nám napsal(a): Vždy se zabýval něčím neobvyklým. Po dlouholetém potápění a filmování nad i pod vodou se mu dostal v roce 1983 do ruky jeho první detektor kovů. O pár let později pak virgule. Tyhle dvě aktivity ho drží dodnes a zcela jim propadl.

"Lidi o mně říkají, že jsem blázen," tvrdí František Soukup z Tachova. Láká ho tajemno, zejména pak vše, co je ukryto v podzemí. Vytvořil si celou řadu teorií, kterým s určitou nadsázkou říká fantasmagorie. Nejčastěji ho uvidíte pobíhat na lukách a lesích Tachovska s detektorem nebo poblíž historických objektů s virgulí. Bádá v muzeích po dostupných materiálech, studuje historii a hledá reálný podklad pro vše, co našel při svých výpravách.

Začalo to vodou a filmováním

V někdejším tachovském závodě Teroz pracovala v šedesátých letech skupina lidí, kterou bavilo potápění, ale i filmování. Byl mezi nimi i František Soukup. Jeho filmy začaly být známé nejen doma, ale i ve světě, odkud přivezly nejeden vavřín. Většinou ale autor ceny nepřebíral, tehdejší režim mu neumožňoval vyjíždět do ciziny se svými filmy. A tak se s kamarády, stejnými nadšenci jako on, rozhodl, že přitáhne svět do Tachova. Před dvaadvaceti lety založil Mezinárodní potápěčský festival amatérských filmů PAF. "Ta báječná atmosféra a nadšení, které nahrazovalo v začátcích PAFu naši nezkušenost, je cítit i po těch letech. Dnes už je ale festival organizován naprosto profesionálně, naučili jsme se to. Každoročně se tu setkává báječná parta lidí, kteří mají společného koníčka," vyznává se ze své první a stále trvající lásky František Soukup.

Další etapu nastartoval detektor

Kamarád a jeden ze stálých účastníků PAF poslal Františku Soukupovi z Austrálie v roce 1983 detektor kovů. A byla na světě druhá láska. Chvíli trvalo, než se s ním naučil pracovat. Dneska už má mnohem dokonalejší přístroj a lítá s ním po loukách a lesích. Ale nebyl by to František Soukup, kdyby okolo sebe ne shromáždil stejně nadšené lidi jako je on. A pak už bylo na světě další jeho dítko vzešlé z druhé lásky - Mezinárodní závody hledačů pokladů. Letos v září se uskuteční už devátý ročník, který bude zároveň i 3. mistrovstvím ČR v detekci kovů. František se zaslouženou dávkou pýchy ukazuje, co všechno na Tachovsku pod vrstvou země objevil. Krédem se mu stala myšlenka, kterou vyslovil předseda Mezinárodního klubu hledačů pokladů Robert Charroux: "Hledač pokladů žije pro radost z možného objevu, pro lásku k fantastičnu, pro vrcholné vzrušení jediného okamžiku. Nachází bohatství ještě dřív, než objeví jeho skrýš".
Hledáním s detektorem začala i jeho spolupráce s policií, respektive s pyrotechniky. Na Tachovsku se totiž nachází zejména v lesích mnoho funkční munice, zejména pak z období druhé světové války. "Trochu mě mrzí, že se nikdo nezabývá tím, jak to tady vy padalo na konci války a těsně po ní. Získávám jen kusé informace, které nikam nevedou. Zjistil jsem například, že v pětačtyřicátém roce se tu konala poprava jednoho Čecha, který toho měl mít hodně na svědomí. Nikdo už ale neví, kdo to byl a za co byl popraven," vypráví František Soukup. Kdo ví, možná, že po přečtení těchto řádků se nějací pamětníci objeví.
"To víte, rád bych našel jednou něco jako Štěchovický poklad. Zatím jsou to jen malé zajímavosti, ale mám z nich velkou radost." Detektor ho přivedl i k další, v pořadí třetí lásce. Ale o té až později.

František Soukup založil Šamany

O Františku Soukupovi začalo být všeobecně známé, že ho zajímá tajemno. Zřejmě proto se na něj v devadesátých letech obrátili také zástupci léčitelů a psychotroniků. Založili společně jakýsi klub s názvem Šamani, který se pravidelně schází jednou za čtvrt roku. Nejprve jezdili na setkání lidé ze západních Čech, dnes už se scházejí na celorepublikové úrovni. "Do léčitelství nedělám, neumím to, ale je zajímavé jejich jednání pozorovat," říká František Soukup. "Když jsem mezi nimi, fyzicky cítím sílu, která z nich vyzařuje."

Setkání s virgulí bylo osudné

Vraťme se ale k detektoru. František Soukup s ním nacházel nejen kovové předměty, ale narazil i na záhady a historické zajímavosti, k nimž nemohl proniknout jinak, než za pomoci virgule. "O proutkaření jsem slyšel, ale neměl jsem s tím žádné zkušenosti, přesto mě lákalo zkusit to. Tušil jsem, že pod Tachovem vedou staré chodby. Objevil jsem Slávu Kryštofa. Když jsem s ním šel do parku, nestačil jsem se divit. Virgule se mu v rukou začala točit a on dokázal přesně určit, kudy vede chodba, jak je hluboko, dokonce kdy byla vykopaná. Zkusil jsem to a virgule dělala stejné divy i v mých rukou," vyprávěl o svých začátcích. Dlouho mu trvalo, než na všechny "fígle" přišel, než se naučil správně s virgulí pracovat. Hodně mu pomohl tachovský František Senft a jeho syn. "Začal jsem běhat kolem Tachova a plnit si dávný sen o objevení starých chodeb. Naučil jsem se, jak se na hledání virgulí naladit, je to jako když točíte knoflíkem rádia a hledáte příslušnou stanici."

