nám napsal(a): Pomalu a jistě se blíží Velikonoce, a tak jsem se rozhodl, seznámit Vás krátce s historií dvou poutních míst, která se shodou okolností jmenují stejně, a která spojuje postava bičovaného Krista (Vykupitele, Spasitele), jehož vyobrazení (v podobě sochy a obrazu) se stala podnětem k rozšíření lidových (náboženských) poutí, ke stavbě poutních kostelů a proslavení obou míst, i když ve druhém případě se jednalo spíše o dobovou a lokální záležitost.

Souvislost osoby Ježíše Krista s Velikonocemi je naprosto zřejmá, z hlediska vyobrazené svátostky je podstatné, že právě v den přípravy před velikonočními svátky dal Pilát Ježíše nejprve zbičovat, a poté jej vydal lidu k ukřižování (Jan 19:1, 19:14).

V minulosti jsem několikráte na různých webových stránkách narazil na fotografii medaile – „svátostky“, pocházející z poutního místa Wies.

Musím přiznat, že zpočátku jsem se při jejím určování spokojil s informacemi, které jsem získal „z lokálních zdrojů“, a svátostku jsem považoval za produkt, související s poutním místem Wies (lze přeložit jako „V lukách“), které leželo cca 5 km vzdáleno od Chebu, na samé hranici s Německem, podél silnice vedoucí do německého Waldsassenu. Víceméně mě ve správnosti zařazení medaile přesvědčila doložená existence obrazu Zbičovaného Vykupitele, který se stal v roce 1748 podnětem k poutím a později ke stavbě kapličky a její následné přestavbě na poutní kostelík Zbičovaného Vykupitele. Od svého prvního vystavení byl obraz bičovaného Krista hojně navštěvován poutníky z okolí vesnice Wies i z nedalekého Chebu a Waldsassenu.

Teprve později jsem zjistil, že se tento údaj nezakládá na pravdě, protože zmíněnou medaili je třeba správně přiřazovat k poutnímu místu téhož jména – Wies, ale ležícímu v německém Bavorsku, jihozápadně od Mnichova. Bavorská vesnice Wies leží u města Steingadenu, a nebýt slavného poutního kostela sv. Josefa u bičovaného Vykupitele, mohli bychom ji označit příznačně jako „Bohem zapomenutý kraj“ - místo, kde končí i jediná příjezdová komunikace.

Podle místních (bavorských) zdrojů, mezi něž patří i původní poutní knížka z roku 1779, se začala psát historie poutního místa v německém Wies v roce 1730, a postupně se rozvíjela takto:

1730 Wies – opat ze Steingadenu, jménem Hyacinth, chce o Velkém pátku uctít památku utrpení Ježiše Krista procesím. Kanovník Magnus Straub a konvrš Lucas Sweiger sestavují z nalezených dílů (různých soch) sochu „bičovaného Krista“, která má být nesena v průvodu věřícími.

1732 - 1734 se konají náboženské slavnosti a socha Ježíše Krista je nošena procesími. Později se dostala na statek paní Marie Loryové ve Wies.

14.7. 1738 socha Krista údajně začala ronit slzy, Marie Loryová je prý usušila šátkem, a tato pověst se šíří po okolí. Přítomnosti sochy ve Wies začíná být připisováno zázračné působení (četná „zázračná“ uzdravení sedláků ze sousedství).

1739 vydáno povolení ke stavbě kaple.

1744 – 1746 kaple je vysvěcena, jsou zde slouženy mše a rozvíjí se poutě. Poutní místo je natolik frekventované, že mše se konají i několikráte za den.

1746 na pokyn kurfiřta Maxmiliána III. Josefa je položen základní kámen ke stavbě kostela sv. Josefa u bičovaného Vykupitele ve Wies.

1754 – 1757 slavnostní vysvěcení poutního kostela ve Wies a dokončení stavby interiéru kostela sv. Josefa u bičovaného Vykupitele.

Historie poutního místa Wies, dříve ležícího na území dnešní České republiky, se začíná psát v roce 1748, tedy pouhé dva roky poté, co je v bavorské Wies vysvěcena kaple, k níž původně procesí poutníků mířila. V uvedeném roce paní Barbara Stölzer (měšťanka z Chebu) upevnila na strom ve vesnici Wies (CZ) obraz „zbičovaného Krista“;, k němuž se následně schází v hojném počtu věřící z širšího okolí. Postupně i zde dochází k četnějším návštěvám věřících k tomuto obrazu, a tak je v roce:

1750 na místě postavena kaple, která bude později přestavěna v poutní kostelík Zbičovaného Vykupitele.

1952 – 1958 v souvislosti s budováním „Železné opony“ dochází k ničení příhraničních obcí a měst. Zaniká i obec Wies, ležící na hranici s Německem.

Obě vyobrazení, tedy původní socha v bavorském Wies, a stejně tak i obraz, umístěný ve Wies u Chebu, představují ikonografický typ, který se objevuje ve výtvarném umění od 15. století. Zobrazen je Ježíš Kristus, oděný do bederní roušky, který je rukama připoutaný k nízkému balustrovému sloupku (a který je bičován římskými vojáky). Hlava Krista je zpravidla opatřena paprsčitou svatozáří.

Sousedství západních Čech s německým Bavorskem, a četná účast věřících na poutích konaných jak na území Německa (za účasti českých poutníků), tak i opačně, měla vliv na výskyt devocionálií, pocházejících z tamních poutních míst. Ohlas poutního místa v bavorském Wies lze zaznamenat především v západních Čechách, ale obecně byla evangelijní zpráva o bičování Ježíše Krista dále umělecky zpracovávána v podobě obrazů, soch a i v jiných formách vyobrazení (viz např. sbírky Muzea a galerie severního Plzeňska nebo socha ve farním kostele ve Vyšším Brodě atp.).