nám napsal(a): Vojenský výcvikový tábor Prameny aneb Vojenský výcvikový prostor Kynžvart. Část historie Císařského, dnes Slavkovského lesa. Historie zapomenuté a pro mnohé úplně neznámé, mající však jednoznačný vliv na budoucnost celé oblasti i celého kraje.



Jak to začalo...
Plán umístit vojenský výcvikový tábor (do roku 1952 se vojenským prostorům říkalo vojenský výcvikový tábor - tedy VVT) na území Císařského lesa vznikl prakticky ihned po skončení 2.světové války. Oblast pro to byla vhodná z důvodu opuštěnosti, terénu i z důvodů strategických.
Právě oblast Císařského lesa se kvůli nehostinným podmínkám nedařilo po odsunu sudetských němců dosídlit. Čechů sem přišlo jen velmi málo a tak při plánování zřízení strategického VVT při západní hranici hrál svou úlohu i fakt poměrně snadného znovu vylidnění a isolace této oblasti. Krom toho, na základě dochovaných listin je zřejmé, že vojenský tábor na území Císařského lesa vznikl hlavně i ze strategických důvodů. Císařský les totiž tvoří jakýsi trojúhelník mezi Chebem, K. vary a Mariánskými Lázněmi. Ze severu ho lemuje řeka Ohře, z jihozápadu pak téměř tisíci metrové vrcholy hor. Císařský les je jako klín, který jakýkoliv hrozící útok ze západu nutí k tomu, aby byl proveden buď více z jihu směrem na Planou a dále na Plzeň, nebo ze severozápadu, údolím řeky Ohře, směrem na Sokolov a dále na Karlovy Vary. Mít vojenský tábor mezi těmato dvěma možnými liniemi útoku na náš stát bylo strategicky výhodné i z hlediska takticko-operačního plánu armády. Ten, jak bychom se mohli domnívat, nepočítal s tím, že bychom jen bránili naši zem. Ale spočíval v překvapující obraně a náhlém drtivém protiútoku a průniku na nepřátelské území. Zde zřízený vojenský výcvikový prostor tak měl sloužit jako základní opěrný bod pro útok naší armády na sousední Německo. Toto mělo být místo zázemí logistiky a zásobování armád. Z těchto několika nejdůležitějších hledisek nenajdeme na západní hranici lepší místo pro zřízení tábora než je právě území Císařského lesa.
První rozhodnutí o zřízení VVT na území Císařského lesa tak padlo už v květnu 1946. Proti tomuto rozhodnutí se postavilo několik osob, organizací i měst a obcí. Největším protivníkem byl asi Mariánskolázeňský starosta Bohumil Kuželovský. Bohužel veškeré snahy byli marné, vojenský prostor vznikl, dostal číslo útvaru VÚ2286 a jeho hlavní velitelství se usídlilo v obci Prameny. Během následujících měsíců se dotvářeli zejména hranice VVT, které nebyly víceméně nikdy po dobu fungování VVT 100% stanovené, respektive byly mnohokrát upravovány.
Prostor Císařského lesa tak začal být, ani ne po 2 letech opět vylidňován.

Rozvoj VVT Prameny
Hned první zima ukázala nevhodné umístění velitelství. Celý kraj je dost drsný a obec Prameny v zimě trpěla jak problémy s elektřinou, tak třeba nedostatkem pitné vody nebo nedostupností z důvodu neprůchodných komunikací. Velitelství se tedy ještě tentýž rok přesunulo do města Kynžvart. Proto existuje kromě názvu vojenského prostoru VVT Prameny i název VVT Kynžvart.
V prvních letech putovalo do rozvoje VVT více než 10 milionů korun. Během prvního roku tak vyrostlo na místech zřízení střelnic několik polních krytů s vybavením pro obsluhu ovládání terčů. Na vlakovém nádraží v Bečově měla být zbudována rampa pro vykládání tanků, měla být provedena výstavba spojovací sítě a upraveno několik civilních objektů, například pro zimní ubytování. Z toho co se dá vyčíst z dokumentů vztahujících se k dění ve VVT je patrné, že tu vzniklo zhruba 12 střelnic, jak pro potřeby pěchoty, tak motorizovaných jednotek, několik ubytovacích táborů a také několik autoparků. Vesměs umě skrytých někde v lese. Mnoho těchto míst lze dnes už jen stěží vytušit, natož spolehlivě zaměřit.
Jen těžko se dá spekulovat nad tím, co vše bylo dále v plánu v prostoru VVT vybudovat. Z dokumentů, které se našly v archivech, jsou známé třeba plány na stavbu dělostřeleckých otočných věží umístěných zhruba do třech vrcholů pomyslného trojúhelníku, ve kterém se VVT rozkládal. Je pravděpodobné, že pro umístění těchto věží mely být zvoleny lokality: Kozák, Letná u Kostelní Břízy a Tři křížky .... dnes známý to cíl všech turistů a obdivovatelů zdejší unikátní flóry a geologického podloží. Tyto věže měli pokrýt palbou jednak celou plochu VVT směrem dovnitř, směrem "ven" pak neskutečnou plochu atakující hranice obcí jako Teplá, Krásné Údolí, Chodov u KV, Krajková, a na jihozápadě dosahující až téměř ke státní hranici u Hroznatova. Střelba by tedy spolehlivě pokryla všechny předpokládané trasy případného útoku ze západu. K realizaci těchto staveb však nikdy nedošlo.
Jen jako zajímavost uvedu, že výstroj a výzbroj naší armády byla po válce více než z 75% složena z trofejních zbraní a výstroje. Zejména pak německé a britské. V menší míře pak americké, ruské a jen z nepatrné části české výroby. Také uniformy měli vojáci trofejní a až postupem let byla armáda přestrojována. V prostoru VVT Prameny proto operovala technika jako třeba tanky Panther nebo Cromwell, jeepy Willis atp.

