V diskuzním fóru se velice často objevujují dotazy na meteority. Proto jsem si dovolil z odborné literatury převzít krátký článek, který tématiku ve stručnosti popisuje.

"Je to vůbec možné," řeknete si, "aby se poslové z vesmíru dostali mezi drahé kameny? Odpověď by měla být lakonická. Skutečně je to neuvěřitelné. Vždyť meteority nebývají ani příliš vzhledné, ani nemají předpokládané vlastnosti, jež by je mohly řadit mezi drahé kameny. Není to nic jiného než výstřelek módy a jako takový jej musíme příjmat. U nás se zatím neobjevil, ale na západních trzích se setkáme se šperky ozdobenými železným či kamenným meteoritem. ( text z roku 1983 - poznámka mcmlxxx). Úspěchy americké a sovětské kosmonautiky i nové poznatky o vesmíru určitě zvedly vlnu zájmu o kameny, které dopadají na naši Zemi z obrovských dálav a hloubek vesmírného prostoru.
Zájem o ně vlastně nikdy nepohasl. Vzpomeňme kroniky Hájkovy, kde se ku dni 14.prosince 999 píše: "Kométa vidína a hořela na nebi jako nějaká pochodně a fakule. Toho roku veliké horko a sucho bylo, takže nekteré řeky přeschly, ryby pomřely a z toho smradu vzešel veliký mor.". Nebo z kroniky kanovníka vyšehradského - roku od narození Páně 1135: "V Durynsku spadl s oblak na jednu rovinu obrovský kámen, jako dům veliký, zvuk od něho slyšeli v okolí bydlící lidé už po tři dny napřed. Když dopadl, polovice se zaryla do země a tři dny ležel horký jako ocel z ohně vytažená" Pověrčiví lidé u nás říkavali: "Mysli si něco, přej si něco, padá hvězda."
Nejčastěji "padají hvězdy" v srpnu, v listopadu a dubnu. Nejde ovšem o žádné hvězdy, ale o kosmická tělíska, která přiletěla do ovzduší naší planety. Letí obrovskou rychlostí 30 až 60km za sekundu, ve vzdušném obalu Země se třením o vzduch rozžhaví a hoří. Na obloze náhle bliknou, na chviličku se rozsvítí a záhy opět zhasnou. Pocházejí z meteorických rojů, které v určitých pravidelných údobích kříží dráhu Země, a rozpadajících se komet. Mnoho kosmických těles, zejména těch menších, shoší již ve vyšších vrstvách vzdušného obalu. Jen ty větší prolétnou atmosférou a dostanou se na zemský povrch. Vědci odhadují, že ročně dopadne na Zemi asi 4000 tun meteorické hmoty.
Podle složení dělíme meteority do tří hlavních skupin:

a) železné meteority jsou vlastně ze slitiny železa a niklu. Každé železo obsahuje zpravidla dvě slitiny, jednu bohatší na nikl, druhou chudší. Na příčném řezu se po vyleptání zředěnou kyselinou dusičnou objevuje mřížování lamel techto slitin, tzv. WIDMANNSTATTENOVY obrazce. U nás spadl jeden takový kus u Lokte, další u Lenartova a dva u Broumova (14.7.1847). Počátkem 19.stol. byl zaznamenán pád železa u Staré Bělé u Ostravy.

Železný meteorit z Lokte, pád kolem 1400. Foto F. Tvrz

b) železokamenné meteority jsou složeny k křemičitanů (hlavně olivínu a pyroxenů) a železa. U nás byl nalezen jediný kus v r. 1861 u Potůček poblíž Jáchymova.

Pallasit - železný meteorit s olivínem ze Springwateru v Kanadě

c) kamenné meteority obsahují převážně křemičitany. Padá jich zpravidla víc pohromadě. Několik kamenů spadlo u Stonařova (1808), Lysé nad Labem (1808), Blanska (1833), Sazovic (1934), Kamenný déšť se snesl v r. 1753 u Strkova na Táborsku. Nejmladší je pád ze 7.4.1959 na Příbramsku, kdy byly kameny při letu fotografovány. Jsou uloženy ve sbírkách Národního muzea v Praze.
Meteority se zasazují do přívěsků v přírodním stavu nebo vybroušené a vyleštěné do nejjednodušších tvarů. Cena meteoritů je dosti velká, Takový šperk přijde tedy majiteli draho. Ve Spojených státech se dokonce již uvažuje o možnosti zhotovit nejdražší šperk, který by byl mj. ozdoben i kouskem měsíční horniny.


Tento článek je včetně fotografií pro studijní účely převzat z knihy "Drahé kameny kolem nás", Doc. RNDr. Vladimír Bouška, DrSc. RNDr. Jiří Kouřimský, CSc. , Vydalo Státní pedagogické nakladatelství, n. p. v Praze roku 1983 jako publikaci č. 6-42-11/3