Čtvrtá část knihy Josefa Volfa - Vzpomínky na válku roku 1866 která byla vydána v roce 1927. Přepis knihy poskytl pan Libor Kraus.

Kapitola devatenáctá: Krvavý boj o les Svíb

Ve 2 hodiny po půlnoci na úterý dne 2. července byla celá I. a III. armáda pruská, jež tábořila mezi Jičínem a Hořicemi, na nohou a táhla k Bystřici. 7. pruská divize stála v Cerekvici již o 6. hodině ranní, velel jí generál Francecki, a později způsobila rakouskému vojsku v lese Svíbu veliké krveprolití. Skládala se ze 4 pluků, vesměs magdeburských, a sice čís. 26, 27, 66 a 67. K divizi přiděleny byly 4 baterie o 6 dělech a příslušná jízda.
Proti této, od Cerekvice postupující divizi, stál za Benátkami 1. rakouský prapor od 12. pluku, patřící brigádě Brandensteinově, jenž stál tu do rána na před stráži. tato slabá síla musila brzy přesile Prusů ustoupiti, za krátko i Benátky vyklidit, a to již se značnými ztrátami. Prusové již před 9. hodinou vnikli přes Benátky do lesa Svíbu. Od Čístěvsi vnikla proti Prusům těm 3. brigáda od 1. armádního sboru rak. a sice brigáda generála Apiano. Když však velitele došel rozkaz, že má obsadit ves Chlum a Lípu, odvolal generál svoji brigádu. Prusové v patách ji následovali a tak se dotali brzy do Čístěvsi. Když velitel IV. armádního sboru rakouského generál hrabě Festetič se dozvěděl, že vojsko jeho sboru je zapředeno v boji - brigáda Brandensteinova - dal se strhnouti s celým svým IV. sborem místo čelem na sever k Hoříněvsi, čelem na západ k Máslojedům. Sotva však dorazil z Neděliště k Máslojedům, postaviv se před 9. hodinou se svým štábem na nejvyšší bod u Máslojed, jižně od statku Šprýňarova, od lesa Lisice, od Cerekvice vystřelený pruský granát, vubuchnuv, urazil hraběti Festetičovi celé chodidlo levé nohy. Těžce raněný generál předal velení podmaršálku baronu Mollinarimu. Mezi tím vyslána byla již celá brigáda Brandesteinova do lesa Svíbu, a sice pluk č. 12, 26 a 27. prapor myslivců. Druhá brigáda vyslána, (a sice generála Fleischhackra), aby vyklidila Čístěves od Prusů. To se sice brigádě té povedlo, ale do lesa vniknouti, a odtud Prusy vytlačit, se ani po dvou hrozných útocích brigádě té nepodařilo. Když i prvá brigáda Brandensteinova po hrozných ztrátách musila z lesa ustoupit, nastoupila k útoku třetí brigáda plukovníka Poekha. Plukovník Poekh ponechal v záloze 37. pluk od své brigády, jenž u Svinišťan utrpěl velkých ztrát, a nahradil jej 2 prapory od VIII. armádního sboru, které stály v noci u Hoříněvsi napřeních strážích, a nyní odtáhnuvší svůj VIII. armádní sbor nalézt nemohly. byl to jeden prapor český, 21. čáslavského pluku, druhý uherský od 32. pluku. Dále přiděl byl brigádě té prapor myslivců čís. 30 od brigády 4. arciv. Josefa. Brigáda Poekhova uděřila s těmito 7 prapory od východní strany na les Svíb a skutečně uvedla Prusy ve zmatek a donutila je k útěku z lesa. V tu chvíli spěchaly z lesa Skalky od Sadové 2 prapory Prusůod 8. divize generálu Franceckimu do lesa Svíbu ku pomoci. Francecki, jenž v tu dobu stál za severním okrajem vysockého tehdáž lesa v úkrytu se zálohou, zarazil a spořádal prchající své oddíly, přidal své všecky zálohy a hnal takto posílené své řady zpět do lesa. Vítězně postupující brigáda generála Poekhova byla nyní napadena ze tří stran, z prava se značnou čerstvou silou, z předu dvěma čerstvými prapory přispěchavšími z lesa Skalky, a od Prusů27. pluku, kteří se ve dvou usedlostech tehdáž osamocených, na Obci v Čistěvsi s raněným plukovníkem Zichlinským udrželi, a odtud z levého boku na vojsko brigády Poekhovi doráželi. Takto ze tří stran napadená rakouská brigáda utrpěla hrozných ztrát. Plukovník brigádník Poekh padl a s ním všichni štábní důstojníci od celé brigády, až na majora Bártu, jenž odjel na Chlum žádat generála Benedeka o posilu.