... a pád VVT Prameny
Už od počátku přetváření Císařského lesa na vojenský prostor měl ovšem o celou oblast zájem jiný subjekt. Byl jím národní podnik Jáchymovské doly, které zde záhy po vzniku VVT počali provádět průzkum z důvodu plánované těžby uranu. Uran měl po válce prioritu č.1, jelikož již bylo známo, jak ho lze ve vojenství využít a tak na základě různých dohod, úmluv a ústupků probíhal od roku 1947 dosti intenzivní průzkum. Ten značně narušoval fungování VVT.
Nejednou tak došlo k tomu, že byla nalezena skupinka vrtařů v cílové oblasti během ostrých střeleb. Následnou, vesměs korespondenční výměnu názorů však více než bylo pro armádu zdrávo, vyhrávaly Jáchymovské doly a armáda musela ustupovat, měnit termíny střeleb, pozastavovat cvičení na několik dní atp. V několika dohodách se poté stanovila místa, kde by měl průzkum probíhat a v jaké době. Nebylo to ale příliš platné. JD si například vymohly vytvoření průzkumných vrtů v armádou hojně využívané lokalitě, po dokončení průzkumu a těžby s hodnocením, že ložiska nejsou rentabilní, začala prostor opět využívat armáda a jaké to bylo překvapení, když o rok později JD žádaly opět o uvolnění této lokality s plánem v těžbě pokračovat.
A tento kocourkovský způsob, tady ano, tady ne, a zítra možná naopak, nakonec způsobil, že armáda od využívání Císařského lesa coby VVT upustila s odůvodněním, že není možné v oblasti provádět adekvátní bojovou přípravu současně s plánem těžby uranu. Stalo se tak v roce 1954. Za svůj odchod armáda žádala jednak možnost zřízení náhradního VVP Doupov na území Doupovských hor, dále pak písemné prohlášení JD, že po dobu 10 let nebudou projevovat případný zájem o těžbu i v oblasti nového VVP Doupov a nakonec žádala zachování hranic VVT Prameny pro případ, že by JD od plánované těžby nakonec ustoupily a armáda by se do oblasti Slavkovského lesa mohla vrátit. Vše bylo schváleno bez výhrad.
JD nakonec skutečně Císařský les za pár let opustily, ovšem VVP Doupov už byl natolik funkční, že se armáda do Císařského lesa už nikdy nevrátila.

Dopady...
Jak už to bývá, každou akci následuje její reakce. A v případě Císařského lesa to platí dvojnásob. Výsledkem krátkodobého působení vojenského výcvikového prostoru mělo za následek likvidaci více než desítky obcí. Oblast již nikdy nebyla zcela dosídlena nejen kvůli závazkům, které si armáda jako daň za svůj odchod vymohla, ale i z jistého studu, a neochotě přiznat v jistém směru zbytečnost celého tohoto projektu, který vyústil až ve vyhlášení Císařského lesa chráněnou krajinnou oblastí v roce 1974. Ukázalo se totiž, že dlouhodobá isolace celého prostoru, a jeho hospodářské neobdělávání, mělo blahodárný vliv na zachování unikátních biotopů, kterými se Císařský les pyšní dodnes.

Tento článek jsem psal jen jako okénko do obecné historie jednoho krásného koutu naší vlasti. Snažil jsem se vyvarovat uvádění detailů, či přesné lokalizace čehokoliv.