nám napsal(a): Nejdříve, než vás seznámím s jedním členem tohoto elitního spolku hledačů pokladů, připomenu některým v krátkosti starořeckou báji o králi Midasovi.

Král Midas byl vládcem Frýgie. Bohužel si myslel, že je nejchytřejším a nejlepším ze všech. Byl přívržencem boha veselí Dionýsa. Proto, když před něj předvedli starce Siléna, Dionýsova vychovatele, který kradl v královském sadu hrozny, uvítal starce se vší pompou a dlouze jej hostil. Dionýsos se mu chtěl za jeho štědrost odvděčit, a proto mu slíbil splnit jedno přání. Král Midas neváhal a přál si, aby se pod jeho rukama vše změnilo ve zlato. Dionýsos mu přání splnil, ale tu nastaly králi kruté časy, protože se mu i všechno jídlo pod rukama měnilo ve zlato, a tak pomalu scházel hlady a nakonec musel Dionýsa odprosit, aby kouzlo zrušil. Ten mu nařídil, aby ze sebe kouzlo smyl v řece Paktolu, ve které pak lidé nacházeli zlatý písek. Příběh krále Midase sice pokračuje dál, ale nám to k vysvětlení jména spolku hledačů pokladů zcela postačuje.
Kdokoliv z nás má možnost se setkat (nebo se i v minulosti náhodou setkal) se členem tohoto elitního bratrstva. Kdyby byli bývali zahradníky, já a určitě i mnozí z vás by řekli, že mají zelený palec. Nechci prohlašovat, že všechno, čeho se dotknou, proměňují ve zlato, to ne, nebo že zlato, roztroušené kolem nich, je samo následuje či se k nim přitahuje, ale jedna věc se mně zdá podivná zcela jistě. Když půjdete bok po boku vedle jednoho takového nadaného hledače a na zemi je zlatý prsten, identifikují jej. Vyžaduje to mnoho zkušeností, odborné znalosti a schopnosti a být dovedný v naslouchání toho, co nám přístroj signalizuje. Říkáte si, hodně z nás nalezlo zlaté prsteny a mince, a proto bych také měl patřit do jejich úzkého spolku. Ne tak docela... Výše jsem zmiňoval situace, které se mohou opakovat donekonečna. Pět detektorů v parku a jediný zlatý prsten je nlezený. Kdo myslíte, že jej našel ? Zkuste hádat ? Bude to stejný hledač, který by vám vyhrál třeba i zlatou minci na vašem klubovém setkání. Jedním z takových hledačů je i Dennis Crisp z Kalifornie.
Dennis vyrůstal jako jeden z mála chlapců, který se už od mala zajímal hledáním mincí na hřištích, plážích nebo dokonce na chodníku. Samozřejmě jeho oči byly blíže zemi než u velkých lidí, ale toto jeho snažení jej přivedlo k jeho dalším větším snům, které měly teprve přijít. Uplynulo deset let a Dennis e začínal vážně zabývat studiem zlata.Po mnoha hodinách výzkumu a čtení v časopisech o dolování zlata se rozhodl, že bude investovat do zlatého říčního rypadla. To byl únor 1982. Žíla rudy, kde chtěl bagrovat, byla po kolena ve sněhu a že je příliš brzo na vyzvedávání zlatých valounů z potoků a řek v pohoří Sierry mu také došlo.
Napadlo ho, že by si mohl hrát na prospektora a rozhodl se odejít na setkání důlních společností a prospektorů a vyprávět příběhy. Teda vyprávět příběhy. Dennis samozřejmě žádně neměl, ale on tam jen tak seděl, poslouchal snil o svém rypadlu v zimních horách, jak začíná dolovat svůj exkluzivní zlatý valoun v horském potoce. Bylo to docela frustrující pro Dennise,když poslouchal příběhy ostatních prospektorů a on nemůže jen tak hned vyrazit do hor a musí čekat do jara, aby se mohl zařadit po jejich bok, známých hledačů zlata. Jeden