Mezi tím žádal generál baron Millinari generála hraběte Thuna, velitele II. armádního sboru, o posilu. Hrabě Thun vyslal k Mollinarimu od Sendražic přes Máslojedy dvě své brigády ku pomoci, a sice brigádu generála Safrano a gen. vévody Wurtembergského. Brigády tyto, seřadivši se západně od Máslojed, udeřili útok na les Svíb od východu, a k velkému jejich úsilí a za strašného krveprolití podařilo se Prusy skorem všude z lesa vypudit. Od rána do poledne proti vystřídavším se 48 praporům rakouských v boji o les Svíb stáli ustavičně tíž Prusové, a sice nejdříve 12. později 14 praporů. Prusové byli ustavičným bojem zcela vysíleni. Do boje o les Svíb zasáhlo také 120 děl rakouských (80 děl od IV. sboru a 40 od II. sboru), jež k polednímu na výšinách kol Máslojed byly postaveny, a stříleli vesměs do lesa Svíbu, k Benátkám a Želkovicům. Jen na "Thumplaci" zůstalo od rána stále v činnosti 40 zbývajících děl od II. sboru. V tu dobu, kdy Prusové ze Svíbu byli vytlačeni, bylo hned po poledni, počalo vojsko po naší vsi Máslojedech jásat, že vítězství je jejich. Za stodolou naší usedlosti počali hráti dvě rakouské kapely střídavě veselé pochody. Snad nikdo té chvíle neměl tušení, jaké překvapení očekává v kratičkém čase armádu rakouskou z pravého boku, od severu.

Kapitola dvacátá: Před katastrofou

Střed rakouské armády až do 3. hod. odpolední se statečně držel a generál Benedek doufal již ve vítězství své toho dne. K návrhu nového šéfa generálního štábu generála Baumgartena rozkázal zahájit proti I. armádě pruské boj dělostřelecký. Bylo z prvých bojů známo, že rakouské dělostřelectvo má všude převahu nad dělostřelectvem pruským. Opak toho byl u pěchoty. Avšak rozkaz ku zahájení boje dělostřelectva nebyl sdělen též velitelstvím pravého a levého křídla rakouského.
Bylo tudíž již o 9. hodině postaveno 16 děl rakouských od Lípy po výšinách směrem k Probluzi, a tato děla nepřetržitě střílela směrem na západ. do lesa "Hole", do vsi Dohalic, Mokrovous a Třešovic. Jakmile byla některá baterie vystřílená, hned ji ze zálohy od Rozběřic vystřídal baterie čerstvá. Boj tento trval nepřetržitě 3 a 1/2 hodiny odpoledne. Pluky I. armády pruské nemohly se dostat nikde ni krok ku předu. Účinek pruských děl byl nepatrný. Celý armádní sbor jízdy pruské musil zpět a kryl se za vysokým lesem u vsi Suché, vozatajstvo bylo již obráceno a připraveno k ústupu.
Na levém křídle u Probluze se Sasové statečně drželi proti pruským odílům III. armády generála Herwartha z Bittenfeldu, jež obcházela levé rakouské křídlo od Nechanic a Hrádku. Sasové odvážili se i útoku proti Prusům a ty by se jim byly i dařily, kdyby na levém jich křídle byly je rakouské pluky VIII. armádního sboru kryly. Sbor VIII. totiž dostavil se na své stanoviště ze svého vzdáleného tábora od Sendražic přiliž pozdě. Dorazilať brigáda Woberova teprve o 2. hodině odpolední na své stanoviště, a to ještě jen se 4 prapory. dva prapory od této brigády bojovaly v lese Svíbu, jak již v předu uvedeno.
Když po 2. hodině odpolední počali Sasové ustupovat, poslána jim ku pomoci ze zálohy od I. armádního sboru brigáda Pire s 18. královéhradeckým plukem, 45. plukem a 29. praporem myslivců.
Ve 1/4 na 12 hodin dopoledne stál pruský korunní princ na vrchu Chotěborkách a skrz trhající se poněkud mraky pozoroval dalekohledem situaci boje. Odtud určil dvě věkovité lípy na vrchu "Tumplaci" nad Hoříněvsí za směr svému vojsku, odtud pak věž kostelíka chlumského měla sloužit za další směr.
