nám napsal(a): Granát jako drahokamu se tak začalo říkat pravděpodobně podle granátového jablka. Granatus znamená latinsky zrnitý...


Kdežto slovo granát jako zbraň (tříštivá střela - po výbuchu se zrna rozletí) bylo utvořeno metaforicky podle granátového jablka, kterému se podobá tvarem i strukturou - uvnitř připomíná zrna jaderníku a takto použitý název se vžil v období 30-ti leté války.
Nejprve si povíme něco o granátech jako kamenech (omlouvám se mineralogům za použitý termit :) ) Granáty byly jako „krvavé kameny“ známy již ve starověku, i když často se všechny podobné kameny červené barva shrnovaly pod název „karbunkulos“. Ve zvláštní oblibě byly v jižní Asii a střední Evropě. Zasazovaly se do zbraní a měly chránit před zraněním.
Granát symbolizuje krev, oheň, vášeň, čisté srdce. Byl pokládán za zkamenělé kapky krve bohů. Přináší štěstí a bohatství, dodává odvahu, sebedůvěru, podněcuje k aktivitě. Chrání přátelství před narušením a vzbuzuje lásku. Posiluje a regeneruje celý organismus. Pomáhá odstraňovat energetické blokády. Vydatně posiluje srdce, řídí tep, tlak a brání vzniku koronárních onemocnění. Chrání před chudokrevností. Význačné je jeho působení na vnitřní i vnější pohlavní orgány. Pomáhá udržovat potenci až do vysokého stáří. Potlačuje zánětlivé procesy a mírní artritidy i revma.
Před častým používáním granátu je třeba důrazně varovat, protože může stupňovat zlost, tvrdohlavost a požitkářství. Hrozí-li toto nebezpečí, je třeba dát přednost mírnějšímu almandinu.

Pod slovem granát představující zbraň se schovávají dělostřelecké granáty, ruční a puškové granáty. Ruční granát jako zbraň je explozivní bomba vyrobená obvykle ze železa (ale může být i z hlíny, skla či v novější době i plastu) naplněná trhavinou a u pozdějších typů opatřená „zapalovačem“ (inicializační rozbuškou). Vojenské využití granátu jako zbraně lze datovat do první poloviny 16. století, přičemž v dalším století došlo k jejich všeobecnému rozšíření. Byly použity např. při obléhání Vídně r. 1683. V 17. století byl granát tvořen malou litinovou koulí, která byla naplněna střelným prachem a opatřena krátkou zápalnicí. Takovéto granáty byly určeny pro boj z blízka, při hájení pevností, průlomů v opevnění (byly také nazývány hradební) a na cíl byly házeny pouze silou paže bojovníka. Právě pro svou fyzickou náročnost byly pro používání granátů zvlášť vybíráni vojáci – silní a vysocí, nazývali se granátníci.

Granátníci byli elitou mezi pěchotou, mohli být úspěšní jak v boji na dálku, tak tváří v tvář. Kromě toho jimi vržený granát dokázal poškodit nepřátelskou budovu. Váha granátu se pohybovala mezi 1-2 kg. Trhavina uvnitř se zapalovala doutnákem, který trčel ven z těla granátu. Granátníci je nosili ve speciálních brašnách a odhození granátu se zapáleným doutnákem vyžadovalo správné načasování. V důsledku nehod při jejich odhazování se omezilo používání granátů asi od poloviny 18. století.
Rozvoj palných zbraní a taktiky boje prakticky vytlačil granáty z výzbroje až do doby rusko – japonské války 1904 – 1905. Mohutným impulsem pro rozvoj ručních granátů se staly boje první světové války.

Toliko stručná historie ručních granátů a nyní se budeme věnovat pouze granátu sovětské (ruské) výroby, známým pod označením „F1“.

F1 – „Fugasnaja granata“ přezdívka „citron“

Popis:

1) tělo granátu
2) výbušnina (TNT)
3) rozbušková jímka
4) zapalovač


Jedná se o obranný, tříštivý granát ruské výroby. Jeho vývoj a výroba sahá k roku 1930. Oficiálním rokem zavedení do výzbroje ruské armády se stává rok 1939 a tento typ je bez výrazných změn používán dosud i naší armádou. Tělo granátu je tvořeno litinou (odlitek oválného tvaru) s výraznými fragmentačními poli na povrchu. Odlitek je hrubý s minimálním opracováním – v horní části je vytvořen závit na zapalovač nebo přepravní uzávěr. Zbarvení povrchu těla granátu je různé - od šedivé kovové až po khaki zelenou.

