DetektoRING - Vzpomínky na válku roku 1866

Při prohledávání Internetu jsem narazil na stránky pana Libora Krause. Našel jsem tam velice pěkně přepsanou knihu od Josefa Volfa - Vzpomínky na válku roku 1866 vydanou v roce 1927 která má celkem 40 kapitol. Protože se mi přepis velice líbí, požádal jsem pana Krause o udělení souhlasu publikovat jej postupně v několika dílech zde na DetektoRINGu. Souhlas byl udělen za což panu Krausovi děkuji. Takže příjemné čtení, opravdu to stojí za to....

Vzpomínky na válku roku 1866 - kniha

Kapitola první: Několik slov úvodem

Byl jsem z mnoha stran od svých přátel a známých žádán, abych napsal své paměti o průběhu bitvy u Hradce Králové roku 1866, vyhovuji přáni tomu a snažím se stručně a srozumitelně popsat tuto krátce trvající, ale velmi krvavou bitvu, jakož i to, co během mobilizace, za bitvy a po válce se dělo ve vsích, o čemž v žádném ze stávajících spisů zmínky se není.

Veškeré vypracování mé se zakládá na zcela správných údajích. Sám jsem byl svědkem této války. Narozen 9. února 1860, navštěvoval jsem již ve školním roce 1865 až 1866 obecnou školu v Hoříněvsi. Na svůj věk jsem byl tělesně i duševně značně vyvinut. Později jsem se snažil nabývat vědomosti, o všem co s válkou souviselo. Vyzvídal jsem o tom na svém otci, jenž sice o bitvě utekl před Prusy , avšak 5. Července se již vrátil domů a po 14 dnů řídil jako "partafír" zakopávání mrtvol v lese Svíbu. Vyzvídal jsem od všech lidí vůbec, kteří za války setrvali doma a od všech jiných, kteří mohli něco pravdivého vypravovat. Nejvíce jsem se dozvěděl od mého, o čtyři roky staršího bratra Václava, který po válce celý čas pohřbívání padlých vojínů zdržoval se u otce, jenž pohřbívání řídil a zvláště les Svíb ve společnosti dalších starších chlapců celý prolezl.

Když roku 1883 vydal dr. Otakar Jedlička knihu "Boje v Čechách a na Moravě za války roku 1866", studoval jsem z tohoto jedinečného českého díla vedení a pohyb obou armád. Dříve však četl jsem spisy Německé: "Koniggratz" od Bleibtreue, "Der Kampf um den Swibwald" od plukovníka 27. Pruského pěšího pluku Poláka Zichlinského, jenž se svým plukem v lese Svíbu bojoval, dále "Paměti podmaršálka barona Mollinariho", který velel IV. Armádnímu sboru rakouskému v lese Svíbu, německy psané a ještě jiné drobné spisy. Můj zájem o krvavé drama nezůstal utajen a já byl po léta vyhledáván od turistů a žádán za provedení a vysvětlení na bojišti. A tak jsem měl příležitost, od Prusů i Rakušanů, kteří tu válku prodělali, dozvědět se o věcech, které v žádné knize nejsou zaznamenány. Službu průvodce jsem konal vždy jen z ochoty. Velký zájem ke všem památkám z této války se zakořenil pevně v mém srdci i tím, že jako útlý chlapec jsem viděl ony hrůzy a slyšel sténání a křik raněných vojáků a pak přemýšlel jsem, co tisíců nejlepších zdravých mužů v jarém věku padlo za oběť násilné smrti a bez rakví bylo do společných hrobů naházeno a hlínou zahrnuto.

V Máslojedech v červnu 1926.
Josef Volf, rolník.