Po 8. hodině ráno, kdy na "Tumplacích" hřímalo již nepřetržitě 40 rakouských děl, počala jiná baterie rakouská střílet hned za vsí naší as 400m na východ od našeho statku, na nejvyšším bodu obce na tak zv. "Obíčce" Fejglově postavená. Vystřelené granáty od této baterie létali zprvu přes naší zahradu směrem k Benátkám, později přes statek Mikulkův, za silnicí vedle nás ležící, směrem od Svíbu, a několik granátů prolétlo střechou stodoly Mikulkovy. Bratr Václav byl od 7. hodiny ranní z domova pryč. Já pak stál jsem na prahu domovních dveří, odkud je krásný výhled od dálky, zvláště na "Thumplace" , sledoval jsem jak se blýská a kouří z děl. když již všichni uprchlíci z domu našeho odešli, k 9. hodině, po silnici tryskem projížděla děla a vozy s náboji a opět zpět vozy prázdné, takže touto jízdou a blízkou střelbou z děl vzduch se tou měrou otřásal, žer okna řinčela a celé zděné naše stavení se třáslo. Otec, když se po válce vrátil domů, shledal, že západní štít u domovní budovy je celý odtržen, a klenby obu světnic tu položených, že hrozí sesutím. - V tu dobu, po 9. hodině kdy ryk válečný dosahoval vrchole, rozhodla se matka skrýt se s námi v našem hlubokém, velikém, z úhelníků klenutém sklepě. Bylo jí tak dlouho čekati z té příčiny, poněvadž až do 9. hodiny tu nebyl bratr Václav, a ona trnula v úzkostech o hocha, kde je, co se s ním děje, a strýc Volf, tím více, že ani služka, ani matka neodvážily se z domu jíti jej hledat. On pak stál na západním konci obce, na cestě k Čístěvsi vedoucí, za poslední dřevěnou chalupou Skořepovou č. 37, a poblíž statku Šprýňarova, od této války památného, a přihlížel s několika lidmi a výrostky k boji. Skýtá se odtud krásný výhled k Benátkám a Cerekvici, kde vedl se již prudký boj pěchoty. Opodál, hned pod statkem Šprýňarovým, pálilo půl baterie rakouských děl, Když již po těchto čtyřech dělech bylo od lesa Lysice od Cerekvice pruskými děli stříleno a granáty pruské sem začali dopadat, přicválal důstojník od těchto děl a vyhnal stojící tu lid domů. A tak konečně přišel také můj bratr Václav. nyní matka prvého mne chytila za ruku a vedla do sklepa. Já pak spustil jsem hrozný křik, a ani násilím jsem se nechtěl dáti do sklepa vtáhnout. Byl bych ovšem podlehnul, kdyby se byl neobjevil v síni domu rakouský důstojník, jenž strýcovi Volfovi a matce pravil, ať hledí rychle odejít, že o tuto ves bude pravděpodobně sveden tuhý dělostřelecký boj, a že toto zděné stavení by mohlo býti zničeno a my pod jeho troskami zasypáni. Nevím, zda tento důstojník strýci poradil, abychom se uchýlili za Labe, aneb jen náhoda nás za Labe svedla. Na radu téhož důstojníka na rychlo matka zabalila dva pecny chleba na záda a jedné služce naložila, mladší služka, Anna Hladíková z Hoříněvsi vzala na záda mou mladší, rok starou sestru Annu, a za ruku nás dva hlapce a dvě starší sestry Františku a Kateřinu, a šli jsme. Čeledín byl již kolik dnů s jednou kobylou na přípřeži, druhá kobyla byla na špýchárku zavřená. Na jetí nebylo ani pomyšlení. Jednak neměl kdo jet a solnice byly přeplněny všude vojenskými povozy a děly. Matka svázala si do uzlíčku své cenné věci, zamkla domovní dveře a šli jsme. Hovězí dobytek, pár ročních hřebic, kobyla vepři, slepice a husy, vše ponecháno náhodě na pospas. Veškerý dobytek následkem nedostatku vody nebyl již kolik dnů dosyta napojen.

Kapitola dvacátá první: Útěk obyvatelstva

Když vyšli jsem z domu, zcela drobně pršelo. Na silnici skrápěl se hluboký prach, na obilí vysely kapky vody a toto, toho bujné, bylo až k zemi sklopeno. V tu dobu hřmělo již v blízkosti naší obce mnoho rakouských děl a těžký, vlhký vzduch prosycen byl čpavým dýmem. Když došli jsme na jihovýchodní konec vsi před náš rodný Volfův statek, stál tu před statkem na okraji pole již hlouček lidí, k nimž jsme se i my přidružili,a který se stále množil. Všichni tito lidé, nemohouce po silnici, měli v úmyslu jíti chodníčkem, vedoucím přes pole k Nedělišti, k západnímu tamnímu dvoru. Avšak pro stále táhnoucí pluky pěchoty kol jížní strany obce k lesu Svíbu, nemohli lidé kupředu. Když jsme přišli sem, viděli jsme, jak táhnou husaři tímto směrem po poli. Jeli po dvou a byla jich nekonečná řada. Byl to husarský pluk č. 7, jenž přiděl byl IV. armádnímu sboru.
