nám napsal(a): Možná se to někomu stalo také a nic tajemného na tom není. Nicméně se s Vámi o to podělím. Událo se to minulý rok, v těch největších vedrech.


Nechtěli jsme porušit předsevzetí, minimálně jednou týdně si jít zahledat, tak jsme v tom pařáku vyrazili do lesa. Zoncna po ránu pekla jak blázen, bezvětří a dusno.
Než jsme kopli první brokáč, byli jsme zpocení jak dveře od chlíva. Po hodině ticha nás kolega volá, že narazil na něco zajímavého. Každý jsme to přejeli detektorem a měli jsme v tom jasno.
Barevný signál, rozměry cca 100 cm na 60 cm. V ten moment jme zapomněli na vedro, kloše a různé bolístky. Jeden tipoval dřevěnou bednu se stříbrem, druhý se zlatem. Jen já jsem mlčel, nechtěl jsem to zakřiknout. I když nálezové okolnosti naznačovaly něco zajímavého.
Nedaleko vedla frekventovaná stará cesta mezi většími městy. Nález byl na dně úvozu, kde nebylo na ty co ho zakopávali moc vidět. S adrenalinem v krvi jsme se na střídačku pustili do kopání. Šlo to těžko, kamení prorostlé kořeny. Začali jsme kopat uprostřed nálezu a postupně jsme díru rozšiřovali a prohlubovali. Občas si kluci dali kouřovou přestávku.
Po dvou hodinách jsme byli bez vody a totálně dehydrovaní, navíc se schylovalo k bouřce. V momentě kdy jsme byli asi metr hluboko, při průměru jámy asi 60 cm, se spustil liják, hromy a blesky. V rychlosti jsme zakryli jámu i vykopanou hlínu klestím a utíkali k autu. Totálně promočení z venku a vyschlí uvnitř, ale s nadějí zítřejšího dne.
Druhý den jsme vyrazili hned za svítání. Cestou jsme přemýšleli, jak bude nález asi těžký. V lese bylo ještě mokro a natěšení jsme pospíchali na místo. Odkryli jsme klestí a všem nám spadli brady.
Uviděli jsme nález.
Pokud někdo uhádne co jsme našli, dostane čtvrtinový podíl z nálezu, hlasitou pochvalu před nastoupenou jednotkou hledačů a pusu od každého z nás.