt. Když jsem byl na léčení v lázních, tak k léčebné terapii patřila také chůze po parku tzv.Lázeňský okruh zdraví. Vůbec se mi nelíbilo chodit po parku jen tak. Ale když je v ruce detektor, v okolí vhodné pole nebo les, tak chůze s ním je přímo radostná a uzdravující. Nevím jak lékaři by tuto moji navrhovanou terapii pojmenovali. Ale vím, že je dobrá i pro zdravé detektoristy.
Proto dbejte o své zdraví.
Soucek.