nám napsal(a): Pamětníci. Jedno slovo, ale co všechno nám to dává. Mnohokrát jsem měl možnost se s nimi setkat a opravdu vždy to pro mne byl svátek.

Párminutový rozhovor s pamětníkem mi často dal více než mnohahodinové lovy po internetu, či studia historických kronik. Bohužel tato setkání jsou stále řidší tak, jak těchto vzácných lidí ubývá.
Važme si jich proto. Vždyť ti "služebně" mladší z nás už asi tuto možnost mít nebudou.
Pokusím se povědět vám příběh, který se mi opravdu stal na počátku podzimu tohoto roku.

Obyčejně dvakrát do roka vyjíždíme s partou stejně postižených lidiček na vzdálené lokality, které by jinak pro jednotlivce vzhedem k cenám benzínu byly jen těžko dostupné. Obvykle jedeme na noc a ráno rovnou do terénu. Tak tomu bylo i tentokrát. Kolega vybral místo, zabezpečilo se ubytování a jednoho večera jsme vyrazili. Cesta v pohodě, ráno jsme dorazili do cílové osady. Maličká osada, spíše polosamota uprostřed hornaté už napohled panenské krajiny.
Celkem čtyři až pět stavení obývalo, jak jsme se později dozvěděli 14 obyvatel. V jedné z budov jsme se ubytovali, naproti byla krčma velikostí vyhovující počtu bydlících. Vybalili jsme nádobíčko a chtěli vyrazit. To jsme ale netušili, že banda v maskáčích s podivnými přístroji vzbudí pozornost prakticky celé osady. Okamžitě se seběhli všichni. Mezi nimi byl starší, od pohledu příjemný pán, který se ihned začal na vše vyptávat. Navázali jsme rozhovor a z onoho pána se vyklubal právě tolik vážený pamětník. Okamžitě a velmi ochotně nám vyprávěl, jak to tam vypadalo na sklonku války, kde měli postavení němci, kde stála jednotlivá kulometná hnízda, jak to bylo s místními partyzány, které tam němci pověsili. Odkud přišli rusové, kolik jich bylo, kde byla jejich postavení. Zkrátka informace, které jsme nikde jinde nemohli získat. Okamžitě chtěl jít s námi ukázat nám, kde jsou v lese pohřbení zabití němci. Vysvětlovali jsme mu, že nás mrtví nezajímají, dlouho to nemohl pochopit. Nakonec jsme se přece jen rozloučili a vydali hledat. Vrátili jsme se k večeru, umyli a šli si sednout do krčmy. Tam už na nás čekala chutná večeře a vychlazené lahváče. Čas plynul v družné zábavě rychle, když v tom přišel jeden z obyvatel, zda jsme neviděli onoho pána. Prý šel na houby a dosud se nevrátil. Hned se všichni vydali hledat. Nehledali dlouho. Pána našli na kraji osady, ležel na cestě. Sanita přijela za neskonale dlouhou dobu. Bohužel pozdě. Bylo po náladě, pro všechny zemřel ujo.
V osadě jsme strávili ještě několik dní, ale stín tohoto smutného příběhu nad všemi stále visel. Hodný a milý pán. Pamětník. Čest jeho památce. Přátelé, važme si jich!