DetektoRING - Vzpomínky na válku roku 1866

Šestá a poslední část knihy Josefa Volfa - Vzpomínky na válku roku 1866 která byla vydána v roce 1927. Přepis knihy poskytl pan Libor Kraus.

Mapa míst kde se odehrála bitva

Kapitola třicátá čtvrtá: Rozbitá stavení

Ve vsi shořela 3 stavení; po vsi leželi zabití koně od dělostřelců a 7. pl. husarů, z nichž někteří do vsi ve zmatku vnikli, a zde od pruské pěchoty postřílení byli. V zahradách leželi mrtví vojíni. Statek Špryňarův, za vsí na západ o samotě stojící, byl od pruských granátů silně rozstřílen. 15 granátů pruských zasáhlo obytné stavení, z nichž jeden, proraziv zadní čelní zeď, vlétnul do světničky, kde explodoval a všechen zde deponovaný nábytek rozbil. Na střeše téže budovy muselo být několik krovů a podkrovnice nově nahrazeny, a na některých krovech a podkrovnici lze do nynější doby spatřit stopy od granátů. Příčina, proč se na tuto budovu vrhlo pruské dělostřelectvo, byla, že v blízkosti statku stála a pálila od rána až do 2. hod. odpoledne četná rakouská děla, uvnitř statku kryla se pak rak. pěchota a odtud do Prusů střílela. Též budova chlévů byla několika granáty zasažena. Stodola u toho statku nestála. Byla teprv roku 1867 postavena. Jiné budovy v naší obci, mimo tří, granátem zapálených, zasaženy nebyly.

Od vsi po polích k Svíbu leželo mnoho padlých vojínů pěších i dělostřelců rakouských. Na některých polích jich leželo jako o žních snopů na žitném poli. Také na Chlumu, v Mokrovousích, Třesovicích, Dohalicích byly četné budovy od granátů zasaženy. Viděl jsem, jak v tehdejší školní budově na Chlumu 4 zdi, dvě čelné a dvě vnitřní, jedinou kulí dělovou byly veskrz prostřeleny. Rovněž kostel na Chlumu byl od rakouských granátů, od Všestar vystřelených, velmi poškozen.

Kapitola třicátá pátá: Hyeny bojiště

Ihned po ustoupení vojska rakouského z lesa Svíbu, gen. Francesky zanechal celý jeden prapor pěchoty k odklizení raněných vojínů.

Vojíni pruští odnesli nejdříve své raněné a povětšině poh5bili také ihned pruské mrtvoly. Prusové své raněné odnášeli a dopravovali nejvíce do obcí a měst od bojiště na sever položených. V naší obci i v Čistěvsi byl po řídku raněný Prus. Jelikož les Svíb, maje rozlohy kol 90 hektarů, byl většinou porostlý hustým, keřovitým, dubovým lesem, a z jedné desítiny mladým, takřka neproniknutelným smrčím, nebylo snadno všechny raněné vojíny nalézti. A stalo se, že lidé, když mrtvoly pohřbívali, za kolik dnů po bitvě ještě přišli na živé raněné vojáky. Četl jsem článek prus. důstojníka, otisknutý v lipském ilust. časopise "Die Gartenlaube", z roku 1868, že ve čtvrtek dne 5. července jel se na koni podívat po bojišti. Když přijel do lesa Svíbu, pojednou zůstal zaražen, když z jedné houštiny se ozval lidský hlas. Popojel blíže a spatřil rakouského plukovníka, raněného a hrozně vysíleného, a kol něho se počali hýbati i jiní ranění vojíni rakouští a úpěnlivě, slabým hlasem prosili o vodu a pomoc. Pruský důstojník dojel do nejbližší vsi, praví, a když se as po 2 hodinách vrátil s pomocí, byl rak. plukovník mrtev a do podvlékaček svlečen. Z posuňků ostatních raněných, jichž řeči nerozuměl, vyrozuměl, že plukovník, když on odjel, asi dokonal, a "hyeny bojiště", jimiž se bojiště prvé dny po bitvě hemžilo, byly tu ihned, aby mrtvolu oloupily. Tito lupiči mrtvol a zloději lidského majetku, národnosti Češi i Němci, táhli v patách za pruským vojskem, aby po odchodu vojska z bojiště zahájili své nekalé řemeslo. Důkazem toho byly četné mrtvoly na bojišti do naha svléknuté, ačkoli v deštivý den bitvy byly všichni vojáci v pláště oblečeni. Když Prusové zpozorovali hnusné řádění lupičů na bojišti, rozmnožili hlídky v lese, kde se lupiči skrývali, a jali se je stíhat. Na prchající bylo stříleno a dva z nich ve Svíbu byli zastřeleni. Ti, kteří byli od Prusů chyceni, dostali bití a musili zde zůstat a zdejšímu lidu pomoci zakopávat mrtvoly, dokud se jim nepodařilo prchnouti.