Kapitola druhá: Události, jenž válce předcházely

Válka z roku 1866 má pro Český národ veliký význam a stala se mu památnou. Porážkou Rakouska bylo položen základ k samostatnosti národa českého. Zvítězivší Prusko docílilo sjednocení Německa a takto posílené vypovědělo roku 1870 válku Francii, ze které vyšlo opět vítězně obohacené o území Elsas-Lotrinska a od té doby pomýšlelo na světovládu. A tak hledalo a také našlo a zavdalo příčinu ke světové válce, ze které vyšla naše svoboda.

Válka roku 1866 byla vedena o vládu nad Německem. Roku 1815 bylo kongresem vídeňským ustaven každý panující císař rakouský protektorem nad německým Bundem (svazem). Tehdejší německý Bund tvořilo celé západní Německo a patřilo k němu: Rakousko, Čechy, Morava, Slezsko, část Haliče, Solnohrady, Dolní a Horní Rakousy, Korutany, Štýrsko a přímoří, dále Prusko, Bavory, Sasko, Wurtenbersko, Bádensko a jiné menší německé státečky a svobodná města, celkem 27 států se svobodnými městy Hamburkem a Brémy a jiná.

Největší z těchto států, Rakousko a Prusko, soupeřily o primát, a proto král pruský nemohl sobě nechat líbit, když v roce 1815, kdy on vládnul již 18 milionům Němců, byl Bundem německým zvolen protektorem pro všechny časy příští panující císař rakouský. A pak za této stávající řevnivosti uteklo celé půl století, když roku 1864 vypovědělo Prusko válku Dánsku. Jednalo se Prusku o zabrání dvou dánských území, Šlesvik-Holštýnu. Rakousko jako spojenec Pruska se té války zúčastnilo. Dobyté země v Dánsku, považovalo Prusko za zabrané pro sebe. Rakousko však zamýšlelo je užívat společně. Dle smlouvy o nich společně sepsané, směla se jen se svolením obou vlastníků stát jakákoliv změna v těchto zemích.

Když Rakousko roku 1865 kandidovalo za guvernéra do těchto zabraných zemí vévodu z Augustenburgu, Prusko počalo činit námitky a navrhovalo vévodu Oldenburského. Tak se počal politický obzor mezi oběma státy kalit. Bismark nedal sobě tuto politickou příležitost ujít, věděl že nadešla chvíle pro vypovězení války Rakousku, z níž vyjde Prusko jako vítěz, podaří se mu sjednotit v jeden mocný celek Německo, ovšem bez Rakouska. Současně počalo se na obou stranách kvapně zbrojit. Bismark navazoval čilé styky s Itálií a snažil se ji vyštvati, aby současně s Německem vypověděla válku Rakousku. Byly činěny přípravy pro případ, kdyby se některé státy stávajícího Bundu měli spojit s Rakouskem proti Prusku. Jako Prusko, rovněž tak Rakousku záleželo na tom udržeti sobě primát nad Německem, vždyť po celý dlouhý čas vlády tehdejšího zahraničního ministra knížete Metternicha (vládnul od roku 1809 do roku 1848) a za jeho pozdějších nástupců pěstovala se v Rakousku politika ryze německá. A proto vítězstvím Rakouska v této válce byl by býval osud všech slovanských národů v Rakousku žijících zpečetěn.

Velice významná událost se odehrála dne 14. Června 1866, kterýž to den se stal v dějinách památným. Téhož dne bylo do Frankfurtu nad Mohanem svolán sněm německého Bundu, kde se měli jednotlivé státy vysloviti, kterak se ke sporu rakousko-pruskému zachovají. Bismark před tím vyhrožoval okamžitým obsazením území ze strany těch států, které odevzdají hlasovací lístek ve prospěch připojení k Rakousku. Přes to připojila se většina a to devíti hlasy proti šesti, k Rakousku. Z těchto s Rakouskem hlasujících států jediné Sasko se svojí armádou spojilo s armádou rakouskou. Ostatní větší státy Bavory, Wurtembersko a Bádensko, postavivší do boje dohromady 50.000 mužů, bojovaly proti Prusku samostatně mimo Rakousko.

