nám napsal(a): Když se tak probírám příspěvky na DR , napadá mne kolik asi existuje druhů činností , které se řadí do toho slovíčka hledání . Někdo by asi řekl , každý člověk je individualita a když mu osud přihraje náklonnost k tomuto koníčku a detektor do rukou , bude zrcadlit svojí povahu i ve způsobu hledání.

Před lety když jsem s touto zálibou začínal, měla ještě trochu jinou formu. Detektor byl tenkrát u nás vzácností a podivínským, většinou nedostupným přístrojem, proto jsem chodil hledat tak nějak jinak. Pozoroval jsem krajinu, četl v mapách a získal jsem časem schopnost hledání ukrytých, odhozených a ztracených věcí bez elektronické pomůcky. Nedávno jsem se rozhodl ověřit si, jestli ta vlastnost ještě nezakrněla používáním detektoru a GPS. Cíleně jsem se zaměřil na jednu malou ves u nás v pohraničí. V době svého rozkvětu měla kolem čtyřiceti domků, několik statků, pět hospod, mraky různých spolků ( hasičský, střelecký, zpěvácký, divadelní a bůhví co ještě ).
Dnes je to jen pár chalup využívaných k rekreaci. Pokud si dá člověk tu práci, dá se z archivních materiálů, s jistou dávkou znalosti jazyka vyčíst, kdo měl v určitém místě a v určité době koncesi k provozování výrobní činnosti nebo služeb. V adresářích se dají dohledat informace kdo kde v tom místě bydlel a pomohou i stará mapová díla, zdroje starých pohlednic a fotek pak už jen dokreslují tu představu o místě kde chcete hledat.
V tomto případě jsem šel konkrétně po člověku ( lidech ) kteří se ve výše zmíněné vsi živili výrobou a zdobením knoflíků .
Místa kde dříve stávaly jejich domky dnes prozradí jen terénní vlny a nízké fragmenty základů hustě zarostlé vegetací. Po příjezdu na místo jsem si dle mapy vyčlenil cesty, po kterých se ti lidé dříve ubírali za prací na pole, do vsi, do lesa a třeba k nedalekému rybníčku, nebo blízké kapli. Pak přijde čas na tu chvíli, kdy se posadím někde na mez s výhledem na zarostlé základy a snažím se představit si denní režim a pohyb lidí po usedlosti a okolních polích, není to až tak těžké, člověk se musí vcítit do režimu práce, zábavy a potřeb těch dávných obyvatel.
Dalším pomocníkem je schopnost číst v cestách. Taková polní cesta, pokud není zdevastována mechanismy, dokáže dost vypovědět, ať už se jedná o viditelné stopy jako jsou střípky porcelánu, obalového skla a keramiky ( dle stáří ), nebo třeba umístění cesty vzhledem k nejkratšímu spojení dvou míst nějaké činnosti zde žijících lidí.
Hledač si musí všímat například spojnice vedoucí k vodním zdrojům , pískovnám , úvozové cesty na svážení dřeva z lesa , staré hranice lesa a mnoho jiných podobných aspektů . Všechny tyto informace a představy dovedou vnímavého hledače k místu s největší pravděpodobností nálezu. V mém případě mě tyto indicie dovedly k mělkému dolíku pod strání pár metrů od letitého úvozu a značně daleko od posledních ruin domků. O jisté činnosti v tom místě mě utvrzoval i kopřivový ostrůvek a změna přirozené okolní vegetace. Stačilo už jen odkrýt slabou vrchní vrstvu zeminy a už jsem prohrnoval rukavicí pestrobarevnou vrstvu knoflíků a jejich polotovarů z různých materiálů.
Nebyl to klasický střepáček, ale zajímavá malá skládka odpadu brusičů knoflíků z blízké vesnice. Radost z nálezu byla nakonec dvojí, protože jsem si ověřil že ještě dovedu najít zajímavé skryté fragmenty historie bez použití toho našeho elektronického třetího oka. Co takhle jednou zase nechat detík ve skříni a vyjít si zahledat ?