nám napsal(a): Téměř z každého "lovu" si přinesu domů mimo jiné i pár bezvýznamných mincí a nějaký ten knoflík. Tak tomu bylo i onoho dne. Jaké bylo moje překvapení, když se z jednoho dosud neidentifikovaného kolečka vylouplo po očistění něco úplně jiného.

Odznáček. Pěkně starý a v solidním stavu. Luštím nápis a znovu zírám. Nordpólexpedition Payer. Co to bylo za polární expedici, kdy se uskutečnila a kdo to byl Payer? Zapátral jsem ve starých archivech a zjistil velice zajímavé skutečnosti, které rázem z obyčejného odznáčku udělali zajímavou kuriozitu. Posuďte sami.
Ještě před 140 lety bylo území na sever od Nordkapu zemí tajemnou, která nejen vábila, ale také vyzývala dobrodruhy, obchodníky i badatele. Jedním z těch, kteří podlehli kouzlu severu, byl Čech Julius Payer, který se ve své době stal jedním z nejznámějších polárních badatelů v Evropě. Narodil se v Teplicích 2.9.1841, dnes už ho ale zná málokdo.
Byl důstojníkem Rakousko-Uherské armády, byl zdatným horolezcem, výtečným kartgrafem a také malířem. Nejen pro tyto vlastnosti byl doporučen k účasti na druhé německé polární expedici k východním břehům Grónska v roce 1869. Této výpravy se zúčastnily dvě lodě. Celá expedice byla velmi dramatická, jedna z lodí byla rozdrcena ledem a s velikým štěstím se zachránilo jen pár námořníků. Payer na saňových výpravách ujel více než 500 kilometrů a podařilo se mu zmapovat značnou část pobřeží. Ukázalo se, že dosud panující doměnka o volném severním moři je mylná.
Po návratu, jako již ostřílený polárník byl přizván i na průzkumnou plavbu Do Severního ledového moře, kterou vůbec poprvé pořádalo Rakousko-Uhersko. Expedice, kterou vedl společně s kapitánem lodi Isbjörn Karlem Weyprechtem, měla prozkoumat oblast Barentsova moře mezi Špicberky a Novou Zemí, a tím i možnost takzvaného sverovýchodního průjezdu. Výprava dosáhla až na 78° severní šířky a vrátila se zpět opět s cennými zkušenostmi.
Příznivý ohlas veřejnosti využili organizátoři k zorganizování další velké polární výpravy, který vyplula v roce 1872. Ta měla za cíl buď doplout co nejblíže k severnímu pólu, nebo se plavit podél severního pobřeží Sibiře k východu, až do Asie. Výpravě opět velel Payer, i tentokrát společně s kapitánem Weyprechtem. Na parní jachtě Viceadmirál Tagetthoff propluli kolem pobřeží Norska a u Norkapu zamířili na severovýchod. Před posádkou byl neznámý Severní ledový oceán, ve kterém nakonec zamrzli. Ledem sevřená loď se pohybovala, hnána proudy, neznámou Arktidou skoro rok, než se dostali na dohled k nějakému pobřeží. Payer okamžitě zorganizoval další saňovou výpravu k dosud neznámé zemi, kterou posléze po souši prozkoumali. V létě 1873 tak objevili do té doby neznámé souostroví, které pojmenovali Zemí Františka Josefa. Na východní polokouli patří vůbec k nejsevernějším zemím. Jenže zima přišla stejně rychle, jako odezněla a tak je čekala další krutá zima v zajetí ledových vánic. Dnes si těžko dovedeme představit, v jakých podmínkách se žilo na dřevěné lodi, když teplota venku dosahovala mínus 50°Celsia. Mezi 29 členy expedice byli, kromě Payera, i další čtyři Češi a Moraváci, kteří se tak stali vůbec prvními českými polárními badateli v historii. Byli to Josef Pospíšil, Eduard Orel, Ota Kříž a Gustav Broch.
Loď zůstala uvězněna v ledu i v dalším roce, a tak se z posádky stali trosečníci. S vidinou, že není naděje na vyproštění lodi, vydali se pěšky hledat záchranu. Cesta to musela být velice svízelná a krutá, neměli psy a tudíš museli všechny své zásoby nest. Tuto cestu nepřežil Ota Kříž, jehož zdraví bylo podlomené dlouhou nemocí. Po dlouhé tříměsíční cestě ledovou pustinou, na saních a člunech, se jim podařilo dosáhnout Nové Země, kde je vzala na palubu ruská rybářská loď, která je dovezla až do norského přístavu Vardö. V září 1874 mohli být proto přivítáni opět ve Vídni, kde se všichni už domnívali, že členové výpravy zahynuli.
Přes relativní neúspěch se výpravě podařilo přivést spoustu nových poznatků. Nejvýznamnějším objevem však bylo zaznamenání nového souostroví, Země Františka Josefa, na kterém má Payer největší zásluhu.Je tam po něm pojmenován jeden ostrov a také fjord. Payer sám na mapách Země Františka Josefa zvěčnil i rodné Teplice - najdete tam Teplický záliv, nebo Šanovský ostrov na jihu souostroví. Uplatnil i jiné názvy z Čech a Rakouska a ty jsou na mapách souostroví dodnes.
Po skončení Expedice se Payer stal rázem velmi slavným mužem. Oficiální zásluhy za objevy a vedení expedice mu byly přiznány povýšením do rytířského stavu roku 1876, ale jeho cestovatelská, námořní a vědecká činnost končí. Začal nový život. Přihlásil se na studia malířství a dodnes je považován za největšího realistického malíře polárních krajin. Přez všechny úspěchy a zásluhy neměl jeho život šťasný konec. V srpnu 1915, v době 1.světové války, zemřel téměř zapomenut.