Když řetěz husarů neměl konce, poručil jeden z důstojníků téhož pluku zastavit, když viděl zástup nás čekajících lidí, kteří nemůžeme kupředu. Takto uvolněnou mezerou proběhli jsme rychle všichni, abychom se pak na chodníčku jeden za druhým srovnali a tak postupovali. byla nás nepřehledná řada. Od obilí, jež bylo přes chodníček sklopené a mokré, měli jsme oba chlapci brzy kalhoty promočené a mně začínal být zima. Po dobu, co stáli jsme před statkem Volfovým, Hřímala za námi již zmíněná baterie děl rakouských a já nespouštěl jsme ruce s uší. Když došli jsem do vsi Nedělišť, počali jsme se rozházeti, mnozí lidé uznávali za lepší jít ke Hradci, jiní, a k těm i my jsme patřili, dali se k Lochenicům, aby se zde dostali za Labe. Ti, kteří šli ke Kradci, špatně volili. Byliť k večeru prchajícím vojskem stržení do víru a hnáni tak za Pardubice, kde jen po dlouhém čekání někteří večer, jiní po půlnoci, ba až k ránu se dostali po mostě za Labe. Když jsme šli od Nědělišť k Lochenicům chodníkem, viděli jsme po levé straně směrem k Sendražicům stát mnoho husarů a za těmito dělostřelce. Byla to celá divize lehké jízdy - 4 pluky - jíž velel generál kníže Thurn-Taxis a dvě baterie, 16 děl lehkých, k této divizi patřících. jiného vojáka jsme cestou do Lochenic nepotkali, ani u labského mostu nebylo dosud vojáka, jehož sem k ochraně mostu generál Henriques později jeden prapor vyslal. Před mostem po pravé straně leželi dvě kupy chleba, vojenského komisárku, patrně zkaženého. Na Labi po obou stranách dřevěného mostu stálo několik loděk a dřevěné sloupy mostu bylo obvázány slámou, aby most byl k zapálení připraven.
Za krátko octli jsme se opět mezi množstvím lidí a sice před vsí Skalicí na vrchu nad holou strání, jež se vypíná přímo na levém břehu labském směrem od Smiřic k Lochenicům. Zde, mimo nás uprchlíky, dlelo mnoho lidí ze vsí zálabských, aby od tud přihlíželi boji. Také my jsme zde dlouho stáli a já jsem slyšel ze zátupu hlasy, že na Chlumu hoří a onen druhý kouř na pravo že pochází asi z Máslojed. Skuečně to hořelo v naší obci. Byly zde pruskými granáty zapáleny tři budovy (dvě dřevěné usedlosti č. 43 a 44 a obecní domek č. 46).
Bylo to as po 4. hodině odpolední. Za chvíli as po 2. hodině, viděti bylo četné blýskání z rakouských dělo od Neděliště ke Chlumu postavených. Bylo to 80 rakouských děl, celý 6. dělostřelecký pluk, jenž tohoto postavení počal pálit proti objevivším se předním vojům pruské II. armády korunního prince od Máslojed ke Chlumu táhnoucí.
Odtud šli jsme přes Skalici a stále polními cestami až do vsi Divce. Zde za vsí Skalice teprve jsme viděli nepřetržitou řadu s povozy ujíždějících lidí. Hned za Skalicí prolítlo vedle nás několik hulánů rakouských, z nichž prostřednímu klopýtl kůň a upadl. Voják přeletěl koni přes hlavu, avšak hned nasedl opět a jel za ostatními. Byla to patrola od 2. pluku rakouských hulánů, předěleného II. armádnímu sboru, jenž na levém břehu Labe jako hlídka projížděla.
Mezi četnými povozy poznala matka povoz z naší obce a sice povoz rodiny pana Fejgla, jenž byl v tom čase obecním starostou. Pamatuji si, že z mužů dospělých, vyjma čeledína, nejel s sebou nikdo, toliko 10letý syn Václav, jenž se stal později vodárenským inženýrem u magistrátu města Prahy, dále jen Paní Fejglová se dvěma dcerami a služky. Paní Fejglová měla prý v šátku kolem těla v šátku zavázaných 6000 zlatých, pokladniční to hotovost v jejich statku se tehdáž nacházejícího okr. kontribučenského fondu, což zde vedl účetní jménem Holub. Mne, a nevím, zda koho jiného z mé rodiny ještě, vzala paní Fejglová na vůz, což mně ušlému, hladovému a ustrašenému, i na nohách promáčenému, bylo velmi milé.
Bylo k páté hodině odpolední, když stavili jsme ve vsi Divci na velké návsi, a tu rozhodla se paní Fejglová jeti zpět do nedalekého Černilova, kde měla příbuznou rodinu Prokšovu. Tuším, že z téhož statku a z té rodiny pocházela. Když polní cestou ze zadu jsme do statku Prokšova přijeli, uvítala nás zase jen sama hospodyně doma slovy: "Kam se k nám jedete, vidíte, že má vůz naložený a že chystáme také na útěk!" Paní Fejglová byla zaražena takovýmto uvítáním, zůstali jsme všichni na dvoře na jakémsi otesaném dříví sedět, ona pak, jsouc pobídnuta pak konečně, šla si domu uvařit pro své lidi kávu. Tu pojenou volá mladší naše služka Anna Hladíkova z Hoříněvsi, dcera panského šafáře: "Tatínek jede s panskýmio potahy!" A vskutku, panský šafář pan Hladík se vracel se třemi žebřinovými vozy, také na útěku, zpět, vzal celou naši na vůz a zavezl nás brodem přes Labe u Skalice do panského dvora do Zderaze u Smiřic, kamž jsme po slunce západu dorazili. Zde od šafářky jsme byli vlídně přijati a mlékem pohoštěni. Chléb měla matka svůj. Mezi jízdou z Černilova již k večeru bylo slyšet z bojiště ojedinělé výstřely z pušek. Prusové dobíjeli prý těžce raněné koně.
