nám napsal(a): Stojím u okna a usrkávám vystydlé kafe. Dívám se ven na protější ořešák a pozoruji dva kluky, co se na něj snaží vylézt. Moc jim to nejde a po chvíli toho nechávají, hladíc si sedřená kolena. Taky jsem býval takový. Miloval jsem různé záhady a tajemství.

Bohužel musím konstatovat, že s odstupem několika desetiletí, se tyto aktivity smrskly na záhadu prázdného účtu a taky jsem ještě nevyluštil tajemství věčně prázdné krabičky cigaret. Ne, vážně to musím omezit...., ale stejně si do úst strkám dnes už bůh ví kolikátou.
Modrý obláček dýmu letí oknem ven do červnového dne a já přemýšlím, co podniknu o víkendu. Buď to petanque, nebo malý výlet na kole s detektorem na zádech.
Zhasínám nedopalek a usedám k počítači, abych si přečetl těch pár e-mailů, co mi od mé poslední návštěvy přišly.
Mezi těmi všemi otravnými o zůstatcích na účtu až po super obchodní nabídky nacházím jeden, který se od ostatních odlišuje.

>>Dobrý den Jmenuji se prof. Vrána a jako učitel na odpočinku se aktivně věnuji historii své obce a blízkého okolí. Dostal jsem na Vás tip od Vašeho táty, se kterým se znám již dlouhá léta. Řekl mi, že se také zajímáte o historii a chodíte hledat s tou minohledačkou. Taky vím, že válku nemusíte, ale třeba uděláte pro jednou výjimku.
Oč tedy jde?
Oslovili mne z jedné jihočeské organizace pátrající po neznámých hrobech německých vojáků, jestli bych jim nebyl nápomocen při pátrání po dvou příslušnících Hitlerjugend, jejichž ostatky by se tu měli dosud nacházet. Poslali mi i docela přesné informace o jejich posledním stanovišti před tím, než byli prohlášeni za nezvěstné. Podnikl jsem již nějaké archivní pátrání v tomto směru a podařili se mi lokalizovat nejenom ves, kde byli zajati, ale i místo jejich posledního odpočinku. Byl bych Vám moc vděčný, kdyby jste přijal mou nabídku ohledně prozkoumání této lokality Vaším přístrojem.
Jestli Vás tento dopis zaujal, dejte mi prosím co nejdříve vědět.
Těším se na naší případnou spolupráci.
S pozdravem prof. Vrána <<

Mám pocit, že tímto je plán co s víkendem vyřešen.
Sedím za volantem své prokvetlé fordky a jedu na smluvené setkání s pro mne neznámým ing. Vránou. Cestou se mi honí možné scénáře našeho pátrání a čerstvý přísun adrenalinu mne nutí sešlápnout pedál blíž k podlaze.
Po dvaceti minutách jízdy přijíždím k malému křížku u cesty, vysadám z auta, opírám se o kapotu a zapaluji si cigaretu, abych si zkrátil čekání. Z hluboka se nadechuji kouře a můj zrak se upírá na polní cestu mezi zahradami, odkud po chvíli vidím přicházet postavu s fotoaparátem na krku. ,, Dobrý den, vy musíte být pan Vrána" a podávám příchozímu ruku.
Ten ji přijíma se slovy ,, A vy musíte být zase mladý Zeman. S Vaším tátou jsme se jako mladí něco navyváděli. Bože to je let...no ...pojedeme ne? Víc Vám řeknu cestou".
Jak jen prof. Vránu popsat...představoval jsem si ho jako uťáplého brýlatého profesora, ale místo toho stál přede mnou menší zavalitý šedesátník s prošedivělými vlasy (jak jinak), kulatou tváří, hustým obočím a malými škvírkami místo očí.
,,Asi jste si mne představoval trochu jinak, co?...No nezapírám, já Vás taky. Pro mne je každý ...jak to jen nazvat...hledač pokladů, člověk, tak trochu se pohybující na mezi zákona. Proto si ho představuji spíš jako něco, co splývá s přírodou. Myslím tím maskáče, začerněný obličej a anténu za uchem. A vy jste zatím normální vousatý chlap v riflích a tričku".
,,Vy taky nevypadáte zrovna jako ukázkový profesor. Kam to vlastně jedeme?"
,,Mám pro Vás malé překvapení. Tady chvíli po hlavní a na rozcestí doprava, je to už jen kousek". řekl a pokynul hlavou dopředu.
Nebylo to jen pár minut jízdy, ale mě to vůbec nevadilo. Pan profesor byl vynikající řečník a celý zbytek cesty mi poutavě vyprávěl o dvou klucích a jednom hrobě. Když jsme vyjeli z jedné z nesčetných zatáček, otevřela se nám před očima krajina s malebnou vesnicí uprostřed a chalupami rozházenými po svazích údolí.
,,Tak a jsme tady. Zajeďte prosím tady na to malé náměstíčko, dál už půjdeme pěšky. Slíbil jsem Vám přece překvapení...a tady je. Právě stojíme na místě, kde ty dva kluky zastřelili a tam je to okno, z kterého to vše viděla ta malá dívenka. Pojďte...no tak pojďte, za chvíli se s ní setkáte osobně." řekl a vykročil k nedaleké řadě domů.

konec 7. části