nám napsal(a): Když jsem před léty prvně slyšel, že se nechají hledat nad mapou objekty vzdálené desítky kilometrů, tak jsem prohlásil, že je to nemožné. Potom v jedná listovce Hlavní báňské záchranné stanice (HBZS) jsme četl o závodním lékaři jednoho dolu na ostravsku, který byl schopen při důlní nehodě údajně určit nad mapou postižené oblasti dolu pro zasahující záchranáře, kde jsou zavaleni lidé a zdali ještě žijí.

A jak roky ubíhaly, tak jsem zjistil, že svůj názor musím opravit a začal jsem hledáni dutin trénovat nad mapou. A zakrátko jsem zjistil a ověřil si, že metoda funguje a skutečně lze nad mapou hledat v mém případě podzemní dutiny!! Pro tuto práci však chce to mapu s co nejmenším měřítkem na příklad 1:10000 a menším. Pro práci nad mapou dodnes používám své první kyvadlo, které jsem si provizorně udělal z měděné trysky z pálícího automatu. Zkoušel jsem různé jiné kyvadla i když lépe udělané, ale tato tryska „chodila“ nejlépe. Na jakém principu a proč kyvadlo nad mapou funguje, nevím, a ani už po tom pátrat nebudu. Přečetl jsem si o tom řadu moudrých knížek, ze kterých jsem se stejně nic rozumného nedozvěděl i když sdružení Sisyfos hodně o tom psalo.
Pro sebe jsem si řekl, že mám svého hodného skřítka, který mi to řekne a potom, kdyby před padesáti roky někdo řekl, že budou mobilní telefony a Internet, tak by ho také považovali za blázna na straně jedné, na druhé straně neznamená, že věci dosud nepoznané - nejsou ! O tom se historie přesvědčila již mnohokráte.
Asi před deseti roky mne jeden pán požádal o vyřešení zajímavého problému. Prohlásil, že v nedaleké vesnici má malou vodní elektrárnu a majitelé sousední fabriky mu nadávají, aby si opravil vodní náhon k elektrárně, který někde údajně propouští. Prý občas vytékající voda z nedalekého náhonu jim teče po dvoře. Majitel vodní elektrárny chtěl na mně vědět, kde se tam ta voda bere.
Mne však na tom případě ale zajímaly ještě jiné věci. Ve vesnici (dříve to bylo městečko) se prý těžila železná ruda. Nedaleko bývaly v 19. stol. železárny. Na katastrálním úřadě jsem si nechal udělat katastrální mapu vesnice a doma jsem nad ní začal „čarovat“. Hledal jsem nějakou štolu nebo podzemí, abych vysvětlil občas vytékající vodu z náhonu. Od mapy doma na mém stole do inkriminované vesnice bylo asi 25 km. Při procházení s kyvadlem nad mapou v jednom místě na mapě byl opravdu silný signál. Zakreslil jsem si to místo do mapy a vyjel jsem se podívat na místo samé, co ten silný signál způsobuje. V místech, které kyvadlo určilo, byl na prudkém srázu nalepený zajímavý malý domeček.

Podle nynějších vstupních dveří bylo na něm vidět, že dříve se do něj vstupovalo velkými vraty. Vyškrabal jsem se na svah a virgule kývla na možnost výskytu podzemní prostory. Zašel jsem za majitelem objektu, zda si mohu domeček prohlédnout.

Majitel souhlasil a šel se mnou. V domečku byla jen jedna místnost o rozměru asi 2,5 x 4 metry a vnitřní stěna, směrem ke svahu, byla pěkně vyzděna. Vyprávěl mi, že původní německý majitel byl řezník a měl v domečku asi porážkovou místnost na dobytek. Proto ta velká vrata. Na dotaz, kde mohl řezník uchovávat maso, mi odpověděl, že tam sklep nikde nebyl. Řekl jsem mu, že za tou pěkně vyzděnou zadní stěnou se může nalézat velký podzemní prostor. Moc mi nevěřil a s tím jsme se rozešli. Časem jsem na to pozapomněl, ale asi před třemi roky jsem se tam vypravil znova a domluvil jsem se s majitelem, že by jsme se pokusili stěnu provrtat a televizní kamerou se podívat se co se dále za ní ukrývá. Majitel měl v domečku udělanou dílnu a moc se mu do toho nechtělo.

Nakonec jsem ho ukecal, že s kamarády mu tam uděláme příklepovou vrtačkou díru jen asi o průměru 30 mm, zasuneme dovnitř televizní kamerku a tím uvidíme co tam je. Když jsme provrtali stěnu ve výšce asi jednoho metru, tak jsme zjistili, že byla postavena jen na půlku cihly. Za ní byla asi pěticentimetrová vzduchová mezera a následoval velice tvrdý lesklý šedý povrch něčeho tvrdého do čeho se vrtáku nechtělo. Nebyl to však kov. Ten materiál byl silný asi 2 cm. Pak následovala další cihlová stěna, která nebrala konce. Vrták do vrtačky byl dlouhý asi 40 cm a nevystačil a tak jsme si udělali z vodovodní trubky „rourák“ a v cihlách jsme „vrtali“ dál a až po 150cm jsme narazili na něco tvrdého. Domnívali jsme se, že jsme vrtali ve vyzděné stěně vchodu. Majitel nám dovolil ještě jednu díru. Tu jsme udělali ve stejné výšce jako tu první avšak o 30 cm dále. Tvrdou slupku už jsme předem prorazili sekáčem. Zase jsme, zjistili, že po 150 cm v cihlách je něco tvrdého, co rourák neprorazí. Majitel nám dovolil ještě třetí díru ve stejné výšce a zase o dalších 30 cm dál, ale výsledek byl stejný jako u dvou předešlých. Už nám bylo majitele líto a tak jsme s těžkým srdcem více nepokračovali. Domníváme se, že jsme mohli vrtat klenbu chodby nebo, že si někdo dal velkou práci a tak mohutně zazdil cihlami vchod do podzemí. Dnes lituji, že jsme si nevzali vzorek té vnitřní tvrdé vrstvy.
Na závěr bych rád uvedl ,že jsem přesvědčen, že tam za tou zdí místnost nekončí a nějaký prostor tam určitě je. Již samotný fakt, že řezník po porážce musel dát někam vychladit maso a přitom dům nemá sklep, hovoří ve prospěch pokračováni místností v místech, kde jsme vrtali. Možná, že se nám podaří přesvědčit nynějšího majitele, aby nám dovolil v průzkumu pokračovat, pokud jej má myšlenka nezaujala natolik, že již si prostup stěnou udělal sám.

A abych se vrátil k tomu majiteli vodní elektrárny, který to vlastně všechno způsobil. Také jsem se k němu dostal, ale elektrárna stála na jiném konci vesnice a vypadá to, že voda vytéká jen občas také z podzemí. Důvodu může být několik. Bývalý důl a zejména jeho podzemí mohlo nakumulovat tolik vody, zejména pod deštích nebo jarním tání, že podzemní prostory mohli působit jako sifon a to co se do sifonu nevešlo při vzrůstu hladiny si našlo cestu v pod korytem náhonu a nepravidelně zatápělo přilehlý prostor. Dnes je bývalá fabrika je již dlouho zavřená, potencionálně vytékající voda nikomu nevadí a tak nikdo nenadává.

Soucek