nám napsal(a): Jako kluk, jsem chtěl mít psa. U nás na vesnici, téměř v každém domě měli psa, většinou oříšky, tzv. pouliční směs. Vzal bych cokoliv. Bohužel mně to rodiči nebylo dopřáno a dost dlouho jsem to nesl jako křivdu.

Přání jsem si splnil před 14 roky. Byl to Německý ovčák, který u mně v pomyslné psí hitparádě, stál na vrcholu. Byl v tom i sentiment a nostalgie, v klukovských letech měli naši sousedi z obou stran, krásné černé vlčáky. Samozřejmě jsem tím zároveň splnil přání našim dětem. Pro psa jsme jeli celá rodina. Na zpáteční cestě se nám v autě pozvracel a později již do auta nikdy nevlezl. Jelikož jsme mu dopřávali mnoho jídla, trošku nám přerostl. Pohybu měl dost, každé ráno jsme spolu běhali tři kilometry, k dispozici měl velikou zahradu. Pravda, rostl si jako dříví v lese, nikdo neměl čas ho cvičit. Ale na přivolání přiběhl, na povel "sedni" si lehl a sedl si na povel "lehni." Hodně štěkal, dokázal celou noc hafat na měsíc. Za celý život pokousal jen tři lidi. Jednou mně prokousl ruku, když jsem ho odtrhával od cizího psa, hned jsem mu odpustil. Podruhé tchána, když mu chtěl do misky dát jídlo. Potřetí pokousal falešného Itala, který si sám otvřel do dvora, s nabídkou kožených bund.
Zlaté časy mu nastaly, když jsem začal hledat. Vždy když jsem se objevil v zeleném s báglem na zádech, hned běžel k zadní brance, která vede do lesa.
Většinou jsem ho bral sebou, těžce nesl, pokud ne. Zažili jsme toho spolu mnoho. Jednou mě ochránil před bachyňkou se selátky v "pyžamu."
Podruhé před cizími psi. Myslivcům se to někdy nelíbilo, ale on to měl na "háku."
Jak plynul čas, tak přišlo to co muselo přijít. Začalo to tím, že se mu občas podlomily zadní nohy. Snažili jsme se to zachránit speciální léčbou, ale ta jen oddálila nevyhnutelné. Za půl roku se již nepostavil na zadní nohy. Trhalo mně srdce, jak stále chtěl chodit se mnou hledat, raději jsem pak obcházel celou ulici, jen aby mě neviděl.
Pak tiše odešel. V rodině nezůstalo jedno oko suché. Hrob má na zahradě, hned vedle zkušebního polygonu.

Někdy když hledám sám, tak mně ukápne slza, při vzpomínce na jeho upřimnou a bezelstnou psí duši.