nám napsal(a): Pokud se ohlédnu, co se stalo v detektorování za posledních 12 měsíců, nemohu se ubránit dojmu, že se tak trochu odděluje zrno od plev. Pomalu přibývá hledačů, pro které je opravdu lov cennější než kořist.

I díky nim se tak ukazuje rozsah odkovení mnoha archeologických lokalit. Situace je nyní taková, že na mnoha místech už pro českou vědu nezbude nic jiného, než posbírat střípky nádob. Kovové artefakty jsou již prostě nenávratně pryč.
V České republice v současnosti pracuje několik stovek archeologů, přičemž v terénu je to pouze zlomek tohoto čísla. Díky stavebnímu boomu, který v naší zemi probíhá od začátku 90 let, se tak mohou soustředit pouze na záchranné výzkumy. Na vlastní výzkumy nezbývá většinou ani čas, ani peníze. Mnohé reakce typu „proč si to tam ty archeologové nejdou posbírat“ jsou tak bohužel mylné. Prostě nejsou ruce.
Každý, kdo má rád historii naší země a začne se jen okrajově zajímat o fungování a financování kultury v ČR (tam samozřejmě spadá i archeologie) brzy zjistí, jak je tento resort zoufale podfinancován. O archeologii ani nemluvě, ta je na tom jako příslovečná popelka. Není tak v silách archeologů uhlídat všechna známá archeonaleziště, ani provést záchranné výzkumy pomocí detektorů kovů na desítkách ohrožených míst. Hodně to vypovídá o vztahu našeho státu ke své vlastní historii a kultuře, nezájmu větší části veřejnosti a politiků. Vznik nějaké nové tvrdší zákonné úpravy, postihující nedovolený archeologický průzkum je v současnosti doslova v nedohlednu (padlo přirovnání, že se jedná o stejně reálnou věc, jako by bylo případné přistání české posádky na Marsu). Ale i zkušenosti z mnoha dalších evropských zemí pak ukazují, že i zpřísnění zákonů nic neřeší. Nálezy mizí dál, pouze procento odevzdaných předmětů se sníží.
Myslím, že právě tady je prostor pro všechny amatéry, kterým je opravdu lov cennější než kořist. Jak ukázalo několik profesionálně zpracovaných příspěvků z konference ve Vysokém Mýtě, jde to! Každý z detektorářů má šanci přispět určitým střípkem do historie naší země a podílet se tak na záchraně kulturního dědictví nás všech.
Na většině archeologických pracovišť v ČR sedí rozumní lidé, kteří, za určitých přísně daných podmínek, o spolupráci s amatéry velmi stojí. A i když budete mít smůlu, a narazíte na člověka, který má většinu detektorářů za čerty, určitě stojí za to zkusit to znovu a jinde. Několikrát jsem v uplynulém roce podobné případy řešil. Stejně jako mezi detektoráři jsou lidé osvícení a naopak, tak stejný poměr platí i pro archeology. Z mnoha diskuzí pak vyplynulo, že nejlépe se archeologům spolupracuje s různými občanskými sdruženími. Jako příklad bych uvedl OP pana Malého, který už dosáhl takřka mezinárodního věhlasu, a kluci se opravdu mají čím pochlubit, což dává jenom námět pro úvahu nad vznikem nějaké amatérské detektorářské organizace. Jak by měla fungovat, a kdo by ji měl vést, nechávám pouze jako námět do rozpravy. O tom, že by ale byla potřebná jako sůl, jsem opravdu přesvědčen.
Nechci nikomu sahat do svědomí, každý detektorář nějak začínal. I já jsem svůj první detektor stavěl pod dojmem knížek jako „Zlatá země Bójů“ a dalších. Každý by si ale měl uvědomit, že jednou vyzvednutý předmět již znovu v půdě nenaroste. Pokud se pak jedná o věc, která je datovaná do předhistorické doby, což znamená, že z daného období nejsou žádné nebo pouze minimální písemné prameny, je škoda při neoznámení nálezu a nálezových okolností nenapravitelná.
Berte tento malý příspěvek jako námět k přemýšlení pro dlouhé zimní večery. Přeji Všem hezký konec roku a chvilku na zamyšlení, co pro každého z nás vlastně tento koníček znamená.

Elmara