Kapitola třetí: Stav a výzbroj armády rakouské

Rakousko mohlo tehdy do pole postavit 80 pluků pěchoty, 38 praporů myslivců, 42 pluky jízdy a 12 pluků dělostřelců.

Pěchota byla rozdělena na 40 pluků rakouských a 40 uherských, tato se od sebe lišila ve stejnokroji tím, že uherská pěchota měla úzké, na lýtkách u nohou zapnuté kalhoty, na těchto po obou stranách dolů a na stehnech v předu černožluté šňůry a šněrovací střevíce. Rakouské pluky měly široké kalhoty a boty. Pěchota měla kabáty bíle a modré kalhoty. Jízda měla šedé kalhoty, modré kabáty a bílé pláště. Na hlavě měla pěchota čáku z tvrdé černé plsti, v předu na ní císařského dvouhlavého orla a za ním zastrčenou žlutou plechovou růžici. Pláště měla pěchota šedé. Myslivci již měli tehdy zelenavěšedý oblek, klobouk s velkým chocholem kohoutích pér, který zakrýval celý vrch klobouku. Polovina pluku pěších, měla hladké bíle a různobarevné výložky, a sice tak, že dva pluky rakouské měly výložky stejné barvy, jeden knoflíky žluté, druhý bílé. Totéž bylo u dvou pluků uherských. Štábní důstojníci od majora nahoru, tam kde měl pluk bílé knoflíky, měli u kabátu stříbrný límec a na něm zlaté hvězdy, u pluků se žlutými knoflíky zlatý límec a stříbrné hvězdy. U tehdejších 80 pluků pěchoty rakousko-uherské, byly výložky ve 20 barvách. Například pěší pluk královéhradecký, který nesl číslo 18, měl bílé knoflíky a výložky tmavočervené. Stejné výložky měl slezský pluk č. 1, jenž měl doplňovací velitelství v Opavě, knoflíky však měl žluté. Z uherských pluků nosily tmavočervené výložky pěší pluky č. 52 se žlutými knoflíky, doplňovací okres Záhřeb, a pluk č. 53 s bílými knoflíky, doplňovací okres Pětikostelí. Myslivci měli zelené výložky, žluté, kovové knoflíky a na nich vyražené číslo praporu. Jezdecké pluky měly též různobarevné výložky a žluté, nebo bílé knoflíky. Dělostřelectvo měli vesměs stejné šarlatově červené výložky a na žlutých knoflíkách vražené dělostřelecké emblémy. Pěchota měla u každého pluku hudební kapelou o 48 mužích s bubny a činely. A také každý myslivecký prapor měl svoji hudbu o 40 mužích a však bez bubnů a činelů. Jezdecké pluky měli též svoji hudbu 20 mužů a jen plechové hudební nástroje. Hudebníci měli zpravidla koně bělouše.

Dělostřelci měli šedé kalhoty do vysokých bot a kabáty čokoládové barvy. Na hlavě čáku jako pěšáci s orlem, avšak místo růžice žíněný, na levou stranu zahnutý dlouhý chvost, na obě strany žluté řetízky se dvěma lvími hlavami.

Z jízdy vynikali husaři, vesměs Maďaři. Měli na kabátech (atilách) malebně přišité černožluté šňůry, též na úzkých kalhotách, tak jak u pěchoty, na hlavě zvláštní kulatou čáku s orlem a za tím orlí péro.

Pěchota rakouská měla z předu nabíjecí pušky, kalibru 12 milimetrů. Připravenou patronu musel voják nejdříve na špici odkousnout, prach do hlavně vysypat a kulku nabijákem zastrčit a pak teprve natáhnout kladivo (kohoutek), nasadit měděnou zápalku a vypálit. Pěchota ,měla o 23 cm delší hlavně pušek něž myslivci, kteří své pušky jmenovali "štucy". Zato měla pěchota čtyřhranné, 50 cm dlouhé, jen k bodnutí přizpůsobené bodáky, kdežto myslivci měli 63 cm dlouhé, šavli podobné, od poloviny dvojsečné bodáky. Kule byly olověné, v zadu dvěma zářezy opatřené.

