nám napsal(a): Jak jsem avizoval a slíbil, tak jsem učinil. Pozval jsem čtyři kolegy z DR na obhlídku nalezišť a na "odbornou" konzulataci. Samozřejmě s pohoštěním a případným noclehem v mé režii.

Netušil jsem, že homo sapiens petens apparatus detektoris může být někdy introvert. Přesto, že se termín jednou posouval, nakonec z postupně pozvaných devíti lidí i z řad nevěřících Tomášů, přijeli 30.10. jen dva. Počasí přálo.
Svítilo sluníčko a bylo sucho. Naložil jsem kolegy do auta a postupně jsme objeli, krom jednoho, všechna naleziště.
Po večeři jsem chlapům navrhl noční výpravu na pole se stříbrňáky. Měl jsem připraveno povolení ke kopání od majitele pole, i přes to, že už měli oseto. Řekl, že mu to nebude vadit. Ještě jsme mezi sebou uzavřeli sázky, jestli se něco najde nebo ne, a v 10 hodin večer jsme vyrazili. Půda byla rovná, nakypřená, pohodlně se kopalo i pečllivě zahrnovalo. Kolem půlnoci nás přikryla hustá mlha. Několikrát jsem si říkal, jestli ty postavy, které se kolem mě vynořují a ztrácejí v mlze a tmě, jsou kolegové nebo duchové, kteří si přišli pro své ztracené stříbrňáky. Pokud jsem se nebál, určitě jsem měl nepříjemný pocit z tohoto mého nočního hledání. Sraz jsme si dali ve 2 hodiny ráno u auta. Obdivoval jsem chlapy, jak dokázali nálezy vyselektovat i po litru dobrého moravského červeného už na místě nálezů. Já, střízlivý, jsem šunt odstranil až ráno. Jak jsme se shodli, nálezy předčily naše očekávání. Někdo sázku prohrál, jiný vyhrál. Osoby, nástroje, nálezy viz. přiložené foto.