Kapitola třicátá šestá: Různé příhody poválečné

Bratr Václav byl stále s otcem na bojišti. V poledne a večer přicházel s naplněnými kapsami: kulí do pušek, měděných zápalek rak., nejvíce ale knoflíků všeho druhu, mezi nimiž žluté, zvláště myslivecké a dělostřelecké převládaly. Žlutých růžic z rak. čák a orlů nesl vždy několik. Na našem dvoře byly přeražené pušky, při nichž, zvláště u rakouských, držel zámek u hlavně, a toliko pažba scházela, a ty schoval bratr Václav do dřevníku pod otypky roští, dříve než otec přišel domů.

Po dobu pohřbívání vojínů jsem již do Svíbu nešel, ale díval jsem se při matce, když vojáky obsluhovala, na jejich rány, ba po kolik dnů ještě s jinými dětmi chodili jsme se dívat na mrtvolu vojína v prádle oblečenou, s hlavou obvázanou; ubožák ležel pod zahradou statku Kadečkova č. 30, u veřejného chodníku, nepohřbený.

S bratrem jsme častěji podvečer v zahradě za stodolou vypalovali nalezené měděné rakouské zápalky, pomocí rak. zpřeražených pušek (hlavní se zámky). Obyčejně jsem držel hlaveň na rameně, bratr natahoval kohoutek, nasadil na pánvici zápalku - kapsli - a spouštěl. Stalo se, když už po delším čase ještě našel 5 kapslí, vyzval mne, a za šera šli jsme jako obyčejně za stodolu bouchat. Bratr vypálil 3 zápalky, mně nasadil čtvrtou, aby on vzal opět hlaveň na rameno. Vyšla silná rána; bratr se zamotal, hlaveň nechal na zemi ležet a utekli jsme oba velni zděšeni. Hlaveň byla totiž nabitá, jako u mnoha rak. pušek. Den bitvy byl deštivý, pánvice u pušky, kam se zápalka nasazovala, byla mokrá, a zápalka selhala, nezapálivši prach. Byly případy, že dvě, až tři patrony byly v rak. pušce na sebe nabity a nevystřeleny. Vojín v hrozném ryku válečném, jsa ve stavu abnormálním, nezpozoroval, že jen zápalka vybuchla, a tak nabil patronu druhou i třetí. Stalo se, že jednoho dne při pohřbívání vojínů vyžádalo si 8 občanů z naší obce a 3 muži od hor, zde od Prusů zadržení, celkem tedy 10 mužů, aby jim vojín pruský, u nich na stráži stojící dovolil vystřelovat do terče rak. nabité pušky. Bylo to na poli, po levé straně horní cesty, vedoucí od vsi Máslojed do lesa Svíbu. Při vjezdu této cesty do lesa byla závora, aby jen s vědomím hajného se mohlo do lesa jezdit. Na levý postranní sloup této závory navléknuta byla rak. čáka a palba do terče počala. Pušek rakouských ležely tu celé hromady, a nabity byly skorem všechny. Také zápalek měl každý mrtvý vojín v tašce na řemenu upevněné dostatek. Když už mnoho ran vypálili, výstřely přilákány byly pruské patroly, mající dozor v lese Svíbu. Jednomu vojínu pruskému docela vystřelená kule prostřelila přilbu na hlavě. V malé chvíli byli občané od Prusů obklopeni a zajati. Prus, jenž občanům svolení ke střelbě dal, vpletl se mezi ostatní Prusy, a když se občané na něho odvolávali, nebyl k nalezení. Jen jediný, a sice Václav Skvrna, z těchto 10 mužů prchnul. Ostatní byli vedeni do dvora Hoříněvsi a zde přenocovali. Druhý den vedeni byli po dvou k sobě svázáni, obcí naší do vsi Světí před pruského generála. A zde, nebýti 14letého chlapce Václava Malíře, který mluvil německy a z povzdálí střelbě přihlížel a byl spoluzajat, a jenž dokazoval, že pouze do terče stříleli, byli by muži ti všichni ve vsi Světí postříleni. Smrtelnou úzkost však zde si všichni odbyli. Byli totiž po čas výslechu V. Malíře postaveni podél zdi panské stodoly na několik kroků jeden od druhého, a před každého na 15 kroků vzdálenosti postaveni 3 pruští vojínové ke střelbě připravení. Chvíle ta pro muže ty byla prý hrozná a děsně dlouhá. Konečně V. Malíř byl propuštěn domů a muži vedeni byli svázáni, pod silnou stráží do Pardubic, kde sídlil vyšší pruský generál, a zde v zámeckém sklepním vězení držáni po 7 týdnů, až do odchodu Prusů z Čech; bylo jim zakoušeti hlad a bití.