Jízda měla dlouhé šavle a krátké pistole. Huláni, vesměs Poláci, měli přes dva metry dlouhé píky. Dvanáct kyrysnických pluků, doplňujících se ze zemí předlitavských, opatřeno bylo železnými krunýři na prsou, kyrysy zvanými. Avšak tito jezdci do války kyrysy odložili.

Každý prapor pěchoty se skládal ze šesti setnin, celkem ze 1018 mužů do pole. Dvě setniny tvořili jednu divizi. Celý armádní sbor skládal se ze čtyř brigád. Divize v dnešním smyslu tehdy v tehdejším Rakousku nestávaly, u Prusů již ano. Každá brigáda nesla jméno svého velitele, generálmajora, jenž měl na zlatém límci stříbrnou hvězdu a skládal se ze dvou pluků pěchoty, jednoho praporu myslivců, jedné baterie děl o osmi kusech a jedné švadrony jízdy.

Mimo tyto čtyři brigády přidělen byl armádnímu sboru celý pluk dělostřelectva o desíti bateriích po osmi dělech a jeden pluk jízdy o šesti švadronách po 160 jezdcích.

Velitelem armádního sboru byl podmaršálek, se dvěma hvězdami na límci. Ten přidělil každé brigádě po baterii děl a švadroně jízdy. S ostatnímu děly a jízdou disponoval sám. Ostatní jízda tvořila jezdecké divize, do nichž zařazeno bylo 4-5 pluků jízdy. Dělostřelectvo tvořilo zálohu o 240 dělech. Z těchto 10 armádních sborů byly určeny dle čísel 5, 7 a 9 do Itálie, ostatní čísla pro severní, české bojiště.

Kapitola čtvrtá: Pruská armáda

Prusové měli až na divize, jež tvořily dvě brigády, téměř vše stejné s Rakouskem. U baterie měli pouze šest děl a prapor myslivců, nebo střelců, byl vždy u jedné divize. Velký rozdíl jevil se však u střelné zbraně. Kdežto rakouské i saské vojsko mělo z předu nabíjecí pušky, jež mohl voják jedině za stoje obsloužiti, Prusové měli pušky nabíjecí ze zadu a vojín pruský mohl zcela dobře nabíjet i v leže. A dle těchto dvou velmi rozdílných způsobů nabíjení jevila se rozdílná válečná taktika. Kdežto Prusové postupovali proti nepříteli kupředu v malých rozptýlených odděleních a využili ke svému krytu každý malý břeh, nebo úvozovou cestu, aby odtud v leže stříleli po nepříteli, měli Rakušané naproti tomu dosud příliš zastaralou taktiku, jíž nazývali "bodákovou". Vojsko rakouské postupovalo stále v otevřeném poli ve dvojích semknutých řadách proti Prusům, aby ve vzdálenosti 200 kroků se na ně rozeběhlo a bodáky je porubalo. Avšak Prusové využili své rychlopalby a obyčejně rakouské řady donutily včas k návratu. Dle této rozdílné, nepoměrné, válečné taktiky jeví se ztráty na obou stranách.

