nám napsal(a): Zdravím, venku je špatné počasí a tak se pokusím trochu přiblížit vývoj hledání s detektorem ( detektoringu).

Nebudu se zabývat vykradači hrobů z dob faraonů a podobně. První písemné záznamy o hledání pokladů jsou již ze středověku. A už tenkrát se udělovaly povolení k vyhledávání pokladů ukrytých v zemi, ve zříceninách hradů apod. Povolení vydával majitel panství,nebo pozemku. Většinou se dohodli na jakési odměně pro nálezce a zbytek připadl majiteli. Hledání pokladů bez povolení se trestalo. (to nás možná v brzké budoucnosti také čeká). Ve středověku se hledalo s proutkem (virgule). Proutek-nebo virgule se ale využívaly i k jiným věcem.např hledání vody, hornictví, náboženství-víra. O tom ale řeč nebude.

Vývojem techniky se lidé začali zajímat o vyhledávání kovů pomocí zařízení využívající princip indukce magnetického pole.
První datovaný záznam o použití zařízení k vyhledávání kovů v zemi je z roku 1879. Byl to přístroj Hugnes Induction Balance metal detector, ale nepřinesl žádné praktické výsledky. Přístroj vysílal do země zvukové signály a odezvu snímal mikrofonem. Dokázal zachytit magnetické i nemagnetické kovy. Praktické využití to ale nemělo. Další použití přístroje na hledání pokladů bylo v roce 1903, kdy bylo jeho první předvedení. Byl to přístroj vyrobený firmou London Electrical Ore Finting Company. Z dnešního hlediska se jednalo o velmi moderní přístroj,pracující na principu pulzní indukce. Jako zdroj energie sloužil velký generátor umístěný v stojícím automobilu. Jako první se dokázal vyrovnat s půdním efektem.

Další směr ve vývoji detekce kovů ukázala firma Radoi Metal Locating Company(USA). Tyto přístroje byly známy jako Radiolokátor. Konstrukce byla podobná jako dnešní hloubkové detektor (půdní radary). Pracovaly na principu rozladění oscilátoru se základním kmitočtem 175kHz a výstupní kmitočet měl hodnotu 1 kHz. Operátor nosil přístroj zavěšený pomocí speciální konstrukce na těle. Byly to těžké přístroje.

První detektory podobné dnešním vyvinula firma Goldak Company. Přístroje měly již oddělené sondy. teprve tato konstrukce našla širší uplatnění a byla dále vylepšována. Tyto přístroje byly schopny už zachytit i menší předměty. Další vylepšení přišlo z Evropy kolem roku 1930 v podobě pánvičkových detektorů.

Přístroje začínají používat první hledači pokladů. Dokonce ve Francii je založen první klub hledačů(French Treasure Seekers Club). V roce 1930 se tedy používá kruhová-nebo čtvercová sonda, navinutá okolo dřevěného rámu. Ve Velké Británii se objevuje malý přenosný přístroj Shaman IB. Tento přístroj je velmi populární a prodává se ještě 15 let poté.

V průběhu druhé světové války vzniklo několik konstrukcí,ale nejzajímavější je německý přístroj vyráběný pod krycím jménem Neptum. Byl určený k vyhledávání min. Je nutné jsi uvědomit, že výkony a hlavně rozměry, byly omezeny na existenci elektronek. Ty měly vysokou spotřebu energie. To brzdilo další vývoj. Toto vše se změnilo na počátku padesátých let s příchodem tranzistorů. Začaly se vyrábět detektory které byly lehčí a lépe ovladatelné. např. detektor Ray Scope z konce roku 1950 - ten měl sondu o průměru 26cm, propojení se sondou nebylo volným kabelem, ale přímo spojovací trubkou, jejíž ukončení tvoří velké konektory s převlečnými maticemi. Pokračující výčet detektorů necháme na jindy. Protože hledání s detektorem kovů získává další a další příznivce, začínají se do popředí dostávat firmy, které začaly vyrábět detektory na vyšší úrovni.

Tím bych tento článek asi zakončil, protože se dostáváme k velkým firmám, které jsou známé a vyrábějí stále. Vývoj jde pořád dopředu a tak je otázka, jaké budou detektory budoucnosti.
Diky za Váš čas-šimša...