nám napsal(a): V tomto článku o sovětské munici se zaměříme na dalšího člena rodiny granátů používaných na východní frontě a to na sovětský ruční granát RG-42...



Tento granát poznáte na první pohled podle jeho typického tvaru, který silně připomíná plechovku od kondenzovaného mléka.

RG-42 je útočný střepinový (protipěchotní) granát, to znamená že je určen k ničení živé síly nepřítele silou exploze a střepinovým účinkem svého pouzdra (těla). Jeho použití je především v boji z blízka, při útoku, v okopu, v domech, lesích a pod. Střepiny granátu se po výbuchu rozletí na relativně nevelkou vzdálenost. Granát se na cíl hází a dosah je tedy daný fyzickou silou vojáka, který hod provádí (průměrně 35-50 metrů). Roznětka je realizována maximálně univerzálním způsobem a to použitím roznětky typu UZRGM (shodně jako v granátech F1). Doba a princip časování výbuchu jsou stejné jako u granátu F1, stejný je také děj od odjištění granátu po jeho výbuch. Stejně jako u granátu F1 je výbuch RG-42 nezávislý na jiných podmínkách po okamžiku kdy jej voják pustí z ruky (pouze na funkčnosti roznětky a době jejího časování). Tělo granátu je tvořeno z ocelového plechu. Pro zvýšení množství střepin a jejich účinku je uvnitř pouzdra smotán další kovový pás o třech až šesti vrstvách, které jsou opatřeny čtvercovými záseky pro usnadnění fragmentace těla při výbuchu.

1 – tělo granátu, 2 – smotaný fragmentovaný pás, 3 – trhavá náplň, 4 – roznětka UZRGM, 5 – trubice pro rozbušku, 6 – dno granátu, 7 – horní část těla se závitem pro roznětku

Granát RG-42 byl vytvořen v roce 1942 a používán ve výzbroji rudé armády za druhé světové války jako náhrada za výrobně náročnější a nákladnější granát RGD-33.

Granáty RG-42 byly přepravovány v dřevěných bedýnkách po 20-ti kusech. Granáty byly při přepravě opatřeny přepravními zátkami (jako F1). Roznětky UZRGM byly ve stejné bedýnce, ale baleny zvlášť ve dvou kovových hermeticky zaletovaných schránkách (po 10 kusech v každé). Váha bedýnky byla cca 16 kg.

Granát byl opatřen nátěrem zelené barvy (od khaki do tmavězelené barvy). Školní granát (bez trhavé náplně) byl nabarven černou barvou a byl opatřen otvory. Roznětky byly bez nátěru.

Poznámky:
Tento granát byl určený převážně pro pěchotu a vydržel ve výzbroji až do šedesátých, sedmdesátých let. Střepiny se často rozlétly dále než uváděných 25 metrů. Bylo to způsobeno špatnou fragmentací těla granátu, kdy se tělo úplně neroztrhlo a tak odlétaly celé kusy i velmi daleko. Mimochodem, velký plamen, hromada kouře a dunivý výbuch při výbuchu granátu ve filmech je výplodem filmových pyrotechniků a zvukových techniků. Ve skutečnosti výbuch granátu je prudká a úsečná rána a málo černého kouře, který je rychle odnesen větrem. Plameny nejsou vidět vůbec, jen krátký záblesk. Kdo vidí výbuch granátu poprvé je obvykle hodně zklamán.
V Číně používaná kopie RG-42 má označení "Typ 42". Granát RG – 42 (kopie) byl a je vyráběn v mnoha zemích světa.

Takticko technická data:
Hmotnost granátu - 420 – 435 g
Náplň -110 – 120 g TNT
Doba zpoždění - 3,2 – 4,5 s
Poloměr smrtícího účinku střepin - 20 - 25 metrů