V bývalém ovčíně byla nám tamním šafářem na zem rozestřena sláma a tak jsme zde přespali noc. Ráno nás opět šafářka pohostila mlékem a teprve po 9. hodině dopolední jsme se ubírali domů.

Kapitola dvacátá druhá: Armáda pruského korunního prince zasahuje v boj

Hlavní štáb pruský, nalézající se stále na výšině mezi vsí Dubem a Sověticemi, viděl, že je ve velmi zoufalé posici. Celá jeho I. armáda nemohla od Sadové krok kupředu. Proto generál Moltke i Bismark, o němž se praví, že byl odhodlán v případu nezdaru Prusů prohnat si kulku hlavou, stále naslouchali, zdaž boj na jejich levém křídle začne prudčeji zuřit, zdaž II. armáda korunního prince zasahuje již v boj. Pruský generál Francecky, velitel 7.divise, vyslal z lesa Svíbu ke korunnímu princi svého důstojníka se žádostí, aby co nejdříve jemu poslal posilu, že se nachází v těžké situaci. Korunní princ měl o půl 12.hod. dopol. po ruce k útoku na výšiny nad Hoříněvsí a na výšiny Horka nad Račicemi toliko jednu divisi gardy (čtyři pluky pěchoty), a VI. slezský armádní sbor osm pluků pěchoty a k těm příslušné dělostřelectvo a jízdu. Ostatní divise a sbory byly v tu dobu ještě příliš daleko. Předvoj prvého sboru došel do Sedlic, druhá divise gardy docházela k Vilanticům a V. sbor Steinmetzův blížil se Hustiřanům.
Korunní princ pruský byl zcela jist a na to připraven, že nejen výšiny nad Hoříněvsí a Horka nad Račicemi, nýbrž že lesnaté výšiny račické, nad mlýnem v Koutech ke vsi Habřině se táhnoucí, jsou rakouskými děli hustě obsazeny. A kdyby byl Benedek dle návrhu generála Baumgartena, "zaujmout boj dělostřelecký proti nepříteli", nařídil boj dělostřelecký také na pravém svém křídle proti II. armádě pruské, jako jej nařídil proti I. armádě, pak byly zmíněné výšiny nad Hoříněvsí a Račicemi obsazeny 176 děly rakouskými, jež po ruce měly dva armádní sbory a jízdní divise knížete Thurn-Taxise. Tento počet rakouských děl byl by zadržel i celou armádu korunního prince tak, jak drželo 160 děl rakouských I. armádu pruskou od Chlumu za Bystřicí.
Leč, jak byl korunní princ pruský překvapen! Na vrchu u lip nad Hoříněvsí stálo a pálilo proti němu 40 děl. Když však o půl 12.hod. dopol. postavilo se pod Vrchovnice přes dvůr Frantov až k Račicům 90 pruských děl, a sice z opatrnosti před výtečnou palbou rakouských děl, na vzdálenost 30 kroků jedno dělo od druhého a počaly střílet proti 40 dělům rakouským, musila rakouská děla po krátké chvíli odjeti, jednak že mužstvo bylo střelbou od rána trvající unaveno, zvláště pak proto že došly jim náboje a jiných jim ze zadu se nedostalo. Zjistilo se také, že dobré tři čtvrtiny granátů rakouských neexplodovaly. Tato děla rakouská odjela směrem k Nedělišti. Ostatních 120 děl ke II. a IV. rak. sboru přidělených bojovalo u Máslojed. Pěchoty rakouské zbylo zde na pravém křídle rakouském ze dvou celých sborů (56 praporů) pouze devět praporů k boji schopných. Tři čtvrtiny těchto sborů a sice šest celých brigád, změnilo postavení místo čelem na sever, čelem na západ a dalo se strhnouti v boj o les Svíb proti jedné pruské divisi (12. později 14. praporům pruským). A tento boj o les Svíb, který si vyžádal hrozných obětí, byl se strany rakouské zcela zbytečný, neboť na vrchu mezi Chlumem a Lípou bylo v zákopech a dále na svahu mezi Chlumem a Máslojedy bylo 64 děl, jež by byly další postup pruské divisi ke Chlumu zamezily. Zákopy po těchto dělech rakouských se v nynějším lese chlumském až do dnešní doby zachovaly. Střelbě těchto rakouských děl překážela rakouská pěchota bojující ve Svíbu.
Ze dvou zbylých rakouských brigád na pravém křídle měla brigáda Thomova u Hoříněvsi čtyři prapory zapředeny též v boj o les Svíb, a brigádník Henrique u Trotiny vyslal jeden prapor od své brigády k hájení mostu přes Labe u Lochenic. Zbylo tudíž na pravém rakouském křídle devět boje schopných praporů bez děl a čtyři pluky husarů se 16 děly.
