V pátek 29. února 2008 mi do e-mailu příšel další zajímavý článek od našeho starého známeho anonyma, týkající se novelizace občanského zákoníku a památkového zákona. V diskuzi pod článkem najdete také odpovědi, které jsem obdržel od mluvčí ministerstva kultury ČR.

1. Nový občanský zákoník

Pro informaci jsem stáhl z internetu (kurzívou):

„Ministerstvo spravedlnosti nastavilo lhůtu pro dopracování nového občanského zákoníku

30.11.2007, (11/2007)

Na základě vyhodnocení dotazníkového šetření k návrhu nového občanského zákoníku Ministerstvo spravedlnosti (MSp) dne 27. září 2007 rozhodlo o odkladu předložení návrhu do připomínkového řízení, a to do 30. června příštího roku. Minimálně o rok – na konec roku 2008 – se tak proti schválenému Plánu legislativních prací posouvá i termín předložení návrhu nového občanského zákoníku do vlády.“

Je patrné, že návrh nového občanského zákoníku, jehož část byla zařazena pro informaci v článku „Možné právní úpravy týkající se hledání s detektory“, by měl být předložen do vlády do konce letošního roku, tj. roku 2008 a do připomínkového řízení by měl být tento návrh předložen do konce června 2008.

2. Novela památkového zákona

Nevím, zda někdo z hledačské obce zaregistroval, že 25.2.2008 byl schválen vládou návrh novely památkového zákona a předložen do Parlamentu (je to ta novela, kterou jsem přiložil do přílohy článku „Možné právní úpravy týkající se hledání s detektory II“). Z otevřených zdrojů opět kousek kopíruji (kurzívou):

„Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

Předmět navrhované novely památkového zákona lze shrnout do několika okruhů, a sice: přesun některých kompetencí z Ministerstva kultury na krajský úřad, zvýšení sankcí za porušení povinností podle památkového zákona, upřesnění některých procesních otázek a zohlednění poznatků z dosavadní aplikační praxe, včetně zavedení nového institutu plánů ochrany památkových rezervací a památkových zón. Navrhovaná právní úprava vychází z pokračujícího záměru minimalizace administrativní zátěže občanů a současně z přiblížení orgánů, které rozhodují v jednotlivých typech správních řízení, účastníkům těchto řízení.

Zvýšením postihů za porušování památkového zákona se odstraňuje stávající neuspokojivý stav, kdy byla horní hranice pokut mnohdy zcela neúměrná škodám na chráněných kulturně historických hodnotách, což je nezbytným předpokladem dosažení lepší disciplíny při ochraně kulturního dědictví. „

Novela památkového zákona se v zásadě týká ochrany kulturních památek, ale zvýšení sankcí se dotkne i hledačů. Pro hledače je podstatná změna, že sankce, kterou může uložit obecní úřad se zvyšuje z dosavadního maximálního limitu 10 tisíc Kč na limit 2 miliony Kč a krajský úřad z dosavadního horního limitu 500 tisíc Kč na limit 4 miliony Kč. Reálné je uložení této sankce za provádění výkopových prací na území s archeologickými nálezy a dále ze neohlášení archeologického nálezu, když nechci rozebírat další případy plynoucí z výkladu zákona. Zákon má nabýt účinnosti 1. července 2008 a v Parlamentu příliš problémy nepředpokládám, i když nelze vyloučit logickou námitku o přílišné výši sankce a poslanecký návrh na změnu vládního návrhu.

Je patrné, že se bude realizovat tato novela památkového zákona. Kromě toho probíhají dále práce na novém památkovém zákoně, které si „žijí svým životem“, nezávislým na novele.

3. Nový památkový zákon

Pokud jde o iniciativu v článku „Výzva k zamyšlení“ na tomto webu, která reaguje na moje předchozí články, nechápu ji jako snahu organizovat hledače do stávajícího občanského sdružení, to není ani technicky ani časové reálné, ale z hlediska snahy o ingerenci do legislativního procesu jako snahu získat určitý mandát k jednání. Závisí samozřejmě na autorech této iniciativy; podle mých zkušeností čekat návrhy na schůzku či jiné řešení obvykle nevyjdou, kdežto pozvánka e mailem všem významným hráčům „V 17,00 hod. U lípy“, by mohla být úspěšná. Čas totiž velice běží, je 12,05 hod.

Pokud jde o jednání v legislativním procesu, pak je nutno zdůraznit, že povinnými připomínkovými místy jsou ta, která jsou uvedena v čl. 5 odst. 1 Legislativních pravidel vlády (tato LP jsou na webu vlády ČR, ovšem jen ve formátu PDF, takže není možné sem jejich část zkopírovat). Návrh sice může kromě uvedených připomínkových míst zaslat v zásadě kdokoliv, je jedno, zda to bude, např. občanské sdružení, a právně je zcela lhostejné, zda má členů 20 nebo 5 tisíc. Není povinným připomínkovým místem a z tohoto hlediska nemusí zpracovatel návrhu zákona k jeho připomínkám přihlédnout. Naopak u povinných připomínkových míst, je povinností zpracovatele připomínky vypořádat. Přitom připomínky povinných připomínkových míst se dělí na zásadní a ostatní. Pokud by se nepodařilo zásadní vypořádat, pak jde návrh do vlády s rozporem či rozpory a musí je vyřešit vláda. Z praxe, chce-li nějaká zájmová skupina, aby její námět měl v legislativním procesu relevanci, musí v zásadě přesvědčit některé z povinných připomínkových míst, aby námět zahrnul do svých připomínek.