Kapitola třicátá sedmá: Příšera cholery

Všechny hroby na bojišti, mimo ornou půdu se nacházející, byly označeny dřevěnými, černě natřenými kříži. Na polích po mnoho roků prozrazovala bujná úroda místa, kde hroby se nacházely. Do dnešní doby zachovaly se válečné hroby ve vsi tu a tam v ovocných zahradách, v lesích a na hřbitovech. Dosud nejvíce hrobů zcela zachovalých, a sice přes 70, nachází se v lese Svíbu. Mnohé kryjí 50-100 mužů. V lese Hola u Sadové, kam rakouské dělostřelectvo od Lípy po plných 7 hodin do Prusů střílelo, zachovaly se dodnes jen čtyři hroby.

Také zdechliny koní byly delší čas na bojišti nezakopané a byly namnoze velmi naběhlé. Již v roku 1867-8 byly všechny zdechliny koňské na bojišti vykopány pro kosti, které byly od masa očištěny a draho placeny továrnami na výrobu špodia. Úřady ke všemu tomu zcela lhostejně se chovaly.

Ačkoliv zápach z mrtvol v lese Svíbu byl hrozný, ušetřena byla obec naše od epidemické choroby. Toliko jediný muž, lesní hlídač Stříbrný, zemřel cholerou. V sousedních vsích na bojišti od nás na jih položených, si cholera vyžádala četné oběti. Tu a tam celá rodina vymřela. V celých Čechách onemocnělo 67 000 lidí cholerou, z nich polovina zemřela. Také mezi pruským vojskem epidemie cholerová řádila a proto také Prusové brzy Čechy vyklidili.

Kapitola třicátá osmá: Škody způsobené zemědělcům

Polní úroda v obcích, kde boj trval, byla takřka zničena. V naší obci zůstala čtvrtina obilí zachovalá, a sice na polích směrem na východ k obci Sendražicům. Vše ostatní bylo do země zašlapané a musilo býti travními kosami vysečeno. Zrna namláceno jen trochu zadiny pro slepice. Brambory též úplně byly zničeny, jen řepa, která se tehdáž jen málo pěstovala, ještě obrostla listím a dala slabou úrodu. Škodu válkou způsobenou neslo rolnictvo tím tíže, že z předchozího katastrofálního suchého r. 1865, jakého od té doby nebylo, nikde neměli ani nejmenší zásoby obilí a slámy.

