Trocha právní teorie

předesílám, že je následující řádky NEJSOU kompletním právním poradcem a neprobírají jemné právní nuance které mohou vzniknout. Taktéž zde nebudu přesně citovat právní ustanovení, to si najděte a přečtěte sami. Tak a teď hurá na tu trochu právní omáčky.

Občanské právo je souhrn právních norem, kterými jsou upravovány majetkové vztahy mezi subjekty občanského práva (fyzické osoby, právnické osoby a stát), některé otázky rodinného práva, a dále vztahy spojené s právem na ochranu osobnosti.

* Tak už vím co občanské právo řeší a teď se podíváme na jaké skupiny se občanské právo dělí...

Systematika občanského práva hmotného rozlišuje pět skupin práv:

3) dědické právo;

* Zde jsem se dozvěděl, že občanské právo řeší v jedné ze skupin věcná práva - vlastnictví - a teď už jen vědět, jak na to aby vznikl nějaký právní (občansko právní) vztah....

Občanskoprávní vztahy vznikají, mění se a zanikají z právních úkonů nebo jiných skutečností, se kterými zákon tento vznik spojuje. Jsou jimi:

1) právní úkony (nejtypičtější právní skutečnosti);

2) protiprávní úkony;

5) právní událost (narození, smrt, plynutí času).

* A tak jsem moudřejší, protože vím, že nálezem věci vzniká občansko právní vztah mezi zatím nezjištěným majitelem věci a nálezcem jako osobou, která věc nalezla. Je lhostejno, zda nálezce hledal něco cíleně s detektorem, nebo nalezl věc náhodou pouhým pohledem. No a teď už jen zjistit, jak to s tím vlastnickým právem k nalezené věci vlastně je....

Vznik vlastnického práva (neboli nabývání vlastnictví) je spojen s významnými právními skutečnostmi. Nabývání vlastnictví se dělí do dvou skupin:

a) koupě (kupní smlouva);

b) darování (darovací smlouva);

c) jiná smlouva (např. vypořádání společného jmění manželů);

d) dědění;

e) rozhodnutím státního orgánu;

f) jinak (např. vydržením).

* To je divné, nikde jsem tady nenašel, že by nalezením věci vzniklo nálezci vlastnické právo k té věci, ááha ono je to rozebráno tady dál....

Nalezením ztracené nebo opuštěné věci vlastnické právo nevzniká. V zákoně je stanovena povinnost vrátit nalezenou věc vlastníkovi. Pokud není vlastník znám, musí být nalezená věc vydána státnímu orgánu. Nepřihlásí-li se vlastník věci do jednoho roku, připadá věc státu. Nálezci však vzniká právo na tzv. nálezné, které odpovídá deseti procentům ceny nálezu (nalezené věci). Pokud vznikly nálezci v souvislosti s nálezem a odevzdáním věci nějaké vedlejší (a účelně vynaložené) náklady, přísluší mu rovněž náhrada těchto nákladů. Nálezce, který si nalezenou věc přisvojí, se v případě, že nalezená věc bude hodnoty vyšší než nepatrné, dopouští trestného činu zatajení věci (definice hodnoty vyšší než nepatrné je v § 89 odst. 11 z.č. 140/1960 Sb ve znění pozdějších novel, pokud by hodnota věci byla nižší než nepatrná jednalo by se o přestupek podle § 50 odst. 1, písm. b) z.č. 200/1990 Sb. ve znění pozdějších novel) .

* Hmm, to není moc dobrý odstavec, podle toho bych měl všechno co najdu odevzdat, to jako úplně všechno jo ?!, co odpadky - víčka od piva, plechovek, hliníkové fólie, prázdné nábojnice ?! A co to písmeno f) to by se nedalo nějak napasovat na ten nález věci ?

Vydržení je zvláštní způsob nabytí vlastnického práva. Držba rozlišuje mezi oprávněným držitelem a neoprávněným držitelem. Oprávněný držitel (tzn. ten, který jedná v dobré víře, že mu věc patří) se (i když je věc ve skutečnosti ve vlastnictví jiné osoby) po uplynutí určité lhůty (movité věci 3 roky, nemovitosti 10 let) stává vlastníkem věci.

V případě vzniku trestně právní odpovědnosti (tj. odpovědnost za spáchání tr. činu nebo přestupku), musí jednání pachatele naplňovat všechny znaky vyžadované zákonem – tj. nestačí pouhá výše škody, ale čin musí být také v určité výši nebezpečný pro společnost (což sběrem víček od hliníkových plechovek sotva bude, ale u jiných komodit pozor! a navíc posouzení nebezpečnosti činu pro společnost může být velmi subjektivní záležitostí posuzovatele…), jinak se nemůže jednat o trestný čin či přestupek. Pojem “trestně odpovědný pachatel” zde nechám bez komentáře.

* Ale ztracením nebo odložením věci by mohlo vlastnické právo zaniknout, ne ?! Beztak se majitel chtěl té věci zbavit a navíc když je to z války nebo starší, tak už není nejspíš mezi živými, tak by ta nalezená věc mohla být moje !

I. V případě ztráty věci vlastník dočasně ztratil právo vlastnit

• Pokud není vlastník znám, oznámit a odevzdat věc na příslušný státní orgán
• Čeká se 1 rok, a pokud se vlastník neozve, přechází vlastnické právo na stát
• Nálezce má nárok na 10% nálezného
• Týká se to i věcí nalezených (vykopávky, historické věci), patří státu, pokud neprokážeme právo vlastnictví
• V případě, že nález zatajíme -> porušení zákona -> tj. možný postih za zatajení cizí věci - buď přestupek nebo trestný čin

II. Pokud vlastník věci projevil vůli věc nevlastnit – opuštění věci

• Platí postup v bodě I.

V předchozích řádcích jsem mluvil o obecném (virtuálním) předmětu a záměrně jsem jej nezařadil do nějaké specifické kategorie (např. historické – archeologický nález), ale nedá mi to abych ještě závěrem neupozornil na specifický předmět nálezu a to nález výbušniny (trhaviny), munice, zbraně nebo části zbraně. V případě ponechání takového nálezu by mohlo dojít ke spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 tr. zákona. Pokud namítnete, že zkorodovaná část zbraně (např. závěr MP40 :-)) se nedá do tohoto paragrafového znění schovat, tak si dobře přečtěte odstavec 2, písm. a). Rozhodně bych se nenechal ukolébat tím, že mi nějaký orgán řekne “to si můžete nechat z toho už nikdo nevystřelí…”, protože jiný orgán na takovou věc může mít úplně opačný názor ! A v tomto případě jsou určitě krytá záda “papírem od orgánu” plně na místě, protože stále platí co je psáno to je dáno.

V příštím článku si probereme trochu přestupkový zákon a záležitosti okolo přestupků.