DetektoRING - Elitní bratrstvo "Midas Touch" 2.díl

Samozřejmě. To máte jako v rybolovu. Čím více hodin strávíte u vody, tím větší pravděpodobnost máte, že chytíte tu pravou, obrovskou rybu, na kterou čekáte. Je tomu ale skutečně tak?

Já si třeba vzpomínám na mého švagra, s kterým jsme šli kdysi na rybolov, několik dní po mé svatbě. Tehdy bratříčkovi moji milované choti bylo 10 let a on nikdy předtím na rybolovu ještě nebyl. Zanechal jsem jej na svém oblíbeném místečku Dollar Point u jezera Tahoe a sám jsem šel k břehu, abych si vyzkoušel své zkušenosti. O něco později se vracím a co vidím - kluk zápasí s 10 librovým americkým pstruhem. Štestí ? Náhoda ? Předpokládám, že ano.....ale jak se mám vyrovnat se skutečností, že ačkoliv rybařit od té doby chodil velmi zřídka, když na rybolov šel, vždy přišel s nějakou trofejí.
Zpět ke zlatým mincím a roku 1986. V té době najdeme "Midase" Dennise, jak loví v obvodu staré školy. Škola byla postavená na místě starého ranče a příběh nalezených zlatých mincí, jenž zde Dennis vykopal začíná v době, kdy byl na tomto místě vyměňován starý trávník za nový. Dennis začal svůj první průchod pozemku se svým obvyklým nastavením na detíku a snažil se nevynechat žádné neprozkoumané místečko. Říká, že na zlato slyší specifický zvuk a tím jej odliší od jiných cílů. Jistě mnozí z nás užíváme zvukovou a vizuální ID identifikaci cílů na displeji a zkoušíme třídit šrot od cenných cílů, avšak dobrý a citlivý sluch pro jemné odladění může v tomto směru skutečně pomoci. Zkušenosti z 23 leté práce u Pacific Bell jako technik mu v tomto hodně napomohlo, a tak Dennis dokáže svým sluchem zachytit jemné niance, které mohou znamenati dobrý nález. Ale zpátky k našemu příběhu o nalezených mincích - po krátkém hledání vykopal (na zmíněném pozemku) 10 dolarovou zlatou minci z roku 1879 a asi po hodině hledání jej následovala další 10 dolarová mince z roku 1889.

V příštím roce (1987) nastal další obrat v jeho hledání s detektorem. Toho roku se doslechl o úspěších prospektorů s detektory kovů a o nálezech zlatých nugetů v pohoří Sierry. Ačkoli detektory kovů byly užívány pro hledání zlatých nugetů již několik let. Byly to hlavně Australané, kteří začali využívat této techniky již v roce 1979 na starých důlních lomech z počátku 19 století. Australské zlato bylo tímto způsobem nacházeno v poměrně velkých kusech, avšak v pohoří Sierry se nacházely malé kousky či spíše kousíčky zlata. Avšak zdejší prospektoři používající detektory kovů vyvinuli svoji vlastní techniku hledání a se stále zdokonalujícími se detektory začalo být toto hledání přijatelnějším a snadnějším.Tito noví průkopníci v hledání zlata pomocí detektoru se snažili udržet vše v tajnosti, aby předešli vypuknutí nové zlaté horečky. Ale jak se říká - pravda je někde tam venku. Rychle šířící se pověsti však zapříčinily vytvoření řady klubů hledačů pomocí detektoru kovů. Toto hledání bylo podporováno i setkáváním jejich členů, kteří se chlubili ukázkami nalezených vzorků zlata. Nejvíce z nich bylo tak malých, že se ani nedaly zařadit do kategorie nugety, ale občas nějaký ten poctivý nuget byl nalezen.
Dennis nemohl potlačit vzrušení, které pocitoval, když odhalil možnosti, které mu detektor nabízel. Se svým věrným kamarádem (detíkem) vyrazil do hor zkusit svoje štěstí. Vyhradil si své dva týdny dovolené k hledání zlatých nugetů, které se v horách schovávaly jako by měly svou dušičku. První dva dny však místo hromady zlata vyprodukoval akorát množství půchýřů na rukou. Samotné hledání se zdálo být těžším než jeho samotná práce, ale i přesto byl v pohodě a na nic si nestěžoval. Mohlo to být jeho tajemstvím a žádná magie, kterou je obestřen. Fajn, třetí den objevil první malinké kousíčky zlata, tenké plíšky a následovaly další. Brzo však k nim přibyla další trofej, a to ke konci dne, první větší vločka zlata, která byla přidáná k 9 společníkům umístěným v pouzdře od 35 mm filmu. Ke konci 2 týdenní dovolené se Dennisova společnost rozrostla na přibližně 100 kousků zlata a co více, tyto kousky už nikdy nezůstaly osamoceny.
Od této chvíle Dennis a Anita trávili každý víkend hledáním třpytivého zlata na "zlatých polích" severní Kalifornie. Čtyři hodiny z toho byli na cestě k nim, čtyři hodiny věnovali hledání a čtyři hodiny na zpáteční cestu. To byly náročné víkendy. Ale volání zlata je něco, co nelze jen tak odstrčit mávnutím ruky. Klidně podstoupíte i útrapy a těžkosti ve svých 49 letech., aby jste tomu volání vyhověly. Od prvního dobrodružství a cesty za zlatými nugety v horách Dennis nasbíral 2 030 kousků zlata, jeden kousek zlata po druhém. Jeho nějvětší kousek ve sbírce má jen přibližně 5 g a nejmenší je velikosti špendlíkové hlavičky vážící pouhých 0,1 g. Dennis pokoušel své štěstí v Kalifornii, Nevadě a Arizoně a měl někdy v budoucnu zaostřeno na Austrálii a Aljašku, když by si ušetřil čas. A jak znám Dennise, on si ten čas na tu cestu udělá.