Proti těmto devíti praporům táhlo 96000 Prusů. A tak, vidouce, že každý odpor proti takové přesile byl by jen zcela zbytečným krveproléváním, odtáhly i tyto prapory k Lochenicům a přes Labe po krátkém zápase.
Generál Bedenek, jenž byl vzdálen sotva 4 km od svého bojujícího pravého křídla, neměl ani nejmenší tušení, že již od 1.hod. odpol. je celé pravé jeho křídlo na ústupu, a cesta II. pruské armádě do jeho zad že je zcela uvolněna. Rozkázal k polednímu přísně, aby pluky IV. a II. sboru v lese Svíbu v boji zapředené se z boje vyprostily a bezodkladně zaujaly dřívější své postavení; a tyto pluky skutečně ze Svíbu odtáhly, ale postavily se mezi Chlum a Neděliště, a nikoliv na tak výhodnou posici na výšiny nad Hoříněvsí a Račicemi, poněvadž jim k tomu nezbýval již čas. A tak korunní princ pruský, maje spočátku po ruce jen 3 divise (12 pěších pluků), vyslal jednu brigádu gardy ku pomoci generálu Franceckymu do lesa Svíbu, druhá brigáda táhla přes Máslojedy, kamž o 2.hod. odpol. vrazila, a ve 3 hodiny byly již obě tyto brigády gardy pruské na Chlumu, a přes Sendražice a Neděliště tou chvílí táhly již VI. (slezský) sbor pruský. Zároveň 7. divise Franceckyho táhla ke Chlumu.

Kapitola dvacátá třetí: Bitka o ves Máslojedy

Kol jedné hodiny odpol. byla naše ves Máslojedy přeplněna rakouským, vítězstvím opojeným vojskem, všech pluků a všech jazyků, jež po těžkém a hrozném boji se vracelo z lesa Svíbu, tou dobou na krátkou chvíli od Prusů vyklizeného. Vždyť Cerekvicí té chvíle Prusové divě prchali zpět skrz bránu kostelní věže a tuto za sebou zabarikádovali.
Dle vypravování očitého svědka, 40letého kulhavého krejčího Václava Huška, který po celý den boje dlel ve sklepě pod stodolou sousedního statku čís. 28, u Mikulků, počaly po 1.hod. za stodolou našeho statku v zahradě střídavě hrát dvě vojenské kapely rak. veselé pochody, oslavujíce vítězství. Vojáci rakouští, mezi těmi i Češi, volali: "Máme vítězství, Prajz je na útěku!" - Zotvírala se násilím všechna stavení v obci, a vojáci, hladoví, hledali, co je kde k jídlu. Ke druhé hodině pojednou počala prudká ručniční střelba ze zahrad kol severní části obce. Nastalo velké zděšení mezi vojskem. Zadními vraty do statku starosty Fejgla hnali se Prusové. Jediný v tom statku doma zbylý 70letý krmič dobytka Josef Luňák, stoje na záspi, zvolal: "Křičíte, že máte vítězství a Prajzi se sem vratama hrnou!" V tom zněly již rány a rakouští vojáci, zasažení kulemi, padali. Nastal po všech téměř dvorcích zoufalý boj muže proti muži. Jedna baterie rakouská vrazila do vsi, dvě děla postavila na silnici u t. zv. přelízky a vypálila po jedné ráně k Hoříněvsi, avšak ze zahrady statku čís. 30, patřícího rodině Kadečkových, zarachotily výstřely pušek a všechny koně byli hned postříleni a také většina mužstva. Jiná dvě děla byla postavena v zahradě statku čís. 18, Malířově, aby odtud po silnici se hrnoucí Prusy smetala, leč tato 2 děla ani nevystřelila; mužstvo i koně byli postříleni, dříve, než mohli vystřeliti.
Za pruskou pěchotou následovalo v patách pruské dělostřelectvo, které po vyklizení naší vsi od Rakušanů projelo cvalem silnicí, rozestavilo se po polích na jižní straně od Máslojed a počalo prudce stříleti na zmíněný 6. dělostř. pluk rak., postavený od Chlumu k Nedělišti a ke Chlumu vůbec. Byla to ona pruská děla, počtem 90, jež o půl 12. se postavila od Vrchovice k Račicům a pálila na "Tumplace". Celé 2 1/2 hod. trvalo, než se tato děla dostala za Máslojedy, v místo, od prvého jich postavení u Vrchovnice sotva 3/4 hod. cesty vzdálené. A postup ten trval Prusům tak dlouho, za nepatrného odporu vojska rakouského v těch místech, jak dlouho by však byl trval, ba snad byl i znemožněn býval postup Prusům, kdyby proti této II. pruské armádě na svém určeném postavení, v tak výhodné posici byly stály celé rakouské 2 armádní sbory a 1. divise jízdy se 176 děly, kteréžto sbory byly dosud do 3. července bojem nedotčeny.
