nám napsal(a): Celý život se zajímám o motoveterány. V roce 1988 jsem se dozvědel že v nedaleké vesnici má někdo předválečný model motocyklu. Přestože mě místní odrazovaly od jeho návštěvy, nedalo mě to a tak jsem jednoho dne zaklepal na dveře značně zchátralého domu u lesa.

Otevřel mě člověk obdobně zchátralého stavu. Nejdříve se se mnou nechtěl moc bavit, ale jakmile jsem mu řekl podrobnosti o jeho motocyklu a jak je vzácný, viditelně pookřál a pozval mě dál. Veškeré vybavení domu bylo v zanedbaném stavu ale motocykl v kolně pod plachtou byl viditelně udržovaný, v původním stavu, plně funkční a bylo vidět že majitel má k němu vztah. S tím korespondovala i cena o kterou si řekl, bez možnosti smlouvání a ta přesahovala moje možnosti.
Nicméně jsem to nevzdal a jak přibývalo návštěv, tak jsme se časem naladili na stejnou notu. Bydlel v domě sám, žena mu zemřela, děti v zahraničí které 9 let neviděl navíc mu v těle začal metaztázovat zhoubný karcinom. Tak jsem mu začal poskytovat různé služby s tím že mě časem sleví z ceny. Jednoho dne když jsem mu přivezl palivové dřevo, tak se rozpovídal.
Po válce se s otcem vypravili do Sudet a v první várce přivezli s konským povozem nábytek a motocykl. Pro druhou fůru jeli na velkou usedlost kde už téměř nic nebylo a tak brali i bezcenné věci. Když naložili králikárnu tak uviděli že pod ní byla nakypřená hlína, tak tam kopli a vytáhli hliníkovou konev a když ji otevřeli nechtěli věřit vlastním očím. Uvnitř bylo několik kilo předmětů ze žlutého kovu. Protože už tehdy je celá vesnice odsoudila že rabovali v Sudetech, tak se s otcem rozhodli mnoho let na to nesahat, jen otec si vzal hodinky a dvě mince vnukům do kolébky. Jen jsem se usmíval a moc tomu nevěřil.
Jednoho dne když jsem mu čistil boiler od vodního kamene,řekl že mu asi nevěřím a než to dodělám tak něco přinese. Nedalo mě to a podíval jsem se z okna jak belhavým krokem s motykou mizí zahradou do lesa. Asi za 40 minut se vrátil s velkou zlatou mincí, jestli bych mu ji někde neprodal. Na můj dotaz proč to nemá doma, řekl že ho už několikrát vykradli, do zahrady mu vidí sousedi a že když to tam vydrželo od roku 1945 tak to vydrží do dnes. Minci jsem zanesl do numismatiky ve městě a tam po pohádce že je od dědy a předložení občanky mě vyplatily 12 tisíc. Zákazník co to v prodejně sledoval, řekl že mince má trojnásobnou hodnotu a pokud nějakou ještě mám, žě mě dá dvakrát více a dal mě na sebe kontakt. Obnos s paragonem jsem dal majiteli. Ten překvapen vysokou částkou a také tím že jsem si to nenechal. Tehdy mě řekl že pokud mu diskrétně prodám několik desítek obdobných mincí a vše ostatní tak že motocykl dostanu zdarma.
Za vše chtěl nechat opravit kostel a zavřít lidem hubu.Ihned jsem zahájil jednání s člověkem co mě dal kontakt.Sehnat kapitál řádově o šesti nulách mu chvíli trvalo, v momentě kdy ho měl k dispozici šel jsem za panem N....aby jsme vyzvedeli mince a ostatni jak jsme byli domluveni a zavolali kupce ke konečné dohodě o ceně.
Našel jsem dům prazdný a sousedka mě řekla že ho před týdnem odvezli do nemocnice, tam mě řekli že je tři dny po smrti. Mrzelo mě že zemřel aniž by uskutečnil svůj bohulibý skutek. Kupec na mě naléhal jestli bych mince nevyzvedl sám, že s obchodem počítal. Bylo to před 2 měsíci co tam byl majitel s motykou, odhadl jsem i možný čtverec nálezu ale byl začátek prosince, plno nového listí, zem zmrzlá tak den jsem hledal, pak napadl sníh. Později mě na národním výboru řekli že motocykl někdo ukradl a tím to skončilo. Na mince jsem ve víru změny režímu zapoměl. O existenci detektorů mám vědomosti a čas hledat rok. Na podzim jsem se tam byl podívat a listnaté stromy jsou smýceny. Zůstaly tam náletové dřeviny, husté malinové porosty, prostě neproniknutelná džungle.
Takže nevím co s tím.