nám napsal(a): Před mnoha lety, po rekonstrukci koupelny vznikl problém, kam se sutí. Nakonec jsem odpad naložil na vozík a odvezl na nejbližší placenou skládku. Už jsem měl složeno, když mou pozornost zaujal řidič se svojí kontejnerovou Š 706 MTS, jak za podivného zvuku (jako když někdo převrhne kredenc s kuchyňským nádobím) vysypává náklad.

První, co jsem uviděl, byla hromada knih. Zeptal jsem se řidiče, když si z hromady zrovna něco dával do kabiny, který barbar knihy nechal vyvézt na skládku. Řekl, že někdo koupil dům po staré paní a nechal si vyklidit půdu a sklep. A že si můžu vzít co chci.
Mě jako starého knihomola zajímaly především knihy a jak jsem v nich listoval, stále jsem nemohl uvěřit, že to někdo vyhodil. Byly to tisky z 19. století v dobrém stavu, některé německé, psané švabachem.
Prvně jsem naložil všechny knihy (plný kufr), pod nimi byla změť nádobí, příborů, oblečení a různých věcí. Byla to velká hromada asi 4 kubíků a moc se mně v tom humusu nechtělo hrabat. Tak jsem vzal jen z povrchu některé předměty, protože už na mě volal buldozerista, ať odejdu, že to musí rozhrnout. A tak jsem ještě sledoval, jak to drtí pásy a přehrnuje rekultivační zeminou.
Doma jsem některé věci očistil a vypadaly zajímavě. Například velká vidlička byla součástí obsáhlého stříbrného servisu.Za dva dny jsem se tam vypravil ještě s pomocníkem, s krumpáčem a lopatami. Ale sotva jsme kopli, tak nás placmistr vyhnal. Vzdali jsme to a věci tam leží dodnes. Přikládám foto části věcí, které jsem tam tehdy našel.

Kruh se uzavře nálezy opět ve vztahu k 2.prosinci 1805, kdy jeden císař nakopal zadky dalším dvěma císařům. Někteří tehdejší občané si po bitvě odnášeli domů různé palné a sečné zbraně a nějakou výstroj.
Tyhle věci se nějakým způsobem nakumulovaly u mého souseda. Jako kluci jsme ho obdivovali, byl urostlý, podobný Lexu Barkerovi. Domů si vodil krásné ženy, někdy jsme si říkali, že je láká místo na sbírku motýlů na tyhle krásné, plně funkční palné a sečné zbraně. Jenže jak šel čas, osud se na něm podepsal, zpustl, zanevřel na lidi. Někdy mně připadalo, že ho chápu jen já a normálně se s ním bavím. Na sklonku jeho života, při jedné mé málo časté návštěvě rodné vísky, mi řekl:
"Slávku, chtěl jsem ti to všechno dát, ale nevěděl jsem, kde tě hledat, tak jsem to zakopal. Tam a tam."
Dodnes na něj vzpomínám. Mnoho lidí mně příběhy zřejmě nevěří, ba dokonce mně na email píší lehce osočující přípisy. Tak jsem se rozhodl oslovit několik kolegů z DR, jejichž názory jsou mi blízké a pokud budou mít zájem, naložím je do auta a za jistých podmínek jim ukážu naleziště, s možností ověřit si příběhy.