nám napsal(a): Nevelký štíhlý muž v pomačkaných montérkách usedl za volant postaršího náklaďáku, nastartoval a auto vrchovatě naložené kamenem z lomu, se pomalu rozjelo po silnici vedoucí k místní železnici. Cyril už byl starý chlap, ale velký náklaďák řídil spolehlivě, protože řízení byla jeho druhá přirozenost. Ptáte se, jaká byla ta první? No přece hledání pokladů.

Cyril s tím začal už před třiceti roky. Po přečtení knihy "Peníze, poklady, padělky" si od kamaráda jezdícího s TIR nechal z Německa přivézt levnou nevýkonnou plážovou hledačku, která mu v začátcích kariéry konala více jak dobré služby. Cyril ani pořádně nevěděl, kam jít hledat, protože historie nebyla jeho silnou stránkou. Začal tedy navštěvovat okresní muzea, kde se z vystavených exponátů dověděl o místech, kde lze hledat. Byl urputný hledač, nezaložil ani rodinu a každou volnou chvíli chodil po polích, lesích a lučinách. Chodil do knihoven a půjčoval si knihy o archeologii, výzkumech a nálezech mincí. Za několik let našel tolik cenných předmětů, že si mohl pořídit nový kvalitní detektor, ale i automobil.
S pokračujícími lety mu přibývala konkurence v podobě mladých mužů odhodlaných najít cenné věci za každou cenu, kteří beznadějně zničí a vykradou každou archeolokalitu. Cyril neměl rád komplikace v podobě rozezlených archeologů, a proto přestal chodit na pravěká a středověká hradiště, ale to neznamená, že odložil detektor do kouta. Naopak! Vrhl se ke studiu archívů a brzy se vypravil na jedno nenápadné místečko za nevelkým městem. Auto zaparkoval na kraji lesa a polňačky. Převlékl se do "pracovního", sestavil detektor, vytáhl malá walkmanová sluchátka, zapnul detektor a vyrazil do houští. Pravidelný tón ve sluchátkách asi po dvou minutách přerušil ostře jasný zvuk o vysoké frekvenci. Mávnutím přístroje přesně lokalizoval podzemní zdroj signálu, a zkušeně malou motyčkou vykopl z deseticentimetrové hloubky dva snubní prstýnky. Nález uložil do igelitového sáčku a dal do kapse u montérek. Takhle chodil po lese celý den a s hledáním skončil až večer.
Když pak ležel doma večer ve vaně, přemýšlel, jak to v lese vypadalo před padesáti lety: Mezi stromy se tísnili lidé. Děti plakaly žízní a hlady, chlapi bezmocně zatínali pěsti a mysleli na to, jak se celý život plahočili a teď jsou tady s malým ranečkem a jediným oblekem, který mají na sobě. Nikdo nemluvil, všichni sledovali železniční násep, kde dýmala parní lokomotiva s dlouhou řadou dobytčáků za sebou. Celý lesík obkličovali lidé v armádních stejnokrojích s písmeny SB na límcích, jiní měli civilní oděv s rudými pásky na rukávech. Co měli společné byly pušky a jiné zbraně, kterými mířili na vyděšené lidi v lesíku. Od vagonů sem napochodovalo dvacet ozbrojenců, odpočítali padesát zajatců a začali je odvádět. Zlé tušení ostatních se vyplnilo. Od vagonů se ozýval křik okrádaných lidí a ozval se i jeden výstřel. Muži sedící u svých žen začali v kypré lesní půdě hloubit malé důlky, tak aby je ozbrojenci nezpozorovali, a tam ukládali v kapesnících, kožených váčcích své jediné cennosti. "Raději, ať to všechno zůstane tady, než aby to sebrali Češi!"
V lese celkem strávil Cyril sedm dnů. Námaha s hledáním se více než vyplatila. Měl celkem dva kilogramy zlatých šperků, sedm kilogramů stříbrných tabatěrek, pudřenek a mincí a igelitový pytel plný staré bižuterie. Takový les ještě našel jeden a potom už další lesy nebyly, protože je před ním navštívily jiné pilné včeličky s bzučícími detektory. Měl peněz víc než dost, ale přesto se choval skromně a stále chodil do práce v kamenolomu a ve volných chvílích nezahálel a dál chodil hledat s detektorem a studoval archívy. Za dva měsíce čtení v předválečných průmyslových ročenkách zjistil, že nejbližší hledačům země zaslíbená je v okolí Svitav a Moravské Třebové, kde žili ti správně bohatí Němci. Na první vyjížďce mu jeden místní pamětník poradil, kde se už celé generace nachází mince. Za víkend posbíral kolem osmdesáti stříbrných mincí z období třicetileté války, ale kvůli nim nepřijel. Místo první zakopané německé bedny mu prozradil až bezelstný starý venkovan, který ho očarovaně pozoroval, co že ten turista dělá s tou podivnou mašinkou na sousedově políčku. Příští víkend vyrazil na dědou určené místo. Nemusel hledat dlouho a skutečně asi za hodinu hledání vytáhl z nevelké hloubky kovovou plochou bednu. Byl netrpělivý. Šel k autu, odkud vytáhl další nářadí. Zrezavělé závlačky lehce urazil kladivem a velkým šroubovákem podebral víko a pořádně zapáčil... Silný výbuch vyplašil lesní ptáky, kteří vyletěli vysoko nad stromy. Auto na lesní cestě hořelo a osm metrů od něj ležely krvavé cáry lidského těla.
Ustrašený Němec v pětačtyřicátém nešel do lesa zakopat poklad, ale bednu s granáty, které u něj zapomněl chaoticky ustupující Wehrmacht. Kdyby je u něj našli Rusové, zastřelení by jistě neunikl. Drátěná závlačka jednoho z granátů s vlhkem zrezivělou pojistkou se při pohybu bedny zachytla za šroub u víka, když nedočkavý Cyril zapáčil, granát vybuchl a sním i veškerá munice. V pondělí ráno u šaten v lomu nahlas nadával střelmistr: "Kde je ten zatracený Cyril? Potřebuji, aby zajel do města pro nové vrtáky!".
"Šlápl na minu!", pohotově odpověděl jeden z dělníků a všichni se vtipu hlasitě zasmáli.

Tento příběh napsal Zdeněk Bölenten a naleznete jej v jeho sbírce povídek "13x český horor".