nám napsal(a): Název článku je poněkud zavádějící. Tak doplním podtitul. Můj nejlepší detektor, dle mého názoru, potřeb, schopností a možností.
Popis, jakou evolucí jsem se dopracoval k současnému a doufám, že na delší dobu neměnnému stavu. Nebudu zde udílet žádná moudra. Co zde napíšu, většina hledačů zná a ví toho mnohem více. Je to jen můj subjektivní názor, úhel pohledu na hledání s detektory v lese.


A několik čísel.

S hledáním jsem začal před více jak třemi roky. Známý mně daroval detektor vlastní výroby. Jak se říká, darovanému koni nemáme hledět na zuby. Myšlenka, že se budu vracet z každého hledání s plnou kapsou stříbrňáků, vzala záhy za své. Po měsíci intenzivní práce, byl nejcenější nález desetník z roku 1954 a hromada šrotu.
Neznechutilo mě to, ba naopak vyhecovalo hledat kde je zakopaný pes.
První byl na řadě detektor. Obvolal jsem prodejce, specifikoval co chci hledat, kde a cenu do 15 tisíc. Každý prodejce mně doporučil jiný detektor. Tak jsem se rozhodl jít vlastní cestou výběru detektoru.
Několik si jich vyzkouším, než se rozhodnu pro ten pravý. Pokud možno s co nejnižšími náklady.
Zanedlouho se naskytla první příležitost.
Jedna hledačská rodina prodávala starší detektory nejnižších řad až za podezřele nízkou cenu a to jsem ještě usmlouval množstevní slevu.
Byli to Viking, C.Scope, Tesoro, Garrett, Fisher, Whites a neznámá značka. Stanovil jsem si kriteria, podle kterých si budu detektor vybírat. Bydlím pár metrů od poměrně hlubokých lesů, tam jsem si postupně zakopal asi 20 předmětů různých velikostí v rozdílných hloubkách. Zasypal půdou různých složení, pro co nejpřesnější simulaci lesních půdních podmínek. Měl jsm v plánu s každým detektorem nachodit zhruba 50 hodin v šestihodinových intervalech.
Abych věděl kolik udělám práce, za pas jsem si dal krokoměr a na zápěstí druhý (ten jsem zanedlouho sundal, na jeden krok vycházely v průměru 4 pohyby rukou). Od počátku jsem měřil hloubku u pro mě zajímavých nálezů. Místo metru jsem používal rukojeť kopátka z označeými centimetry. Vždy než jsem poprvé vyrazil s "novým" detektorem, tak jsem si s ním na cvičišti pohrál.
Vyzkoušel separaci, citlivost aj. V rámci jeho a mých možností nastavil dle mých potřeb. A hledal a hledal. Postupně přišli na řadu detektory středních tříd. Opět vše z druhé ruky.
Fisher C.,Minelab, Rutus a nějaký asi vojenský detektor. S tím jsem nedokázal odchodit potřebný čas. Bral neskutečně hluboko ale při malé rozlišovací schopnosti. Bral jsem ho do míst silných erozivních nánosů. Jednou dal silný signál většího předmětu. Než padla tma, tak jsem vytvořil kráter metr hluboký. Druhý den jsem neměl čas, tak jsem se tam dostal za další den. Netrpělivě spěchám k rozkopané jámě, a co nevidím. V jámě někdo vykonal velkou potřebu, navíc měl hnačku.
Jako by mně někdo chtěl naznačit, co bych tam našel, pokud bych kopal dál. Tenhle detektor mně po třech hodinách trhal ruce. Tak šel předčasně do světa.
Postupně jak přibývalo naměřených hodnot, tak jsem přehodnocoval pořadí důležitosti atributů, na jejichž základě se budu rozhodovat.
Na závěr přišli detektory vyššich řad. C.Scope R1, Fisher Ltd, XP Deus, Garrett 2500, Minelab Exp. Whites DFX, Tesoro Tejón. Kromě jednoho, vše opět ojeté. Než jsem sehnal Nexus Standard SE 9 už jsem měl vybráno. K několika detektorům byli větší cívky. Vzhledem k nárustu hmotnosti již tak těžkých detektorů jsem jejich použití zavrhl. Navíc se některé hádali s řídící jednotkou.

Na základě čeho jsem se rozhodoval.

1. Hmotnost. Při 6 hod. intervalech byl rozdíl mezi nejtěžším a nejlehčím detektorem, navzpíraných 64 tun.
2. Odezva, dobrá identifikace, absence prozvuků. Chodim jen se sluchátky a vadilo mně zachytáváni káblů ke sluchátkům v houští. Bonus, bezdrátová sluchátka. Některé detektory vydávaly prozvuky i když zavadili cívkou o stéblo trávy.
3. Vyváženost, ergonometrie, odolnost mechanická a proti povětrnostním vlivům. Jeden det. mě odešel za mírného deště. Někdy upadávaly cívky. Některé se špatně skládaly a rozkládaly. Pár jich nefungovalo při teplotách pod bodem mrazu.
4. Rozumný hloubkový dosah, žádné složité a zdlouhavé nastavování. V některých případech by méně, bylo více. Je možné že některé detektory, vzhledem ke svému stáří a opotřebovanosti již nepracovaly tak jak by měly a některé v terénu skutečně nedosahovaly papírových hodnot.

Naměřené hodnoty.

Za 26 měsíců jsem hledal 1980 hodin.
Nachodil 4 059 000 kroků. 1 krok 60 cm. Krokoměry zn. Silva
6 hodin hledání obnáší en. výdej až 1700 kcal. Hledač si pak může dát knedlo, vepřo, zelo a 2 piva nebo 3 kila ovocného tvarohového dezertu light.
Hloubky nalezených mincí od nejmenšího obolosu až po 30 krejcarů rok 1800 o průměru 37 mm.

V měření připouštím toleranci 2 cm.

Hloubka:

0-10 cm 978 ks
10-15 cm 102 ks
15-20 cm 31 ks
20-25 cm 9 ks
nad 25 cm 1 ks

Mince do roku 1700 nalezeny v hloubkách do 15 cm. Hlouběji uložené mince byly jen v újezdech a místech erozivních nánosů.

Resumé.

1. V případě omezených prostředků, si dovedu představit chodit i s tím nejlevnějším detektorem delší dobu.
2. Obdivuji hledače kteří dokáží hledat několik let se stejným detektorem. Chodím už 10 měsíců také s jedním. Má to něco do sebe a nástupce nehledám.
3. Padesát hodin práce s detektorem nestačí k dokonalému poznání jeho schopností. Cituji z knihy S.Ravika, pana Zolmana (jemuž nesahám ani po paty) "hledač musí cvičit aspoň půl roku aby získal rutinu a zkušenost".
4. Detektor má jen malý podíl na nálezech.

Pokud by byl někdo jiný na mém místě, možná by si vybral jiný detektor.
U mě to vyhrál XP Deus.

Vyjádřím to po Kunderovsku. Je s ním "nesnesitelná lehkost hledání".
Nechal jsem si ještě Rutus Proxima a Tesoro Tejón.
Doufám že tahle silná trojka mně vydrží co nejdéle.

Na závěr si dovolím parafrázovat Sókrata, " čím víc toho o hledání vím, tím víc vím, že nic nevím".