Tito pruští dělostřelci zanechali zde za vsí na polích 36 mrtvých koní; své padlé mužstvo tu ihned Prusové pohřbili. Půda byla od rakouských granátů v těchto místech rozrytá. Slezský VI. armád. sbor a sice jeho 11. dvise, měla za prvý úkol, tento Prusům hrozně nepohodlný 6. dělostřelecký pluk z jeho postavení vypudit, což se jí přes Neděliště z boku obejitím podařilo. Ustoupivší tato rakouská děla postavila se po druhé mezi Světín a Všestary, odkud vydatně podporovala útok rakouské pěchoty na Chlum, když byla opět zde z pravého boku shora zmíněnou pruskou pěchotou napadena a vytlačena, utrpěvše velkých ztrát.

Kapitola dvacátá čtvrtá: Boj o Chlum a ústup rakouské armády

Pruská pěchota 1. gard . divise vedrala se do Chlumu se strany východní a sice po lukách oupadem od Nedělišť, prošedše tak před ústím četných rak. děl, opodál na stráni od Chlumu k Nedělišti se táhnoucí, umístěných. Ač zde, a sice v samém Chlumu, na jihovýchodní straně od Chlumu, kde se postavily 3 brigády IV. armád. sboru, z lesa Svíbu ustoupivší, a také v blízkosti Chlumu na straně západní u Lípy, kde rozestaven byl celý, bojem dosud nedotknutý III. arm. sbor, byla zprvu proti vrazivší do Chlumu 1. gardové divise pruské velká rakouská přesila, přece rakouské vojsko zprávou, "Prusové jsou nám vzadu," bylo tak ochromeno, že pojal je vesměs stav zoufalý, takže po krátkém odporu jednotlivé pluky prchaly, a to zvláště pluky IV. armád. sboru, v lese Svíb hrozně bojem zdemoralisované. Toliko dělostřelectvo, a ke konci boje jízda rak., kladly Prusům tuhý odpor.
Je zajímavo, že Benedek stojící mezi 2. a 3. hodinou v místech nad vsí Lípou, tam, kde nyní stojí panský dvůr, nevěděl o všem tom, co se již po celou hodinu za jeho zády od Máslojed ke Chlumu dělo, ač po celou tu hodinu zuřil zde ve zvýšené míře boj, zvláště dělostřelecký. Při tom dlužno uvážit, že (protože nebylo té doby polního telegrafu ani telefonu) měl Benedek po ruce na 400 důstojníků, vesměs na koních, kteří byli s to nahradit dnešní moderní dorozumívací prostředky.
Teprve ve 2 hod. 55 minut vyslal Benedek plukovníka Neubera, aby se podíval, jak se mají věci na pravém křídle, zda II. a IV. armádní sbor stojí již na vykázaných jim místech. Plukovník Neuber po chvilce se vrátil a celý zděšený hlásil Benedekovi: "Excelencí, když jsem jel kol Chlumu, bylo po mně od nepřítel stříleno." - "Ach, netlachejte!" odpověděl jemu Benedek, načeš plukovník Neuber s důrazem zprávu tu opakoval. - Benedek se slovy: "Pánové, pojeďte se se mnou podívat, jaké je to hloupost," odjel s celou družinou ke Chlumu, odkud však pojednou proti němu vypálena byla nepřítelem salva z pušek. Mnoho důstojníků a koní válelo se kol Benedeka mrtvých a raněných. Benedek octl se tu ve velikém nebezpečí, obrátil se rychle a jel po svahu dolů směrem ke Dlouhodvorům, kde v záloze stály dva armádní sbory a sice I. A VI.
Generál Benedek byl cele zaujat I. armádou pruskou, odkud kynula mu stále naděje na vítězství. Toho bylo důkazem, že když kolem poledne generál Baumgarten učinil mu návrh, aby VI. armádní sbor ze zálohy postoupil, a vyplnil mezeru na pravém křídle, vzniklou odchodem IV. armádního sboru, Benedek sice svolil, ale když IV. sbor hotovil se k odchodu, svůj rozkaz opět odvolal s doložením, že jej potřebuje k ofensivě proti I. armádě pruské. A vskutku, již chtěl dáti Benedek rozkaz oběma v záloze stojícím armádním sborům k útoku na armádu prince Bedřicha Karla, když ve chvíli té došla jej shora uvedená zdrcují zpráva.
Avšak i zde se naskýtá otázka, zdaž by bylo útokem (ofensivou) vedené prapory rakouské, byť i ve velké přesile, proti pruské rychlopalbě, paternásobně účinnější palby rakouské, a k tomu vesměs z krytého postavení vedené, dokázali Prusy skutečně z jich postavení vypudit a k ústupu donutit. Víme, co rakouských praporů (48) se vystřídalo v boji o les Svíb proti 14 praporům pruským. A k tomu i levé křídlo rakouské u Proluze ve tři hodiny odpoledne bylo zpět ze svých prvých výhodných pozic vytlačeno, ba může se říci, již i prolomeno. Dále dokázal to boj velikou rakouskou přesilou vedený proti jediné pruské 1. gardové divisi ve vsi Chlumu usazené, jejž níže popisuji.