Tyto dva roky neúrody za sebou zanechaly po sobě mezi zemědělci v obcích na bojišti ležících velmi citlivé následky hospodářské. Nejenže mnohý rolník si musil peníze vydlužit, aby uhradil celoroční vydání, ale každý z nich měl v chlévě ztenčený stav dobytka, jejž roku 1865 musil pro nedostatek píce odprodati, a roku 1866 byly každému 1, 2 až 3 kusy rekvírovány. A následek toho byl, že se nedostávalo chlévské mrvy a tím i pole se po dva roky nedostatečně hnojila a umělých hnojiv tehdáž nebylo.

Náhrady státem za válkou způsobené škody byly zcela nedostatečné. Tak např. můj otec obdržel 840 zlatých za škodu na 42 korcích orných polí a 4 korcích louky a za dvě stelné krávy. Obilím a olejkou bylo u statku osetu 26 korců, v tom 5 korců olejky, kterou si otec odhadnul 10 korců po korci, tedy 50 korců, a vymlátil jen 9 korců. Jeden korec olejky platil tehdáž 10 zl. S olejkou stejnou cenu měla také pšenice. Toliko řepa cukrovka po 2 korcích otci dala malý příjem. Mimo peněžitou náhradu dostávalo poškozené rolnictvo náhradu v naturáliích a sice: erární chlebovou mouku, kroupy a jáhly a také zrnkovou kávu. Ti rolníci, kteří přišli na přípřeži o koně, dostali náhradou vojenského koně. Na rekvírovaný hovězí dobytek musil míti každý rolník od Prusů poukázku. Ten, kdo si ji nezaopatřil, nedostal ničeho. Tak v naší vsi chudému domkáři Václavu Hlavatému byla odebrána Prušáky jediná kráva. Hlavatý nemohl sehnat poukaz a také zaplacení za krávu nedostal. Hlavatý si již ke krávě nepomohl. Za tyto hrozné křivdy na rolnictvu státem páchané byli od občanů viněni všude v obcích na bojištích obecní starostové, a těmto i po letech ještě dosti často spíláno. Já však vidím vinu v tom, že tehdejší rolnictvo nevědělo si rady. Vždyť na př. za rok 1865, kdy se nesklidil s polí ani výsevek, nežádalo rolnictvo ani o státní podpory, ani o odpis daně, a tuto na krejcar zaplatilo.

Kapitola třicátá devátá: Poškozené lesy

Také vysoké lesy ve Svíbu a v Holé mnoho škod utrpěly střelbou děl. Mnohé kmeny byly zpřeráženy, mnohé stromy po válce uschly následkem zarytého střepu granátu neb koule. Žádný majitel pily nekoupil kmen dubu neb smrku k řezání ze Svíbu neb Holé z obavy, že je v něm skryté nebezpečí, totiž zarostlý střep granátu, který při řezání kmene je schopen zničit neb těžce poškodit jeho pilu.