Všechny chodby směřují do zámku

K dotvrzení svých domněnek o chodbách pod Tachovem začal František Soukup studovat také historické materiály. První stopu našel v "Dějinách města Tachova" od Antona Blobnera. V jedné z kapitol se dočteme o klášteru ve Světcích: "... veledůstojný páter František Gonzaga, mistr celého řádu, napsal v osmé kapitole své kroniky: Právě se tomuto klášteru dostalo neobvyklé milosti od trojjediného, nejvyššího a největšího Boha tím, že ač neobklopen zdmi, se až do současnosti dochoval nepoškozen a uniknul krvavým rukám kacířů, jimiž, s nemalou lstivostí a záludností budovali spojovací příkopy, aby mohli uskutečňovat nebezpečné přepady řádových bratří. Zejména tak činili nebezpeční stoupenci násilného panování Žižkova..." Právě zmínka o spojovacích příkopech (nebo snad chodbách?), Františka Soukupa zaujala. Také další informace ukazují na možnou existenci chodeb. "Po husitských dobách patřil Tachov nejbohatšímu muži západních Čech Buriánovi z Gutštejna," vypráví František Soukup. "Po bojích nastal relativní klid a lidé v Tachově si začali budovat předsunutá opevnění, kudy by mohli v případě nebezpečí utéci. Podle toho, co mi ukazuje virgule, chodby jsou okolo celého Tachova, pět dokonce vede pod řekou. Ústí na vyvýšených místech nad městem a tyto vrcholy se dají velmi snadno poznat i pouhým okem. Většinou je na nich také nahromaděno kamení. Všechny se sbíhají do jediného místa - do zámku," tvrdí František Soukup. "Mojí největší fantasmagorií je existence jedné chodby vedoucí ve směru na Studánku. Napočítal jsem, že je dlouhá třináct kilometrů, to by končila někde na Přimdě nebo až v Německu."

Byla v Tachově tajná továrna?

Pamětníci, kterým František rád naslouchá, často hovoří o tajné továrně v podzemí závodu Delta, písemné dokumenty o její existenci ale ne existují. To je další lákadlo pro hledače. "Virgule mi ukazuje, že tam něco je. Tuto moji teorii potvrdil i známý psychotronik MUDr. Václav Vydra ze Sokolova. Pátral jsem i na místě, ale všechno je důkladně zazděno, žádný vchod jsem nenašel," říká František Soukup a hledá dál.

Hledal i v Kladrubech a na dalších místech

"Jednou v noci mě probudila myšlenka podívat se s kyvadlem nad mapou na kladrubský klášter. Ukázalo mi chodby. Až sleze sníh, vypravím se tam." Noční probuzení s jakýmsi jasnozřivým nápadem nebylo pro Františka Soukupa nic překvapivého. "Jednou jsem našel detektorem stříbrný prstýnek po Němcích. Je na něm lebka, která má v očních jamkách dva červené kamínky. Jeden jsem někde doma ztratil, a ne a ne ho najít, prolezl jsem snad všechno. V noci mě vzbudila myšlenka, že se mám podívat do rohu koupelny. Skutečně tam na mě červený kamínek koukal." František Soukup vyjíždí pátrat s virgulí a nezbytným detektorem i na jiná místa. Zaměřil tak například podzemní propojení mezi Plasy a Mariánským Týncem, mezi historickými objekty na Konstantinolázeňsku a další.

Možná objevil tajné solné sklepy

"Teď v zimě rád chodím po sněhu. Vyšlapu si cestičky tak, jak mě vede virgule. Pak se podívám, co jsem to vlastně vyšlapal a překreslím si to na papír. Když je to hodně zajímavé, obracím se o vysvětlení na odborníky. Nedaleko Tachova jsem takto vyšlapal velmi zajímavý útvar. Podle názoru architekta historického podzemí by mohlo jít o tajné solné sklepy. Teď studuji historické materiály a dovídám se zajímavé věci. Existují zmínky, že tu kvetlo pašování soli a je docela možné, že tu měli pašeráci tajné sklepy k jejímu ukrytí," domnívá se František Soukup.

Dalším cílem je najít Gemag

Na Tachovsku kdysi existovaly obce, o nichž je zmínka už jen v historických materiálech. "Například Gemag - Háje byla obec mezi Studánkou a Dlouhým Újezdem. Zanikla možná po husitských válkách nebo po třicetileté válce. Léta hledám alespoň maličkost, která by ukazovala, kde přesně vesnice byla. Zatím marně. Existují písemné záznamy i o dalších vesničkách, například Češtieno či Dyethanwr, ale nikdo je zatím nenašel."

Chystá se vyhrát sázku

Františku Soukupovi vůbec nevadí, že dosud nenašel vchod do žádné z chodeb, které mu objevila virgule. "Dělám to jen pro radost z hledání. Na to, abych v místě, kde na jdu chodbu, kopal, už nemám sílu," tvrdí. Nevadí mu ani, že o něm mnozí říkají, že je blázen. "Kamarádi si ze mě dělají legraci. Přišel mi do konce od jednoho z Austrálie pohled s textem - nevěř na chodby, stejně nejsou. Rád bych hlavně jim dokázal, že mám pravdu. A tak jsem se s několika z nich vsadil, že jednu chodbu vykopu. Když prý se mi to povede, kamarádi do ní skočí nazí. Už pro tu legraci to udělám a pozvu k tomu noviny i televizi."


Vyšlo v Plzeňském deníku 31.1.2000, autorka Marie Podzimková