Málem bych zapomněl, že mezi svými cestami do zlatých zemí si Dennis stále ještě dokázal nějaký ten čas dát stranou a při něm s detíkem obíhat svá stará oblíbená místečka třeba i v noci nebo po práci anebo poté, kdy už mu počasí nedovolovalo vyrazit na "zlaté doly".
A i na těchto místech mu zem povolila najít další zlaté skvosty, třeba v místech, kde lidé po práci odpočívali. Skutečně, v roce 1991 se mu podařilo vyhrabat 20 dolarovou zlatou minci z proluky na starém Viktoriánském místě. V roce 1992 se Dennis zapsal na moji hledačskou cestu do Anglie, kterou se snažím pořádat každým rokem. Slyšel od členů klubu, kteří byly se mnou v loňském roce (tehdy 1991), že to byl výlet, na který se nezapomíná. Každý z nás tehdy nalezl starověké mince a artefakty, které byly i přes 2 000 let staré. Anglie byla osídlena civilizacemi, které produkovali kovové věci už od doby bronzové. Jedna civilizace po druhé- Keltové, Římané, Sasové, Vikingové a Normani naplavovali vrstvu po vrstvě relikviemi a mincemi.Anglie je snem pro každého lovce pokladů a Dennis takovým snílkem byl odedávna. On a Anita běhali s detíkem blízko sebe a já věděl, že kdyby někdo nalezl zlaťák, tak by to mohl být právě Dennis. Mě bylo tenkrát o 20 let méně než Dennisovi. Dennis se vybral směrem přes zorané pole blízko hradu Walmer a starověké vesnice Ringwold, když se najednou zastavil a uslyšel zřetelný signál. Jeho detektor Sierra Spectrum mu dal zřetelně najevo, že cílem bude zlato. Dennis si ani nepamatuje, jaký ID target byl na displeji. Neplýtval časem a už klečel na zemi a hrabal jako krtek.Dennis již věděl, že se bude opakovat scénář, o kterých sní, ale které nepřicházejí zase tak často. Upřeně poslouchal signál a překontrolovával každičkou hroudu hlíny. Pak to přišlo. Rozbil jednu hroudu napůl a z ní vypadla zlatá mince spatřící světlo Slunce po téměř 300 letech. Byl to anglický zlatý peníz s obrázkem krále Jiřího I z roku 1717.

Bylo to štěstí ? Zkušenost ? Nebo to byl Midasův dotek ?

Není ani třeba poznamenávat, že Dennis s Anitou se zapsali i na náš další hledačský výlet v roce 1993.

Převzato od Jimmy Normandi