nám napsal(a): Náš klub hledačů HP Tachov v roce 1992 udělal v Tachově I. Mezinárodní závody hledačů pokladů.
Ještě ten rok v zimě se nám ozvala německá televize, že by o činnosti našeho klubu chtěla natočit pořad.

Domluvili jsme se s nimi na jaro a snažili jsme se připravit pro kameru něco zajímavého.

Při hledání různých míst jsme se byli podívat na místě, kde policie před několika roky našla kosterní pozůstatky dvou osob v mělkém hrobě. Obě osoby měly prostřelené lebky ze zadu. Tehdy policie zjistila, že nález pochází z konce války.

Místo bylo ještě dobře patrné a tak jsme naladili detektor. Asi jeden metr od původního nálezu detektor zareagoval na kov. Po odkrytí pár centimetrů země jsme vyhrábli stříbrný prstýnek i s kostí prstu. Rozhodli jsme se, že odkrytí necháme až na příjezd německé televize.

Ve spolupráci s policií jsme místo důkladně prohlédli a zjistili jsme, že jsme našli kosterní pozůstatky dalších dvou osob. Jedna lebka byla také prostřelena ze zadu a druhá byla úplně rozmlácena.

Podle 24 druhů předmětů, které jsme u obětí našli, se domníváme, že nešlo o vězně z Pochodu smrti. Našli jsme i dvě střely ráže 9mm z pistole, kterými mohli být zastřeleni. Po důkladném prohlédnutí místa nálezu detektorem, jsem začal okolí nálezu prohledávat virgulí. Při dotazu zda se tam nalézají další oběti, jsem ucítil velkou bolest na prsou a z toho místa jsem musel odejít.
Kamarád, který se virgulí pokoušel zeptat na to samé, si musel pro velkou bolest na prsou lehnout. Brali jsme to jako varování a v okolí nálezu jsme již virgulí nepátrali.
Kosterní pozůstatky pohřební služba odvezla na soudní lékařství. Při prvním ohledání kosterních pozůstatků a oblečení se zjistilo, že se jedná o muže a ženu. Muž měl na kabátě kovové knoflíky francouzského vojenského námořnictva a žena měla na spodní straně knoflíků nápis Paris. Náramkové hodinky, které měli u sebe, byly také francouzské výroby. Podle toho se domníváme, že oběti mohli být Francouzi.

Ale příhoda s nálezem neměla končit. Deník Blesk napsal o nálezu článek "Detektory našly zabité milence".

Za několik dní jsme dostali zajímavý dopis od jedné paní z Moravy. V dopise píše, že si náhodou koupila Blesk, kde ji uvedený článek velice rozrušil.

Rodina jejího manžela postrádá od konce května 1945 příbuznou i s jejím starším přítelem, který prý byl "Vlasovec". Ten se snažil koncem války odejít z Brna. Podle jednoho jeho dopisu jde do něčeho nebezpečného, a proto ji nemůže vzít s sebou. Příbuzné bylo v té době 30 let a prý to byla krasavice.

Pracovala jako magistra v lékárně v Brně, ale v tu dobu odešla do Plzně, kde nastoupila také do lékárny. Napsala si domů o nějaké věci, potraviny a prádlo bez monogramů. Zaslaný balík se ale vrátil zpět jako nedoručitelný. Tím končí veškeré informace o příbuzné a jejím příteli. Od paní z Moravy jsme si vyžádali fotografii pohřešované a popis její postavy. Na soudním lékařství zjistili, že kosterní pozůstatky neodpovídají pohřešované. Na závěr dopisu paní z Moravy píše: "prostě beze stopy zmizeli a mne napadlo, co kdyby náhodou?"

Ale náhoda má zase pokračování. Při úpravě terénu v místě nálezu jsme ještě nalezli sovětskou patnáctikopějku z roku 1939.

Možná, že ji mohl ji mít pro štěstí u sebe onen "Vlasovec". Škoda, že se nezachovaly kosterní pozůstatky prvních dvou obětí.
Nebýt ruky, na které byl stříbrný prstýnek a která skoro koukala z hrobu, by se na další dvě oběti zločinu nepřišlo. Zase je další otázka. Proč ruka nebyla podle těla, ale byla v takové poloze, jako by chtěla pomoci. Možná, že někdy pomůže náhoda objasnit to, proč byli tito lidé zavražděni, a kdo to byl.
Možná, že v uvedeném prostoru je obětí ještě více, ale může to po tolika letech ještě někoho zajímat?

František Soukup,
5.11.2015