Pruský generál Herwart z Bittenfeldu, velitel 1. gardové divise, vniknuv se svojí divisí na Chlum a obsadiv ves, vyslal jednu brigádu pod vedením generála Knappa, aby obsadila Rozběřice. I to se bez velikého boje Prusům povedlo. takže tařka současně s Chlumem padly Rozběřice a Prusové počali z jižního cípu této vsi pálit na nedaleko odtud v pohovu stojící plné masy vojska I. a II. armádního sboru rakouského.
Genrál Benedek přesvědčiv se, že zdrcují zvěst plukovníkem Neuberem jemu sdělená, že klíč armády rakouské, celému okolí dominující Chlum, je v rukou nepřítelových, spěchal odtud, aniž bys byl dříve skryl za krajní stavení Chlumu, jak myslně tu a tam se uvádí, dolů ke Dlouhodvorům, aby dal rozkaz veliteli VI. armádního sboru gen. Ramingovi, aby Chlum dobyl zpět. Generál Raming dal rozkaz, aby jeho brigáda Rosenzweigova, jež se skládala z 4. pluku vídeňských Deutschmeistrů, 55. pluku hr. Gondrecourta a 17. praporu myslivců, vyklidila Rozběřice od Prusů, což se jí také po tuhém boji od domu k domu šťastně povedlo. --Byl to za celý den boje jediný skvělý úspěch, jenž se vojsku rakouskému povedl. A to jen proto, že v boji ve vsi bojovalo se většinou muž proti muži a nemohla zde proto tak zhoubně působiti pruská rychlopalba. Za tento rekovný čin této brigády vyslovil se navečer po bitvě při odjezdu z bojistě generál Benedek k doprovázejícímu jej generálu: "Der Brigade Rosenzweig gehört heute ein Rosenzweig." - ( Slovní hříčka: Brigádě Růžový letorost, patří dnes růžový letorost.)
Ostatní tři brigády VI. armádního sboru útočily po různu do vrchu od Rozběřic na Chlum, a byla to zase brigáda Rosenzweig, která po dobytí Rozbřezic prvá na Chlum vnikla. Avšak následkem dlouho nedocházející posily ostatních brigád musila pruské přesila z Chlumu ustoupiti po velikých ztrátách. A tak dělo se i ostatním třem brigádám VI. armádního sboru, jelikož na chlum neútočili uceleně a na Chlumu očekávala jejich útok celá divise (čtyři pluky) gardy, jádro vojska pruského, jež, když řady vojska rakouského přiblížily se na dostřel, několika za sebou vypálenými salvami je smetla, smetla a tím k ústupu donutila. A tak co nepodařilo se VI. arm. sboru, mělo se nyní podařit I. arm. sboru rakouskému.
Avšak, když po ústupu VI. arm. sboru rakouského Prusové dostali se opět do Rozběřic, na Lípu a Chlum, dorazila již druhá gardová divise, a od Nedělišť a Světí talčila se sem jednotlivá oddělení pruského VI. arm. sboru slezkého. A proto, když se podél státní silnice, vedoucí od Rozběřic k Lípě, seřaďovaly tři brigády I. arm. sboru k útoku na Chlum, byly již ze tří stran do Prusů odstřelovány, zvláště pak od četných děl jižně od Chlumu a vrchu chlumském stojících.
Když pak tyto tři brigády I. arm. sboru, (4. brigáda od téhož sboru odtáhla ku posile levého křídla ku Probuzi, jak již v předu bylo uvedeno) počtem 20.000 mužů, zahájili útok, řádila v řadách jejich rychlopalba pruských jehlovek, a sice již z obou boků i ze předu, a k tomu ze předu četná děla. Jednotlivým plukům podařilo se sice dosíci až temene vrchu, ba i děla pruská odtud vypudit, avšak zde byli uvítaní tak rychlou palbou jehlovek, že nezbylo jim než rychle a to ve zmatku zpět se stráně utíkati.
Za tohoto 20 min. trvajícího útoku ztratil I. armádní sbor z 20000 mužů 10000 vojínů (6600 mrtvých a raněných a 3400 zajatých). Úvoz od Chlumu k Rozběřicům vedoucí byl mrtvými a raněnými v některých místech vyplněn.
Oba tyto útoky rakouského vojska podporovalo silně střelbou rakouské dělostřelectvo, a sice od Všestar ke Světí a za Všestary na všech vyšších bodech rozestavené. Hlavně toto dělostřelectvo nadělalo Prusům mnoho ztrát. Na Chlumu u samého kostelíka smrtelně ranila střepina granátu pruského velitele 1. gardové divise, generála Hyllera z Getringenu, který za chvíli v kostelíku na stupních u oltáře zemřel. Byl to jediný generál, jejž Prusové za této vílky stratili. A i celá tato divise gardy pruské ztratila poměrně nejvíce na důstojnících i mužstvu. Z těchto gardových důstojníků pohřbeno je devět na temeni Chlumu na tamním pruském hřbitově.

pokračování příště ...