člen setkání mu však poradil, aby návšívil místní klub hledačů pokladů a pořídil si detektor kovů. Dennis je muž činu a tak nelenil šel do toho. Dalo by se říci, že to byl jeden z dalších rozhodujících kroků v jeho životě. A tak si přidal další "hračku" do své výbavy hledačů pokladů. Jeho žena Anita začala být docela zvědavá a uštěpačná, že přijdou na buben, jestli s těmi jeho sliby o pokladech nebude za mák pravdy.Přes všechny sliby o pokladech, které měly být nalezeny, se zastavil na bodu, kdy řekl : "Nezoufej si. Jakmile do něčeho jdu, víš, že se nezastavím". Byl si toho dobře vědom.Mohu se jen představit, jaké vzrušení nastalo v domě Crispů, když Dennis přinesl svůj první detektor. Mnozí z nás si to dovedou představit, sami prošli tímto momentem jako budoucí hledači pokladů. Fajn. Barva ještě ani neuschla na novém detíku (obrazně řečeno) a Dennis zadními dveřmi vyrazil ven na zahrádku s detíkem. Anita jej sledovala z okna kuchyně S lopatkou v ruce Dennis začal prohledávat svůj vlastní pozemek. Co myslíte, že bylo prvním předmětem, který on nalezl. Správně, uhádli jste... zlatý prsten. Víme moc dobře, co poté následovalo - parky, hřiště, pláže atd. U Crispiů "truhla pokladů" rostla a rostla a Anita začínala být ověšena jak vánoční stromeček. Dennis vzápětí dostal její upozornění a neuplynula ani moc dlouhá doba a v domě Crispiů se usadily dva detektory kovů.
Čas utíká neuvěřitelně rychle, když máte svého koníčka jako je hledání pokladů, to mohou leckteří hledači potvrdit. A Dennis svoji zábavu měl a užíval si ji. Přesto však nezapomněl na svůj prvotní plán. A tak s přicházejícím jarem, táním sněhu a ledu na řekách jej v červnu nalezneme nakonec na řece. Šetřil si každou chviličku, aby strávil toto první jaro bagrováním řeky a potoků na Kalifornské odvodnovací strouze.Dennis nalezl kamarády se stejným zapálením pro zlatou horečku jaká byla u něj.U plápolajicích ohňů táboráků si vypravovali historky o nalezených nugetech, a toto kamarádství se neslo řadu dalších dní a nocí.Avšak vzrušení z hledání pokladů s detíkem jej znovu zcela pohltilo s příchodem zimy. Plovoucí rypadlo uložil v garáži. A ve skutečnosti, já si myslím, že je tam dodnes. Jak se více a více zdokonaloval v hledání se svým detektorem, nacházel i lepší nálezy a tímto přelomem došel k přesvědčení, že toto by mohlo být jeho hlavním koníčkem do budoucna. Těžení zlata v řekách a potocích byla sice ohromná věc pro něj a rozhodně to bylo v horkých letních měsících příjemnější osvěžení v řekách než pobíhání s detíkem, ale došel k závěru, že tento koníček je jeden z mála, který by mohl sdílet se svojí ženou Anite a o tom všem to je, co dělá manželství skutečným manželstvím.
V dalších 4 letech se Dennisova kolekce mincí a klenotů rozrůstala a on byl mimořádně zapálený do hledání starých mincí. Jako mnohé z nás jej fascinovalo obracet v rukou časem zapomenuté mince, které v zemi odkryl a která byla třeba 100 let ukrytá před ostatními zraky. Většina z nás zcela jistě vykopala Seated Liberties nebo Barbies (druh amerických mincí), a kdykoliv o tom někomu vyprávíme, pojme nás určité vzrušení. Ale kolik z nás vykopalo vzácnou starou zlatou minci ?

Pokračování o Dennisu Crispovi a jeho ženě příště

Převzato z Western & Eastern Treasures Magazine