V lese Svíbu byl vysoký borový les obecní tak poškozen, že musil býti vykácen. Rovněž vysoký les rolníka Prokše čís. 20 musil býti vykácen. Při kácení lesa Prokšova přišli dřevaři na zvláštní zjev. Při řezání jedné z vysokých borovic našli ve kmenu u samé koruny do pola zarytý pruský tolar. Dělníci, nepochopivše veliký význam tohoto nálezu, tolar ze dřeva dobyli a schovali. O případu tom se soudilo, že rakouský granát zasáhnul Prušákovi tolar v kapse, a tento vymrštěn takou prudkostí, že zarazil se obrubou do kmene. Olověných kulí z pušek nalezeno a přeřezáno v kmenech ze Svíbu pocházejících velmi mnoho. Avšak v žádném kmenu jich nebylo tolik vestřelených, jako v našich 72 vrbách kol louky pod lesem "prokopkou", jež měly v průřezu metr i více. Když jsem tyto vrby, co hospodář, vždy po osmi kmenech ročně nechal vykopat, schovával jsem nalezené kule vždy s kouskem dřeva, v němž vězela. Měl jsem takovýchto kousků ve velikosti polének do plotny přes sto, s kulemi rakouskými i pruskými. Polénka ta měl jsem srovnána při zdi ve světnici, kde se nebydlilo. Když v den pohřbu mého otce v zimě r. 1893 manželka poslala mladší služku brzy ráno vytápět vymrzlou světnici, použila k tomu služka polének zde srovnaných, a spálila mi je všechny. A tak mi zbyl na památku kus 15 cm silného smrku, v němž zaražen je střep granátu. Množství kulí prorazilo slabou vrstvu dřeva těchto kotlavých vrb, a byly v červotočině uvnitř vrb nalezeny.

V lese Holé u Sadové bylo mezi dubovým porostem mnoho věkovitých dubů, které byly částečně zpřeráženy, částečně větví zbaveny. Prusové za této hrozné kanonády rakouské v lese Holé dlící, vyprávěli, že trpěli padajícími kusy kmenů dubových a větvemi uraženými tolik, jako granáty.

Kapitola čtyřicátá: Doslov

Dle posudku odborných znalců bylo v lese Svíbu za války 1866 největší krveprolití, potom na Chlumu a na Probuzi. Zde ve Svíbu byly největší ztráty, a sice 1/3 všech v boji padlých a raněných vojínů. Zde lze do dnešní doby spatřit četné hroby vojínů; velkých pomníků jednotlivých pluků a mysliveckých praporu je zde 15, mezi těmi pomník 51. pěšího pluku, 8. a 30. praporu rak. myslivců jsou díla umělecká. Po 10 roků válely se po lese velmi četné kusy kůže, zbylé to, od laku a bílé hlinky sežrané a nepotřebné, řemeny od pušek, nábojnic, stínítek s rakouských čák, kusů obuvi apod. Celé spousty tu všude leželo 2 cm dlouhých závitků papírových částí to pruské patrony. Závitek ten byl uvnitř zápalnou látkou naplněn, jež při výstřelu jehla pronikla a zapálila. Teprve po 10 letech vše o zmizelo. Avšak kule do pušek, střepiny granátů, ano i části zbraně se až dodnes zde nacházejí. Roku 1916, tedy po 50 letech, vyoral jsem na řepišti ještě pruský granát. Les Svíb, až na malé okraje části rolnických lesů čistěveských a benáteckých, leží celý v katastru obce Máslojed, a tím patří do okresu jaroměřského. Západní část tohoto lesa sahá až nedaleko k Sádové, a je to nejvzdálenější výběžek jaroměřského okresu.

Prusové po válce sesbírali všechny zbraně po bojišti a odváželi na vozech do Pruska. Rovněž množství na bojišti zanechaných rak. děl odváželi po válce. Největší počet děl a vozů se zbraněmi projelo po silnici naší obcí.

Posádka pruská v naší obci čítala prvé týdny po válce i s důstojníky a lékaři kol 200 mužů a denně byl zde v hospodě č. 1 poražen 1 kus dobytka. Vojáci této prvé posádky byli většinou suroví a velice hrubí lidé. Několik občanů, mezi těmi starosta Fejgl, hostinský Kadečka, můj otec a jiní byli od těchto Prusů ztýráni. Po čase byli tito Prušáci vystřídáni jiným mužstvem, jež sestávalo se ze starých tátů, záložníků, a ti docela vlídně a po lidsku s občanstvem zacházeli.

Celkem byla posádka pruská v naší obci 8 týdnů, poslední čas byla již značně seslabená. Občané zvykli si již na vojsko pruské, a s muži poslední posádky této se přátelsky loučili.

Konec