Pruské vojsko mělo již tehdy jednotnou uniformu barvy tmavomodré. Jednotlivé pluky pěchoty měli na ramenou z bílého sukna přišitá čísla jednotlivých pluků. Výložky měli červené. Na hlavách měla pěchota a většina jízdy přilby s 10 cm vysokou mosaznou špicí na vrchu, s chránítkem dopředu i zadu a na předku jednohlavou žlutou orlici, jež v drápech držela nápis: "S Bohem pro krále a vlast." Tuto přilbu nosili od krále dolů všichni pruští důstojníci i vojáci. U rakouského vojska císař a generálové a všichni důstojníci náležející ke generálnímu štábu měli ve válce dvourohý klobouk s hustým chocholem ze zeleného peří. Prusové měli s sebou do války polní čapky, a nechtěli-li býti od nepřítele pozorováni, sňali přilby a zavěsili je po straně na háček u šavle, již měl každý voják po straně viseti vedle bodáku, a nasadili čapky. Dělostřelci pruští měli na vršku přilby žlutou kouli na místi hrotu. Jízda měla krátké karabiny a šavle, huláni dlouhé píky s červenobílými praporečky. Kule pruské do pušky měli tvar pravidelně vyvinutého žaludu. Rukovětě u šavlí, též u bodáků, jakož pušek, měli Prusové mosazné, žluté.

Celkem čítala rakouská severní armáda 203 praporů pěchoty , 155 škadron jízdy, 736 děl, počtem ku boji schopného mužstva 192000 mužů řadové pěchoty, 23000 mužů jízdy a 23300 dělostřelců a technických sborů. Se všemi ostatními příslušnými sbory měla rakouská severní armáda 283000 mužů a 67000 koní. K této připojená královská armáda saská čítala 16 škadron jízdy, 56 děl a 19000 pěchoty, celkem 26200 mužů a 7500 koní. Celkem tedy obě armády spojené měli 262000 mužů do boje určených a 794 děla. Celkem k výživě však bylo v poli 309500 mužů a 74900 koní.

Vojsko pruské čítalo 840 děl a 292000 mužů do boje určených, mělo tedy převahu o 30000 mužů a 46 děl.

Kapitola pátá: První pověsti o válce

Bylo to časně z jara v měsíci Březnu roku 1866, kdy do domu našeho přišel starý, šedivý, veliký muž. Bylo to Vincenc Hanka, jeden z bratranců Václava Hanky z Hoříněvsi, "objevitele" rukopisu královédvorského. Moje matka byla tenkráte sama se mnou ve světnici, když pojednou Hanka pravil: "Jestlipak jste již slyšeli velkou novinu. Za čtyři neděle bude válka s "Prajzem". A jal se matce obšírně vykládat, co se vše při tom bude dít, a že u nás tady, jelikož jsme blízko těch dvou "festuňků" Josefova a Hradce se ta válka odehraje. Již při slovu Hankově "válka s Prajzi", upřel jsem na něho zrak a celé jeho vypravování jsem s napětím pozorně sledoval. Druhý den jsem ve škole chlapcům vypravoval, co jsem slyšel od Hanky o válce, a že za čtyři týdny bude, a tady u nás. A netrvalo ani měsíc, vyučování bylo zastaveno, a na místo toho počali všichni žáci cupovat plátno. Snášela děvčata ze všech rodin staré, opotřebované košile, - tehdáž ze lněné, vlastní příze tkaného plátna, ušité - dospělé dcery tehdejšího p. učitele Pohla nám stříhaly malé čtverečky, a my všichni nit po niti vytahovali, cupovali. Každý den se z prvé třídy odnášel ranec svázaného cupování. Já však už jsem uvažoval, který asi voják dostane na svou ránu mnou zpracované cupování.

Již tato okolnost, že ve všech obecných školách připravováno bylo cupování na rány vojínů pro polní nemocnice, utvrdila lid na venkově ve víře, že válka je neodvratná. A když koncem měsíce dubna byli záložníci povoláni ke svým plukům, nemluvilo se o ničem jiném, než o válce. Nové a nové zprávy donášeny byly do našich vsí z blízkých pevností, kde bylo zaměstnáno sta povozů ze vsí najímaných ,a tisíce dělníků pracemi opevňovacími. Začátkem měsíce června nařídila vláda nové odvody.

pokračování příště...