nám napsal(a): Čas od času není od věci otevřít krabičku se svými prvními nálezy. Většinou zjistíte, že jejich význam spočívá předevsím v té symbolice. Dávno už máte za sebou zajímavější, třeba i vysněné nálezy. Ale může se snadno stát, že i obyčejný medailon, který Vás tehdy těšil jenom tím, že byl první, v sobě skrývá mnohem bohatší historii, než jste si tehdy vůbec dovedli představit a teprve teď máte možnost ji odhalit.

Mě se to stalo někdy v červenci 2005, když jsem se s otcem vypravil na hornoslezskou frontu, kde se po složitých ústupech zastavila v březnu 1945 fronta na celých 6 týdnů. Bylo to poprvé, kdy jsem chodil skutečnými okopy a nebylo tak překvapení, že jsem měl za několik hodin brašnu plnou vystřelených nábojnic, aniž by mě to přestalo bavit.
Blížil se večer a s ním i symbolicky konec východního okraje tohoto frontového lesíku. Konec v místě, kde se setkává s prašnou cestou vedoucí do zaniklé sudetské osady Neuwaldu. Bylo zde nepoměrně více propletených zákopů a v předprsni jednoho z nich mi zahvízdal barevný signál. Tehdy nepůsobil nějak výjimečně. Měla to být další mauserácka hilzna, ale po minutě dolování polní lopatkou se ukázalo něco jiného.
S hromádkou načervenalé hlíny se na mě šklebilo velké špinavé kolečko. Začal jsem se radostí šklebit i já a současně pucovat avers i revers. Už se šeřilo, tak bylo nutné vyjít z lesa a detaily pokladu luštit na cestě. V tu chvíli se mi orosilo čelo. Žádná svastika nebo srp s kladivem! Ale New York a americký orel! Poutní medailon z katedrály svatého Jana z New Yorku. Co ten tu proboha dělá?! Kdo ho tu ztratil?
A tak jsem s těmito otázkami vydržel celé roky a záhadu si vysvětlil nějakým předválečným turistou v uniformě Wehrmachtu nebo snad kořistí ještě ze západní fronty. Ale nakonec se objevily okolnosti, které měly dát medailonu úplně jiný význam.
Zjištěné informace jsem se rozhodl přímo propojit vlastní fantazií a zrekapitulovat tak poslední osud osoby, od které tento medailon dost možná skutečně pochází.

Dne 7. července 1944 začali Američané podnikat nálety na průmyslové cíle v Horním Slezsku. Ten den startoval ze svého letiště v Itálii i pilot 5. squadrony 52. stíhací skupiny 2nd Lieutenant John E. Floyd.
Na svém P-51 Mustang měl se svou squadronou letět jako ochrana bombardérů proti stíhačům Luftwaffe. Tyto letecké trasy přitom vedly přes oblast Hrubého Jeseníku. Když se v blízkosti bombardovacího svazu objevily německé stíhačky, letěly jim okamžitě Mustangy vstříc a začaly "psí souboje". V jednom z nich vzal úlohu právě podporučík Floyd. V souboji s Oberfeldwebelem Steinsem od Ergänzungs Jagdgruppe Ost byl ale zasažen a jeho stroj se stal neovladatelným. Nad oblastí osoblažského výběžku se rozhodl neposlušný letoun opustit. Byl však již příliš nízko na to, aby se mu podařilo otevřít padák. Zahynul podle záznamů v 11:15 na kraji osady zvané Neuwald, zatímco jeho stroj se střetl se zemí o několik kilometrů dál.

Toho dne bylo tělo podporučíka Floyda nalezeno německými obyvateli, kteří vzdušný souboj s napětím sledovali. Vyčkali do příjezdu německé hlídky, která měla padlého letce prohledat. Při hledání dokumentů z kapsy vypadl i mosazný medailon. Ten medailon, který si před vyplutím z brooklynského přístavu koupil v jedné katedrále v New Yorku. Ten medailon, který mu už v posledním zápase štěstí nepřinesl.
Podporučík John E. Floyd jr., původem z Alabamy, byl pohřben na nedalekém hřbitově v Rosswaldu. Exhumován byl 27. 8. 1946, aby svůj klid našel konečně na jednom ze spojeneckých hřbitovů ve Francii.

------------------------------------------
Za cenné informace děkuji Janu Mahrovi.