nám napsal(a): Dovolím si přispět k události, která se odehrála dne 27.5.1942 v Praze.

Ten den došlo, jak známo, k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V této souvislosti vyšla celá řada nových, autentických a hodnověrných materiálů, ale spolu s nimi také řada úvah a spekulací autorů, ze kterých je na první pohled, i na dálku, cítit naprostou neznalost atmosféry tehdejší doby, neznalost problematiky daného tématu, psychologické stránky i morálních hodnot a kvalit zúčastněných aktérů i všech osob kolem nich.

V jedné z objevných verzí byly revidovány závěry k dávno objasněné otázce, proč rotmistr Josef Gabčík v rozhodném a kritickém okamžiku, když stál tváří v tvář s Reinhardem Heydrichem, nevystřelil ze svého samopalu. Podle této nové verze prý rtm. Gabčík úmyslně nevystřelil, protože v okamžiku, kdy měl Heydricha na mušce svého samopalu, vjela do směru výstřelu tramvaj číslo 3 a on prý nechtěl ohrozit životy v ní jedoucích civilních osob.

Tato verze vychází z údajných fotografií, pořízených německými vyšetřovateli na místě atentátu při prováděné rekonstrukci činu.

Tato verze však postrádá logiku celkového plánu, jeho koncepce přípravy možných variant tohoto útoku. Ve hře byly stovky a tisíce lidských životů, životů lidí, kteří se na celé akci jakkoliv podíleli. V tomto plánu se počítalo i s eventualitou, že rtm. Gabčík nebude moci střílet z jakýchkoliv nepředvídatelných důvodů a pro ten případ tu přece stál opodál rtm. Jan Kubiš s bombou, naplněnou vysoce účinnou výbušninou.

Zkušenému vojákovi rtm. Gabčíkovi muselo být jasné, že ohrožení civilních cestujících v tramvaji výbuchem bomby musí být podstatně vyšší, než ohrožení vypálením krátké dávky ze samopalu. Rtm. Gabčík byl dobrým střelcem a i když pomineme problematické a pochybné střelecké vlastnosti a kvality použitého samopalu Sten gun, byl předpoklad, že po dobu trvání krátké dávky, tj. 3-6 ran, nutných k likvidaci Heydricha, udrží svůj samopal ve směru cíle a s co nejmenším možným rozptylem.

Rtm. Gabčík však nevystřelí, uskakuje z cesty na něj se řítícího automobilu říšského protektora, zahazuje zbraň a dává se na útěk.

Všimněme si právě tohoto momentu: rtm. Gabčík, osvědčený, spolehlivý voják s dobrými volními a morálními vlastnostmi zahazuje svoji zbraň!

Osvědčený a zkušený voják ve složité situaci zahazuje svoji zbraň buď:
a) Že vystřílel všechny náboje a nemá žádnou naději v daném prostoru, čase a situaci si je doplnit a že tato zbraň by mu v příštích okamžicích byla neúnosnou přítěží. Rtm. Gabčík však nevystřelil ani jedinou ránu.

b) V případě, že na zbrani došlo z technických důvodů k poruše, kterou nelze v dané situaci, prostoru a čase odstranit a zbraň se tak stala pro tento okamžik nepoužitelnou přítěží. Kdyby byl Gabčíkův samopal v této chvíli funkční, nebyl by rozhodně odhozen, protože jeho přepokládaných 30 nábojů v zásobníku bylo rozhodně větší šancí pro únik pronásledovatelům v nadcházejícím pronásledování a pro prostřílení se z případného obklíčení, než 8 střel v zásobníku automatické pistole.

Objevují se i dohady a nejasnosti kolem typu Gabčíkova samopalu. Použitý typ samopalu Sten gun byl naprosto nevhodný k této akci. Na samopalu byly jen dva díly z oceli a to krátká hlaveň a masivní závorník. Všechno ostatní byl lisovaný, ohýbaný, na bodovce svařovaný plech, výrobní náklady prý 1 dolar za kus.

Přesnost této zbraně byla velmi nízká, spolehlivost malá, poruchovost vysoká. Jeden ze západních účastníků odboje, se kterým byla tato otázka konzultována, to okomentoval slovy:Na frontě na tom tolik nezáleženo.Tam se za to tak draze neplatilo, jako v hlubokém týlu nepřítele.
Válečné samopaly Sten gun přicházely do používání ve třech odlišných verzích a úpravách:

Sten gun MkI. - byl určen pro pěchotu a měl z úzkého, kovového profilu U vytvarovánu ramenní opěrku ve tvaru hlaviště klasické dřevěné pažby.

Sten gun MkII. - byl určen pro speciální druhy vojsk. Měl ramenní opěrku svařenou ze šikmé kovové trubky s navařenou obloukovitě vytvarovanou ramenní opěrou z ocelového plechu a dole při spušťadle s přivařenou opěrkou s otvorem pro palec pravé ruky.

Sten gun MkIII. - byl určen pro parašutisty. Neměl vůbec žádnou ramenní opěrku a byl pouze vzadu opatřen z kovového profilu vytvarovanou pistolovou pažbičkou, tvarem připomínající pažbičky revolverů Colt. Rozměrově byl Sten gun III nekratší a pohodlně se vešel složený do běžné aktovky.

Samopaly Sten gun Mk I a Mk II se nedaly použít bez ramenní opěrky, protože tato byla nedílnou součástí uzávěry pouzdra závěru.

Z dochovaných snímků po atentátu je patrné, že při atentátu byl použit typ Mk III, pro parašutisty. Ne tedy většinou uváděný typ Mk II, bez ramenní opěrky.

K selhání Gabčíkova samopalu došlo s největší pravděpodobností takto:

Samopal Sten gun MkIII byl pravou rukou držen za pistolovou pažbičku, ale protože jeho délka i váha byla podstatně větší, než u automatické pistole, byl levou rukou držen za zásobník, zasunutý do zbraně z levé strany. Při pevném uchopení za zásobník s náboji došlo zřejmě k jeho mírnému vyvrácení vzad a závorník, který měl vysunout náboj ze zásobníku a vsunout ho do nábojové komory, tento náboj vzpříčil a zasekl v nabíjecím prostoru. A to byl zřejmě i důvod, proč samopal Sten gun rtm. Gabčíka zůstal v kritickém okamžiku němým a proč byl jako nepotřebný odhozen na místě provedeného útoku. To byl zřejmě důvod, proč musel ke slovu a činům přijít rtm. Jan Kubiš se svou bombou, která nakonec určený cíl neminula.