DetektoRING - Stříbrňáky polní

Snad každý někdy něco v životě sbíral nebo sbírá. Já si v mládí prošel sbíráním všeho možného, od obalů čokolád až po poštovní známky a jiné.

V deváté třídě základní školy přišlo do módy sbírání mincí. Tak jsem po šuplících a od babiček a dědečků vytahal různě staré krejcárky, grešlíky, haléře a ostatní drobotinu.
Mince jsme si s kamarády vyměňovali, ale stříbrňák nikdo neměl.
Až jednou na podzim přišel spolužák a vytasil se hned se třemi stříbrňáky. Ještě jsme se je marně snažili zpochybnit, že nejsou ze stříbra, ale pan učitel potvrdil, že stříbrné jsou.
Netrvalo dlouho a pochlubil se, jak k mincím přišel. Jeho otec traktorista je vyoral na poli. Dokonce mě, jako největšího oponenta na to pole vzal.
Celou sobotu jsme tam hledali, ale nic jsme nenašli.
Když jsme to sdělili jeho otci, řekl nám fintu, jak na to. Máme tam jít po ránu za jasného dne a pozorně se dívat, kde se co třpytí. Dlouho jsme na takový den čekali a jednou v neděli jsme za úsvitu vyrazili.
A opravdu. Slunce jak svítilo pod úhlem na vlhkou černou zem, pozorovali jsme různé odlesky předmětů a některé z nich byly stříbrné mince. Já tam našel celkem 5 stříbrných. Bohužel už si nevzpomenu, jaký byl na mincích letopočet a kam později přišly. Dodnes mně vrtá hlavou, kolik tam ještě může být mincí, když po hluboké orbě jich bylo tolik na povrchu a kolik se jich může ukrývat ještě v zemi.
Od té doby co mám detektor a vždy když jedu kolem, tak mám cukání v pravé ruce.
Jenže je to moc pod svícnem a tam já nepůjdu.