Připomínky zasílají připomínková místa zpracovateli (zde ministerstvu kultury), ten s připomínkovým místem jedná ve snaze připomínky odstranit. Je obvyklé, že komunikují různě, včetně separátních jednání, každopádně na konci připomínkového řízení pozve zpracovatel ta připomínková místa, která měla připomínky, ke společnému jednání, kde se všechny připomínky postupně projednají. Na toto jednání, pokud by byla dohoda s příslušným připomínkovým místem, by mohl přijít i někdo, kdo není zaměstnancem připomínkového místa a zde se vyjádřit (nikoliv ovšem svým jménem, ale v rámci připomínkového místa, v praxi je to ovšem velmi sporadické, pravidlem je, že připomínky obhajuje zaměstnanec připomínkového místa). Vzkaz lze poslat také přes média, ale to je velmi nejisté a problematické. Každopádně, kdyby nic jiného nevyšlo, lze doporučit přímé zaslání připomínek zpracovateli (pozor na gramatické chyby, devalvuje to připomínky i předkladatele). Napojení se na „vlivné“ skupiny, by zde mohlo být např. na investory, zástupce vlastníků, ale k tomu jsou samozřejmě potřeba kontakty, navíc nebývá příliš ochota kromě svých zájmů si přibírat další subjekt přinášející problémy.

Správná je reakce na uvedenou iniciativu z článku „Výzva k zamyšlení“ v podobě odkazu na zahraniční právní úpravy. Odkazy na zahraniční právní úpravu se v praxi legislativního procesu dost často využívají jako argumentace z obou stran – ze strany zpracovatele i jako replika a používají se často právě v rámci vypořádání připomínek. Bylo by dobré opatřit si doslovná ustanovení národních předpisů týkajících se:

• Případné registrace (osob vlastnících detektor? nebo detektorů?)

• Zákazu, popř. regulace, hledání detektorem

• Vymezení pojmu archeologický nález

• Vymezení území s archeologickými nálezy

Informace o znění cizích předpisů si běžně opatřují subjekty u subjektů partnerských v příslušných státech. Zde mě napadá, že by snad provozovatelé analogických webů jako je tento v zahraničí mohli tato znění e mailem provozovateli tohoto webu poslat – problém by mohl být s překladem (kdyby byl text např. ve švédštině), ale snad by z kolegiality mohly být přeloženy odesilatelem texty do angličtiny, či němčiny. S argumentací jinou právní úpravou je třeba počítat, je to běžné. Vzhledem k tomu, že však Maltská konvence dává ohledně detektorů velkou vůli národní úpravě, určitě lze nalézt úpravy liberální. Je třeba však očekávat i nepřátelské prostředí, včetně připomínkových míst, a pokud nebude nikdo, kdo by uplatnil repliku vůči rigorózní a nepříznivé zahraniční úpravě, pak to může být problém. Navíc, při dobrém překladu lze exaktně právní úpravu vyložit a nakonec se může ukázat, že to, co je laicky chápáno jako absolutní zákaz hledání detektorem, je jinak, jde jen o omezení na určitá místa a pak padá protiargumentace automaticky.

Ještě jeden námět pro případné zpracovatele návrhu za obci hledačskou. To, že jde o krásné hobby uplatňované dost velkými počtem lidí nebude asi nikoho moc zajímat. Je třeba si připravit argumenty, proč hledání neomezovat s výjimkou lokalit s archeologickými nálezy. Zajímavé může být třeba: nálezy a hlášení nalezené munice, odstranění nebezpečí, které jinak nikdo neodstraní; zájmy výrobců detektorů a daně z jejich prodeje; to, že před vydáním zákona bylo kvantum detektorů nakoupeno a co s nimi teď, když je spousta míst, kde není důvod hledání omezovat; jde o památkový zákon a ten by se měl omezit jen na ochranu památek a nikoliv na obecné zákazy na místech, kde o žádné památky nejde; vlastníci dnes mají i třeba ohromné výměry ploch a jde o výkon jejich vlastnického práva, pokud nejde zrovna o území s archeologickými nálezy………

Záruka, že úsilí vložené do snah ovlivnit rozumně zákon bude mít efekt, není samozřejmě žádná. Z praxe však si dovolím tvrdit, že ingerence do legislativního procesu se dějí a tvůrci zákona se tak mnohdy dozvědí informace, které by jinak nezískali a na výsledku tvorby se to projeví. Navíc tvůrci zákona na příslušném ministerstvu nebývají žádní hlupáci a mají znalosti souvislostí předpisů, znají i trendy, zde např. směrem k obsahu vlastnického práva, jak je navržen v novém občanském zákoníku a uvažují obvykle racionálně. Tady by to mohlo být např. v tom, že je tady kvantum lidí, kteří si nakoupili drahé výrobky, chtějí je využívat a argumentace, že celý stát je s výjimkou vytěžených prostorů archeologická lokalita neobstojí, viz. třeba ona koupaliště, ale jde také třeba stavebníky, kteří by ke každému kopnutí základu jakékoliv stavby měli dělat oznámení Archeologickému ústavu a čekat, zda se udělá archeologický průzkum, tedy veřejné mínění atd….

Přeji hodně zdaru