nám napsal(a): Zima. Ta loňská k nám, hledačům, byla neobyčejně příznivá a ta letošní? Zatím o sobě taky moc nedává vědět. Přezto je to ale období, kdy většina z nás své celoroční nálezy třídí, hodnotí a čistí ty, na které v jiném ročním období nezbyl čas. Mezi nejčastější práce hledače patří odrezování. Metod je řada a myslím, že skoro všechny už byly popsány, ale není od věci si alespoň některou čas od času připomenout.

Jednou z nejlevnějších je metoda odrezování kyselinou octovou, nebo prostě octem. Mnozí této metodě vyčítají zdlouhavost. Pravda, nepatří k nejrychlejším, ale je velmi levná, odrezování je dokonalé a zvládne to i začátečník. Ostatně záleží i na technologickém postupu. Pokusím se popsat na konkrétním nálezu bodáku s dřevěnými střenkami, jak s octem pracuji já.
Používám normální konzumní 8% ocet který ředím v poměru 1 litr octa a 0,5 litru vody. Na kocentraci moc nezáleží, rychlost celého procesu to téměř neovlivní. Nalezený bodák opláchnu proudem tekoucí vody a hrubým kartáčem zbavím všech nečistot. Potom OPATRNĚ a s citem oťukávám naostřeným kladívkem, při tom odpadnou největší rzivé kusy. Údery kladívka ale musí být opravdu citlivé, aby po nich nezůstaly žádné stopy. Takto nahrubo očištěný a zbavený největších rzivých ostrovů namočím bodák do octové lázně. Většinou večer. Ráno bodák z octa vyndám, opláchnu a ocelovým kartáčem odrhnu vrstvu rozleptané rzi. Je vidět, jak voda odplavuje proudy hnědého bahna. Většinou se už objeví prvá čistá místečka. Prohlédnu a znovu opatrně oťukám rez z míst kde drží. Tady ale už k oťukávání používám maličký ostrý sekáček, nebo ocelovou jehlu. Znovu ponořím. Večer téhož dne proces opakuji, stejně tak ráno dne následujícího. To už je bodák téměř čistý. Znovu odrhnu ocelovým kartáčem, opatrně oťukám jehlou místa s ulpívající rzí a namočím. Většinou večer je finale. Vyndám, důkladně odrhnu kartáčem, kov musí být naprosto čistý, zbavený veškeré rzi. Přesvědčím se, zda je funkční stiskátko, pokud ne, ještě namočím aby se rozleptala i rez uvnitř. Pokud je pobyblivé je skoro hotovo. Bodák ale nemůžu nechat jen tak, ocet je kyselina a bodák by okmžitě znova a rychleji reznul. Proto se musíme kyseliny dokonale zbavit. Někteří doporučují vyvařit v destil. vodě, já ale používám jinou metodu. Ocet je kyselina a tu neutralizuji zásadou. Tou je mýdlo. Proto celý bodák velmi pečlivě omyji kartáčkem a mýdlem - já používám vyřazený kartáček na zuby. Při mytí je vidět, jak s mýdlovou vodou odtétají poslední zbytky rzi a špíny. Proces omytí pokauji 2 - 3x, to již odtéká jen čistá mýdlová pěna. Nakonec bodák dobře osuším fénem a přeleštím ocelovým (nebo mosazným, podle čištěného předmětu) kartáčem, upnutým v soustruhu. Kdo ho nemá, může použít vrtačku. Tím dosáhneme nádherný ocelový lesk. U předmětů kde je stříbřitý povrch žádoucí, natřu pro důkladnější konzervaci voskem rozpuštěným v benzínu, nechám zaschnout a rozleštím měkkým kartáčem. U bodáku by to ale asi nebylo pěkné. Proto ho černím. Nejjednoduší černění je tzv. kovářským způsobem. Co to znamená? Bodák ohřeji plynem do teploty kdy ocel začíná měnit barvu (tmavnout) a ponořím do vyjetého oleje. Ohřívání předmětu nijak nepřeháním. Zbytky oleje na předmětu nechám vyhořet. Doporučuji provádět venku, olej by mohl vzplanout! Vychladlý bodák opět překartáčuji ocelovým kartáčem a zbývá dodělat jen střenky. Na ty používám štěpiny z ořechu. Myslím, že konečný výsledek stojí za to.
Pro názornost postupu připojuji několik fotografií.