Přestože literatura uvádí značení ve spodní části, a to rokem výroby a použitou trhavinou, na nalezených exemplářích lze většinou nalézt jediné značení na bakelitové přepravní zátce (rok výroby), tedy pokud je na těle granátu našroubována.

Granát byl nejprve opatřen zapalovačem konstrukce Kovešnikova. Tento zapalovač byl vyroben z mosazi a měl přepravní i vrhovou pojistku.

Od roku 1941 byl používán zapalovač UZRG (univerzální zapalovač ručních granátů), vyráběn z ocelového plechu a zentálové slitiny. Během války byl tento zapalovač dále modernizován na typ UZRGM (univerzální zapalovač ručních granátů - modernizovaný).

Na vrhové pojistce mohou být vyraženy údaje vztahující se k typu zapalovače, roku výroby a případně výrobci.

Zapalovače se montovaly do rozbuškové jímky v těle granátu, která byla vyrobena z papíru nebo ze srolovaného kusu látky.
Granáty byly přepravovány v bedýnkách po 20 kusech, zapalovače byly baleny zvlášť v hermeticky uzavřených plechových krabičkách po 10 kusech. Pokud se vám stane a najdete „velkou plechovku od sardinek“ a v ní zapalovač(e) k F1, s největší pravděpodobností budou na blízku i samotné granáty F1 a proto doporučuji maximální ostražitost při průzkumu okolí, neboť některý zapalovač může být namontován v těle dosud nenalezeného granátu !!! Samozřejmě, že oznámení takového nálezu příslušným orgánům je plně na místě.

Technická data

Typ : obranný tříštivý
Výrobce: Rusko, státy Varšavské smlouvy, asijské státy (Čína, Vietnam)
Rok vzniku: 1930
Rozměry: výška 124 mm
šířka: 55 mm
Hmotnost: 600g – 700g – podle výrobce
Náplň: 50 - 60g TNT
Zapalovač: Kovešnikov později UZRG a UZRGM
Zpoždění: Kovešnikov 3,2 – 4 s
UZRGM 3,2 – 4,2 s

Smrtící účinek v okruhu 30 m
Zraňující účinek v okruhu 100-200 m
Dosah 34-45 m podle síly vojáka
Počet granátů v truhlíku 20 ks


Pro dokreslení fungování zapalovače uvádím přepis činnosti uveřejněný na forum.valka.cz, který se týká zapalovače typu UZRGM.

Činnost:

Poloha součástek zapalovače zajištěného granátu:
Před hozením granátu jsou jednotlivé části mechanického ústrojí zapalovače v této poloze:
- úderník je držen v napnuté poloze vidlicí vrhové pojistky a pojistnou závlačkou dopravní pojistky
- úderníková pružina nasunutá na úderník je stlačena mezi vodicí podložkou a podložkou úderníku
- vrhová pojistka je zajištěna pojistnou závlačkou dopravní pojistky na těle zapalovače. Konce závlačky jsou rozehnuty kolem těla zapalovač.

Zapalovač UZRGM je stále v napnuté poloze. Proto je přísně zakázáno zapalovač rozebírat za účelem kontroly mechanického nebo pyrotechnického ústrojí nebo provádět jakoukoli podobnou manipulaci. Před házením granátu je nutno z těla granátu vyšroubovat uzavírací zátku, zašroubovat zapalovač a zaujmout polohu k házení. Jestliže se granát nepoužil, zapalovač se vyšroubuje a granát se uzavře uzavírací zátkou.

Poloha součástek zapalovače a jejich činnost po hození granátu:

Po hození ručního granátu se uvolní vrhová pojistka v jejíž vidlici je svým osazením zachycen úderník. Působením úderníkové pružiny na úderník se vrhová pojistka vyklopí, úderník se vysune z vidlice vrhové pojistky a dalším působením úderníkové pružiny napíchne svým hrotem roznětku, která se vznítí. Plamen roznětky zažehne zpožďovač a po jeho prohoření nastane zážeh rozbušky. Detonační vlna rozbušky iniciuje trhací náplň ručního granátu...

Použité materiály:

www.vtipy.potterharry.net
www.inert-ord.net
aksamit.wz.cz
forum.valka.cz
Encyklopedie zbraní a zbroje